Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Otmar
Logo
Otroci na Walmartu I.
<>
icon 21.01.2018 icon 0x icon 633x
„Už jsi mu dala pas?“ Ozval se Jarda.
„Pas? Na co pas?“
„Řekne ti, že si okopíruje tvůj pas, a už ti ho nevrátí.“
„To nemyslíš, Jardo, vážně. Ty nemáš pas?“
„Nemám, nemá ho ani Líza s Adamem a ani Ládik.“
„Ladik? Kdo je Ládik?“ „Ale nikdo, nech to být.“
„Jardo, řekni mi, kdo je Ládik, už jsi jeho jméno vzpomněl, tak to  dokonči!“
„Nesmíme o něm mluvit.“
„Vy nesmíte mluvit o Ladikovi? Tak sakra, kdo to je?“
„Neptej se mne na to a už mlč!“
Klára se nedala odbýt, nutně  chtěla vědět, kdo je ten tajemný  Ládik, 
o kterém se nesmí mluvit.
„Jardo, okamžitě mi řekni, kdo to je! Tím, že mi to neřekneš , 
já  dostávám strach a ty mne vystavuješ nebezpečí.“
Z Jardy pomalu vypadávala jedna věta za druhou. 
Mumlal si něco pod  vousy a Klára ho musela upozornit, ať mluví zřetelně. „Ládik je ještě jeden, co s námi pracuje. 
Dělá v oddělení zahrady a tak jsi  ho ještě nemohla vidět. On nikdy nechodí na Walmart.“
„A co je to zač ten Ládik?“  
„Tak to nevím. Bydlel se mnou, ale pak si nechal poslat z Česka nějaký  balík a nebylo na něm jeho jméno, jen adresa. 
Vajzr mi pak říkal, že Ládika musí odstěhovat z domu, 
protože ho hledá nějaká česká mafie a mohl by  nás dostat do průseru. 
Nechal si poslat balík přes nějakou agenturu a bál se  na něj dát své jméno. Vajzr to zhodnotil tak, že ho hledá zřejmě mafie.“
Toto byla pro Kláru úplně nová informace.
Po hodině konečně došli na poštu. Na poště ukázala pas a  žena za přepážkou
jí vyplatila částku, kterou jí poslal Marek.
Klára dlouho  zvažovala, co má vlastně dělat. 
Jak dlouho bude pracovat  zadarmo? 
Kdy přijde den a bude mu sloužit, jako ti dva mladí lidé a Jarda? 
Takové otázky, jaké si pokládala, ji děsily. 
Měla obavu, pokud  ji nedal výplatu, příště jí může vzít i ten pas.
Bez pasu by byla úplně ztracená..
Další den, když všichni odešli odpoledne spát, 
se sebrala a šla pěšky  za Ládíkem k Walmartu do té chatrče.
Když  tam přišla, nevěřila svým očím.
Ládik spal na nějaké staré hadře na zemi, 
v chatrči bylo nedýchatelno 
a na první pohled  poznala, že ten člověk je  nemocný.
Ze země na ni koukala smrt.
Podle odhadu vážil snad padesát kilo, kost a kůže.
Představila se mu a on jen pokýval hlavou.
V Americe si všichni tykali bez ohledu na věk a ona mu začala také  tykat.
„Máš tady nějakou vodu?“ zeptala se.
Rozhlédla  se po chatrči a nikde vodu ani jídlo neviděla.
„A kde máš jídlo?“
„Nemám, už nemám ho za co koupit, ani peníze nemám.“
Klára se sebrala a bez řečí zašla na Walmart. Koupila mu nějaké jídlo a vodu.
Když  se vrátila, seděl Ládik venku před chatrčí. 
Bylo to jako by vyšel z bláta do louže. Žár slunce neúprosně pálil.
Dala mu mlčky jídlo a vodu a Ládik ji poprosil, ať odejde.
„Proč?“ Zeptala se.
„Protože pokud se vajzr dozví, že jsi tady byla, zkrátí mi plat ještě více.  A budu mít ještě větší problémy a ty já nepotřebuji. 
Mám svých problémů  až nad hlavu.“
„Ládiku, ty potřebuješ pomoc! 
Nemůžeš tady v takových podmínkách žít! 
Já, i když na tom nejsem s vajzrem dobře, 
s ním o tobě večer promluvím.“
„Neopovažuj se, nemíchej se do toho a vypadni!“
„Tebe honí nějaká česká mafie? 
Máš z něčeho nebo z někoho strach?“ zeptala se ho.
„Do toho se nepleť a vypadni, už s tebou nebudu mluvit!“
Bylo jí toho člověka líto  a sama ve své tíživé situaci nevěděla,
čím pomoci, čím poradit.
„Umíš anglicky?“ zeptala se ho.
„Neumím.“
A opět  stála pravdě tváří v tvář. Že bez angličtiny se nemá nikam letět.
„Láďo, vždyť tady bez vody, jídla a klimatizace zemřeš. 
Je vidět, že nejsi  úplně zdravý. 
Pojď, posbírej si své věci a pojď bydlet k nám. 
Můžeš spát  v obýváku a vždy to bude lepší než tady. 
Jardovi to určitě také nebude vadit.“
„Jardovi ne, ale vajzrovi ano,“ odpověděl Ládik. 
„Říkám ti: vypadni, jo?“
Odešel do chatrče, zavřel dveře a bylo po konverzaci.
Byla to zbytečná cesta. 
Když někdo nestojí o pomoc, je těžké mu ji nabízet.
I když  si nebyla jistá, jakou pomoc mu vlastně nabízela. 
Sama potřebovala pomoci.
Myšlenky jí poletovaly hlavou.
Nebude mít vajzr na svědomí život toho muže? 
Byly to jen její dohady.  Zpytovat svědomí musí ten vajzr, 
co nechal člověka žít v neobyvatelných  podmínkách a bez peněz.
Dva týdny po návštěvě Kláry, Ládik zemřel v chatrči kousek od Walmartu.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Poctivá práce
Po opuštění vězeňské brány se Alois Šukáček rozhodl, že se konečně začne poctivě...

Když si někdo sere do huby
Petr se probudil v devět hodin ráno s kocovinou. Sedl si v posteli a vzpomínal, ...

Jak je v nebi
Andělé mne pozvali do nebe. Bylo to pro mne neobvyklé. Trošku mne bolely nohy, s...

TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).