Pražské a jiné historie Eduard Bass

Odjezd na letní byt

Každého roku se ta historie opakuje: poslední týdny před prázdninami jsou vyplněny sny a dobrými úmysly, jak nejlépe, nejkrásněji a nejuži¬tečněji strávit několik týdnů prostého života na venkově.
Především je nutno přilnout k přírodě a zopakovat si povadlé vědomosti z rostlinopisu, broukoznalství a motýlovědy, osvěžiti odbornictví v houbách a obnoviti znalost hvězd na nebi, ryb ve vodě a ptactva i drobných savců v lese. Člověk tedy vysedává před nabitou knihovnou a shledává nezbytnou výzbroj. Tu vyloví Atlas rostlin bodrého otce přírody Jana Johna, tu vytáhne Handbuch der Schmetterlinge, tu si vyhledá příručku o našich broucích, tu zpřevrací všecko naruby, aby objevil mohutné a rozměrné dílo o houbách jedlých a jim podobných jedovatých. Na psacím stole není dost místa pro tento letní sklad, i je nutno napřed uklízet všechen ten knižní, časopisecký, výstřižkový a rukopisný nános, jejž jedenáct měsíců naplavilo a navrstvilo na širou plochu psacího stolu. Po čtyřdenním úklidu a třídění objeví se zas jeho krásná černá plocha, jež loni na podzim zmizela pod papíry všeho druhu. A nyní je možno na ni klásti definitivně to, co v myšlenkách se zjevilo jako nezbytná podmínka šťastného a plného života na venkově. Přírodopisné atlanty tedy putují na stůl. K nim dvoudílná příručka včelařská a kniha o rybách. Celý Brehm by byl trochu nepříležitý, ale jeho třetí a čtvrtý díl o ptácích je rozhodně nutný. A tři malé knížečky o nočním nebi jsou jen nepatrným příštipečkem lidského vědění na tajemné neznámo vesmíru. Matka země se musí spokojiti jen se školní učebnicí geologie. To bychom tedy měli obor věd přírodních. Je to vše? Nikoli, ještě schází kniha o hmyzu blanokřídlém. A nyní čtyři mapy generálního štábu tvoří úvod skupiny zeměpisné. Kafkův Průvodce je dobrá pomůcka turistická, bohužel, že je nutno vzíti tři díly. Umělecké památky však chceme znáti odborněji, tož tedy k tlustým fasciklům Soupisů. Běda, jsou uspořádány podle okresů a naše hnízdo leží na rozhraní trojího obvodu. Nezbývá než naložiti na kupu knih tři objemné svazky Soupisů. A aspoň jeden díl Sedláčkových Hradů a zámků. A prokristapána – plavky! Abychom nezapomněli na plavky! Mám krásné plavky, červené, jimiž luzně oživuji mrtvou zeleň přírody. Tak Hrady a zámky a plavky a jeden jediný díl Čech. Uf, potvora, je těžký! A nyní ještě trochu prostého čtiva pro snivá odpůldne na lesním mechu, pro tiché večery doma a pro případ deštivých dní. Nějaké hodně rozkošné, milé počtení. Čechov? Neruda? Dickens? Nikoli, sáhněme letos po autoru rafinovanějším. Anatole France! Výtečně! Šest těch cihlových svazků francouzských nebude mnoho na tu dobu. A dva svazky Steeda, na nějž nebylo v zimě pokdy. A pro změnu tři knížečky básniček. To by bylo už všechno. Je toho malá hora, ale člověk musí přece své dovolené užít. A do tří kufrů a koše se něco vejde…
A nyní přijde den balení, den hrůzy, zmatku a rozčilení. Tři kufry a koš sneseny, otevřeny, vytřeny. Hrnu se s náručí knih. Musejí přece na dno. „S těmi knihami počkat!“ zazní nejvyšší komando. Do koše přijdou na dno boty. Na boty houně a ložní prádlo. Koš je plný, otvírá se první kufr. Nakládám si opět náruč knih. „Počkat – sem přijde nádobí.“ Vracím se s knihami a přihlížím, jak se balí opatrně hrníčky a sklenice a porculán. Urovnává se to mezi všelijaké servítky a ubrusy a utěrky, až je kufr plný. Ženu se k druhému, ale do toho přijde na dno železné nádobí, pánve a rendlíky, melita a mlýnek na kávu, vařečky a konzervy, hrnce a puklice, sběračky a příbory. Zbývá již jen jeden jediný kufr. Loučím se v duchu s polovinou svých letních nezbytností, vracím nejmonumentálnější veledíla na jejich místa. Už vidím, že si nezopakuji všech povadlých vědomostí, že nepřilnu k matce přírodě chapadly učených knih. Musím se omeziti jen na pouhý výběr. Není lehko jej učiniti, je nutno vybírati a voliti se vší rozvážnou rozšafností. A když jsem konečně hotov a omezil jsem moudře svou potřebu na pouhých šestadvacet knih, volají mne do předsíně, abych pomohl – zamknouti kufr třetí a poslední. Neboť je napěchován tak, že dvě ženské nemohou jeho víko přirazit. Běda, nepovezu si tedy nic více, než co se mi vejde do kapes.
Ale ukázalo se, že do levé musím vzít ještě tenhle flakón a do pravé tadyhle půl tuctu kapesníků, jež se do tří kufrů nevešly, a do náprsní kapsy ještě tento klobouček do deště a do kapes svrchníku kilo rýže a do náručí psa a do ruky deštníky a hole a…
Ještě taktak jsem v poslední chvíli zachránil z celé své kupy aspoň své krásné, červené plavky, jimiž hodlám luzně oživovati mrtvou zeleň přírody.