Ignát Herrmann Z pražských zákoutí

Proč pan Tadeáš Bezinka
chodí oholen a ostříhán

III.
Pan Tadeáš Bezinka se nudil, znamenitě nudil. Usuzoval časem, že je někdy převelice obtížné býti člověkem řádného, slušného postavení společenského, poněvadž to ukládá mnohé ohledy a meze. Takovou nevolnost pociťoval pan Tadeáš právě ve styku s dívkami ze slušných rodin. Panebože, každé slůvko tu padá tak na váhu, člověk musí mít jazyk na uzdě, nemůže být ani na chvíli rozpustilým, nesmí si nic dovolit. Jaký to život! Každé přiblížení je hned závazkem – a to je protivné. A časem shlížel pan Tadeáš tak závistivě k nižším vrstvám, k oněm mladíkům, s nimiž byl sice co do hodnoty duševní spřízněn, ale nad něž byl přece tak povznesen ve všem ostatním. Jak jsou šťastni ti flámové hrubého zrna, beze zlatky v kapse, ale s volností ptáka, kteří vydávají se nedělního odpůldne do boží přírody s družkami bez gardedam, bez matek a bez otců; kteří užijí nejnevázanější zábavy do sytosti a doprovázejí pak společnice své za noci do úzkých postranních uliček a postojí tu před vraty domovními třeba ještě hodinu, miliskujíce se, a konečně po několika mlaskavých polibcích se rozcházejí. Co má on ze všeho? Doprovází-li dívku, musí pečovat, aby se jí loktem nedotkl, její matka stále je v patách, a to loučení pak je tak chladné, strojené, nudné!
A v takových okamžicích vznikala v panu Tadeáši touha: Takhle nějaké děvče z lidu, takovou kyprou žabku bez dohledu, bez uzdy – to by ho bavilo! A myšlenka ta opanovávala ho vždy víc a více a pan Tadeáš dopadl se pojednou při tom, kterak zachází v podvečer do ústraních ulic a uliček, méně schůdných než Příkopy, také méně osvětlených, ale zato mnohem romantičtějších, poněvadž oživených tím zajímavým, volným nárůdkem ženské chasy, jež po návratu z dílen a z továren prochází se po hrbolatých chodnících křivolakých částí města, směje se nejnovějším vtipům, přineseným od stolku šicího neb od tiskařského lisu a ochotně naslouchá hovorům svých galánů.
„Jaký by to byl půvab, objeviti v těchto kruzích nějaký nepovšimnutý květ,“ blouzníval pan Bezinka.