Maminka zasahuje do manželství syna.

Mami, co jsi zase řekla mojí ženě? Už si chtěla sbalit věci.
Já jí jen řekla pravdu. Pochop to, ona k tobě prostě nepatří, s Eliškou bys byl mnohem šťastnější.
Jaká Eliška? Proč si pořád něco vymýšlíš?
Víš, já jsem vždycky věděla, že můj syn je výjimečný. Je to moje první dítě, vždycky byl můj poklad a na světě pro mě nebylo nic důležitějšího. Když se oženil, vůbec jsem to nedokázala přijmout. Nedovedla jsem si představit, že by ho kdokoliv mohl nějak nahradit. Bylo těžké ho předat do náruče jiné ženy, celé ty roky jsme byli jen my dva.
On byl pro mě vším. Vychovávala jsem ho úplně sama, protože jeho táta byl furt někde na montážích, takže jsem pro syna byla i máma, i táta najednou. Naučila jsem se pro něj spravovat kolo, kopat do míče nebo stavět bunkry z dek, prostě aby měl pocit, že jsem tu vždycky pro něj. A já vím, že on si toho váží. Udělala bych pro něj první poslední, protože je to to nejcennější, co mám.
Ale jeho žena, ta vůbec neví, jak se o něj postarat. Nevaří, nádobí nechává špinavé v dřezu, po bytě má věci rozházené, a upřímně, jako hospodyně je úplně marná.
Jenže stejně jsem měla potřebu se syna pořád starat. Každý týden jsem chodívala k nim domů, sbírala jeho špinavé prádlo, donesla si ho domů, všechno vyprala, vyžehlila a uklidila mu to do skříně, když nebyli doma. Měla jsem vlastní klíče, které mi dal prý abych mohla občas přijít na návštěvu. Většinou jsem to udělala v době, kdy oba byli v práci, abych se vyhnula té semetrice.
Já to prostě nemůžu nechat být. On je pořád vytížený prací, k tomu dálkově studuje a na domácí práce nemá čas. Jeho žena ani po třech letech manželství neví, jak se pere jeho prádlo nebo žehlí kalhoty. Všechno tedy udělám radši sama, než abych to pak musela opravovat po ní.
Prádlo peru doma v hypoalergenním prášku, protože má citlivou pokožku, s tím jeho žena vůbec nepočítá všechno pere dohromady, a ještě to suší kdejak. No jednou ten svetr, co jsem mu pletla k narozeninám, úplně zničila zapařila ho v horké vodě a pak pověsila na šňůru, takže byl na odpis, musela jsem to celé párat a uplést znovu. Pro mě je lepší udělat to sama, než se koukat, jak to ničemu neprospívá.
Ale švagrové vůbec nedochází, proč to dělám. Říká mi, ať ho nechám být, že už je dospělý. Jenže já se prostě bojím, že bude chodit ve špinavém a nebude pořádně jíst. On je pořád moje dítě jak bych mohla zavřít oči?
Manžel mi za to pořád vyčítal, že ho rozmazluju, že je už dávno dospělý, a když si vybral takovou ženu, ať si to s ní vyžere. Ale jak můžu v klidu spát, když vím, že doma bere žehličku a vařečku do ruky on, zatímco ona si válí šunky na gauči?
Jednou jsem si řekla, že to udělám naposled. Ráno jsem počkala, až odejdou do práce, vklouzla jsem dovnitř, pobrala všechno prádlo, dokonce jsem tam našla i nějaké její oblečení to už fakt bylo cítit, tak jsem ho vzala, protože by si ho určitě dala vedle čistého synova prádla. Ještě jsem se vrhla na deky, a pak jsem všechno důkladně vyprala a vyžehlila. Celá ta hromada byla tak těžká! Naštěstí syn bydlí asi dvě ulice od nás, tak jsem to dotáhla pěšky.
No jo, jenže výtah zrovna nejel opraváři ho zrovna rozmontovali. Takže já se s tou taškou musela celá udýchaná šplhat do čtvrtého patra po schodech. Trvalo mi to snad hodinu. Celou cestu jsem si říkala, že hlavně ať je můj kluk v pohodě vůbec jsem ho litovala, že musí žít v takovém bordelu. Slzy jsem utírala do rukávu.
Když jsem se konečně vydrápala nahoru, zastrčila jsem klíč do zámku a nenápadně vklouzla dovnitř, abych zas nenaštvala sousedovic Alíka, ten jejich jezevčík by hned začal štěkat. Ale hned mi padly do oka nějaké cizí tenisky. Když jsem odcházela naposledy, nebyly tam. Asi byli dnes doma, a ta jejich princezna zas všechno rozházela.
