Ignát Herrmann Z pražských zákoutí

Proč pan Tadeáš Bezinka
chodí oholen a ostříhán

II.
Pan Tadeáš Bezinka byl muž osmadvacíti let, měl pěkné postavení v jisté proslulé bance, byl dosud svoboden, a takto náležel k onomu druhu nóbl hejsků, hejsků se skvělým prádlem, se zlatými knoflíčky v náprsence, v lesklých botkách, ve žlutých rukavicích, v bílém nákrčníku, v oděvu vždy moderním a z pravých anglických látek – mládenců, kteří po skončeném „těžkém“ úřadování zalidňují Příkopy, kteří mají v paměti adresář všech pražských dcerek, kteří vtipkují jízlivě o celém světě, kteří jsou štědří ke sklepnicím, ale velmi zdrženliví, požádáte-li jich o malý příspěvek na vánoční ošacení dětí v nějaké chudé čtvrti, kteří vydávají ročně padesátky za doutníky, desítky za kytičky do knoflíkových dírek, za voňavky a pomády, ale shazují ze schodů knihkupecké sluhy, když jim přinášejí něco „na ukázku“. Ovšem, kdypak má člověk týrat oči čtením, když přichází co den o druhé z půlnoci domů a je rád, že se dostane rovně do postele, aby si do devíti do rána odpočinul.
Takovým užitečným tvorem byl náš pan Tadeáš Bezinka, mládenec, kterýž obskakoval mlsotně květ měšťanských dcerek, ale střehl se pečlivě, aby nepadl do tenat matek a tetek, úzkostliv, aby se z obskakování jeho nevyvinul „poměr“, jenž by ho snad konečně dovedl k oltáři. K čemu by se ženil? Co potřebuje, koupí si prozatím sám a zaplatí, a vlastní domácnost ho tak neláká. Jaká by ho byla škoda, aby se už teď uvázal! Na to je času dost, až se nabaží hospod, až ho omrzí kruh Pijavic, po nichž snad přijdou „Salamandři“ a po těch „Krokodýlové“, až ho začne pobolívat v kříži, až zaťukají ve svalech a kloubech první revmatické bolesti, až se počnou tratit vlasy…
Ach, vlasy! Ty byly chloubou páně Bezinkovou, ty kaštanové, kučeravé vlasy, pokrývající duchaplnou hlavu Tadeášovu samými prstýnky, a ten jemný, vláčný plnovous, kterýž do včerejška nepoznal břitvy, kterýž obléval tvář Bezinkovu v plné panenskosti, do něhož někdy tak rády zabořily se něžné prsty ženské, když se pan Bezinka důvěrně bavil…
A ten skvost je dnes pryč, ten tam, odhozen, zničen, že po něm není památky, a pan Tadeáš vypadá jak ostříhaný pudlík. Proč to učinil?
Nedivte se, bylo mu skutečně nesmírně horko, jak sám doznal a jak uvidíme.