Letos.

Nevím, ale letošní rok je nějaký podivný… Že je svět „vzhůru nohama“ ti z nás, kdo to sledují, žádným překvapením není, ale kdo si myslel, že vypukne válka? V podstatě za humny… Kdo čekal, že se zhroutí energetický trh? Spousta lidí se dostala do obtížných situací a to v 21. století, v Evropě… V době technologického pokroku, všech možných vymožeností. Je to zvláštní a je mi z toho smutno.
Ono se toho změnilo víc… Jsem „skřivan“ a tak z chalupy vycházím poměrně brzy. Mám to tak celý život…, když jsem byla mladá, tak mi to nevadilo a večer jsem byla svěží, ale jak ty roky naskakují, tak večer často klimbám… Často jsem tady na zahradě byla po ránu se srnkami, laněmi, ale letos tomu tak není… Mám na zahradě arónii, každý rok jsem se o plody „prala“ s ptáčky, kteří frontálními útoky arónii sezobali… Pozorovala jsem je a zírala, jak si navzájem dávají kuličky do zobáčků. Letos nic…, letos všechny plody zůstanou mně, bude více šťávy…, ale proč je to tak? Vědí zvířátka, ptáčci něco „víc“ než já? Určitě, tenkrát před tsunami zvířata odešla dříve, než lidé… Nepřijde něco? Občas mě taková myšlenka napadne, ale rychle ji zaženu, neovlivním děje, které se mají stát…
Je tady neuvěřitelné ticho, již nejsou slyšet ani vrtulníky hasící ten šílený požár… Hasiči mají můj obdiv!, již jen ten terén, nyní to šílené vedro… Dnes bude opět a nehne se lísteček…
Jdu se zchladit…