Může se tomuto říkat soužití?

Už tři měsíce žiji se svým přítelem v domě jeho matky a hned od prvního měsíce mi bylo jasné, že to byla chyba. Ne proto, že by byl dům malý nebo něco chybělo, ale proto, že mi od začátku naznačili, že to není můj domov a že jsem tu jen „dočasně“ — jako by mi sem nepatřilo.
V tomto domě nemohu učinit ani ty nejjednodušší rozhodnutí. Nemohu si vzít ovoce z lednice, aniž by se někdo nezeptal, k čemu ho potřebuji. Každý banán či jablko se zdá být „zakázané“. Jídlo není „mé“, kuchyň není místo, kde bych se mohla cítit přirozeně. Všechno je sledováno, komentováno a hodnoceno.
Dokonce i praní prádla je problém. Když nechám špinavé prádlo, vždy se objeví poznámka: „Dnes se nepere, spotřebovává se příliš vody.“ Totéž platí pro koupelnu: pokaždé, když se sprchuji, slyším komentáře z kuchyně nebo obýváku: „šetři vodou“, „nestůj dlouho“, „to něco stojí“. Pocit viny mě pronásleduje neustále.
Pokud se jedno ráno probudím o hodinu později než obvykle, označí mě za línou. Nikdo se neptá, jestli jsem unavená, jestli jsem šla spát pozdě nebo pracovala do noci — jen odsuzují.
Nejbolestivější je kuchyň. Vždy jsem milovala vaření, experimentování a sdílení jídla s ostatními. Tady nemohu nic dělat. Od mého příjezdu mi není dovoleno vařit, protože „ona nerada plýtvá jídlem“ a jejímu synovi, 19 let, se líbí jen jídlo, které připravuje ona.
Před pár dny jsem už nevydržela a promluvila si s přítelem. Řekla jsem mu, že se cítím omezená a ponížená, že život zde nepřipomíná normální společné soužití. Když jsem mu připomněla, že je to dočasné, odpověděl chladně a stručně: „Pokud se ti pravidla mé matky nelíbí, můžeš odejít.“
Teď sedím a přemýšlím, co dělat dál. Zabalit si věci a vrátit se k rodičům, vědoma si, že řeknou „říkali jsme ti to“, budou kritizovat a vyptávat se? Nebo zůstat tady, snášet pohledy, komentáře a omezení a cítit se stále menší v cizím domě?
Nepíšu, aby někdo rozhodoval za mě. Píšu, protože nevím, co je horší — odejít ze studu nebo zůstat tam, kde mi jasně ukázali, že pro mě není místo.
Anonymní příběh. Co byste této ženě poradili, kdyby stála před vámi?
Já bych se po reakci přítele co nejdříve odstěhovala a konec! Zdroj Facebook - Životní příběhy...