Nedávej svůj deštník všem...

Když jsem byl dítě, můj dědeček mi jednou pošeptal větu, která zněla jednoduše, ale čas jí dal hlubší význam:
„Nedávej svůj deštník lidem, kteří se objeví jen tehdy, když začne pršet.“
Dlouho jsem to bral jako chytrý obrat. Usmál jsem se a šel dál.
Ale život postupně odkryl, co tím skutečně myslel.
Začal jsem si všímat těch, kteří si na vás vzpomenou jen ve chvíli, kdy jejich životem prochází bouře. Tehdy volají. Tehdy se ptají, jak se máte. Tehdy hledají oporu.
A jakmile se nebe vyjasní a slunce znovu vyjde, zmizí beze stopy, jako byste nikdy nebyli součástí jejich světa. Nejde o to, že by člověk čekal vděčnost. Bolí spíš zjištění, že jste byli jen úkrytem před deštěm, ne někým, koho si skutečně váží.
Dnes, když se někdo vrátí do mého života během bouře, tiše si položím otázku:
„Zůstane i tehdy, až se znovu vyjasní?“
Protože laskavost neznamená nechat se využívat. A pomáhat neznamená pokaždé zapálit sám sebe, jen aby bylo někomu teplo.
Proto si dnes pečlivě vybírám, komu podám svůj deštník.
Zdroj Facebook - Životní příběhy...