Jdu dál, u ložnice na zemi vidím jeho kalhoty. Říkám si, že jsem na ně zapomněla, tak je aspoň tady vyžehlím. Sehnu se pro ně a v tom slyším z ložnice podivné zvuky. Opatrně nakouknu a tam můj syn, v posteli s nějakou tmavovláskou! Jeho žena je blondýna, tahle slečna měla ale tmavé vlasy.
Zůstala jsem stát jak solný sloup. Syn mě zahlídl a jen vyjekl:
Mami, vypadni! Dej mi už pokoj!
Rychle jsem zavřela dveře a říkám: Prosím tě, pojď si se mnou promluvit.

Chvíli na to přišel do kuchyně v županu, co jsem mu kdysi koupila.
Mami, co tu děláš? Ty máš klíče?
Vždyť jsi mi je dal, abych mohla někdy přijít na návštěvu, broučku.
No jo, ale mohlo by se aspoň říct předem, že přijde host!
Já ti přece psala, že přijdu s prádlem.
No, myslel jsem, že až zítra.
Hele, promiň, ale ta tvoje žena si přebarvila vlasy? Nadhodím opatrně.
Ne, to není Alena, to je jiná holka. Odpovídá trochu v rozpacích.
Ty ji podvádíš?
Stejně mě za to určitě odsoudíš.
Nic si z toho nedělej, synku, rozhodneš se, jak chceš ty.
No, co ti budu povídat ta Eliška je mnohem lepší. Alena jenom myslí na práci, na domácnost kašle, ale Eliška uvaří, uklidí, je hrozně milá a srdečná. Ale stejně asi zůstanu s Alenou, je to jen taková chvilková úchylka.
Synku, ať se rozhodneš jakkoliv, já budu vždycky na tvé straně. Tady máš všechno čerstvě vyprané a už tě nebudu rušit, když budeš mít takovou ženu, jako je Eliška.
Odešla jsem domů s pocitem, že se konečně objevil někdo, kdo by se o něj uměl postarat. Všimla jsem si pořádku v kuchyni, čistých podlah a toho, že na plotně bublá polévka. Bylo mi jasné, že Eliška by s mým synem dokázala udělat divy a měla navíc šmrnc.
Asi týden bylo všechno v klidu. Jednou jdu do obchodu u baráku a vidím u regálu jeho ženu Alenu. Tlačí košík plný nějakých drahých potravin: avokádo, nějaký zelený exotický plod, žitné knackebroty, pohanka, kefír. Jdu k ní a ptám se:
Aleno, že ty držíš dietu?
Dobrý den, Jarmilo. Ano, se Štěpánem potřebujeme nějak zhubnout. Na léto plánujeme dovolenou na Bali, musíme na fotkách vypadat dobře.
Jé, s mým synem? Já myslela, že jste už od sebe.
O čem to mluvíte?
No vždyť teď má jinou, Elišku!
Jakou Elišku? To snad nemyslíte vážně! Nikdy jsme se nepohádali!
No vždyť tu byla, vařila mu oběd, uklízela kuchyň a vše možné. Myslela jsem, že už to víš, gratuluju ti, aspoň budeš moct najít někoho, kdo s tebou bude jíst pohanku s kefírem.
Cože, vy jste se úplně zbláznila! Nastavujete syna proti mně, teď jste mu tam zatáhla i nějakou Elišku nebo Markétu. My chceme mít konečně svůj klid, a vy to pořád musíte rozvrtat! Vyletěla a vrátila košík do regálu, naštvaně odchází z obchodu.
No a mě fakt překvapilo, jaká je to fúrie, a ještě víc mě zarazilo, že syn nakonec Elišku pustil k vodě a zůstal s někým, kdo ho takhle komanduje.
Za čas mi zvonil telefon:
Mami, co jsi říkala Aleně? Chce si sbalit věci!
Jen jsem jí řekla pravdu, že k tobě nepatří, že Eliška by byla lepší.
Jaká Eliška? Co si to zase vymýšlíš?
Já myslela, že jste se rozešli a už jsi s ní!
Ale vždyť jsme se nerozešli, sakra! Žádná Eliška nebyla! Už mi, prosím tě, nevolej. A měníme zámek. Končím, pro tebe už neexistuju.
Zdroj Facebook - Životní příběhy.