Růže - 5.část - Strach

A tak jsem se vydal na cestu do města. Ráno bylo vše zasněženo a já se občas nedokázal ze sněhu ani vyhrabat. Najednou mezi stromy vysvitlo slunce, které mi ukázalo svými lehkými paprsky cestu, v opuštěné, zimní krajině.
Pomaličku jsem se dostal až k Medvědí skále, kde už cesta byla snadnější a tak sem přibral do kroku. Míjel sem staré turistické cedule a zasněžené dřevěné altánky, které byly na rozpadnutí pod tíhou sněhu.
Můj cíl byl jasný. Najít Rosie a napravit chybu co jsem ten večer udělal. Bude jí ale stačit omluva, nebo raději přede mnou uteče? Mohl jsem jen přemýšlet, ale odpovědi jsem znát nemohl.
Když jsem se dostal na začátek silnice, projíždělo přes ni pár drahých aut, které si to razili zřejmě do vyhlášeného striptýzového baru. Co se dělo ale za barem, o tom raději nikdo neceknul, poněvadž hrůzy a zvěrstva, které se tam poflakovaly, nebo dělali svůj byznys, byli vždy důslední na ochranu svých osobních věcí a tak, když někoho viděli, že si o nich někdo povídá, sebrali se a toho dotyčného už druhý den nikdo neviděl.
Jestli to o té skupině BearBlood byla pravda, lidi by se měli asi pomalu zavírat ve svých zchudlých domech.
Šel jsem přímo za nosem a mířil ke staré dobré kavárně, kde to všechno začalo.
V kavárně se ale nedalo hnout ani na krok, bylo až neskutečné, kolik lidí ráno vstalo a šlo si dát kafe se svým oblíbeným zákuskem. Až jsem se dostal k pultu, ptal jsem se rychle paní, jestli neviděla ženu s červenými vlasy a piercingem. Paní, mi ale vůbec neporadila, poněvadž jí tu dnes, ani včera nespatřila.
Hned potom jsem běžel do krámku, se snahou, že by mohla být třeba tam. Mýlil jsem se, když mi prodavač řekl, že nikoho takového tu snad ještě nepotkal, byl zde asi nový.
Chvilku jsem se posadil na lavičku a přemýšlel co dál. Hlava mě bolela šíleným způsobem, že mi nedovolila ani o ničem přemýšlet. Měl jsem chuť na další dávku, ale LSD jsem zrovna u sebe neměl.
Vypadal jsem jako zchudlý člověk co ztratil i ten poslední zasranej, kanadskej dolar.
Pomalu jsem měl obavy, že právě Rosie, se dostala do rukou BearBlood. Byl jsem rozhodnutý vkročit do oné uličky za barem a najít svého anděla, kterého se možná zmocnil ďábel.
Ve městě jsem znal snad jediného člověka, co se se mnou bavil o svých osobních problémech. Chlápek jménem Billy, přezdívaný jako Ohnivá Střela, byl člověk, co prodával zbraně místním lovcům a lidem v okolí. Místní krajina je nebezpečná pro každého, ať už se tu objeví medvěd, nebo zabouchá na dveře, nějaký feťák. Nebezpečí hrozilo všem. Vydal jsem se právě tam, vypůjčit si jednu z jeho zbraní, jako pojistku, než vstoupím do toho podsvětí.
V jeho obchodě se vše blýskalo jako šperky, akorát, že to byli zbraně.
„Danny, tebe jsem tu už dlouho neviděl“. Obrátil se na mě Bill.
„Bille, příteli, mám na tebe prosbu. Potřebuji si vypůjčit jednu nějakou kapesní zbraň“.
„Víš, že ti půjčím, ale vždy potřebuji vědět důvod!“.
„Důvod je dnešní bezpečí, potlouká se tu dnes několik špatných skupin a nerad bych přišel o svůj život, bezpečí je bezpečí“. Usmál, jsem na něj.
„Inu, máš pravdu. Tu máš, je to jedna z mých nejoblíbenějších, má ránu jako ďas a přitom je lehká jako pírko“.
„Díky Bille, dnes se stavím ti jí vrátit“.
„S tím počítám Danny“.
„Díky“. A v posledních slovech jsem vyšel se zbraní, schovanou v kabátu na silnici a razil si to přímo k striptýzovému baru, na druhé straně města.
Hlava mě neustále třeštila a já se za ní musel chytat. Chvilku jsem si zase sedl a trošku dýchal z plných plic čerstvý vzduch.
Bar byl nedaleko a já se rozhodl jít dále. Míjel sem křik mladých kluků, kteří se projížděli v půjčeném autě a pouštěli hudbu na plné pecky. Hudba a křik mi čím dál tím více ničili sluch.
Po deseti minutách jsem stál před barem.
Bylo to sídlo, nežli bar. Stěny měli růžovou barvu, až křiklavou. Stál tam velký nápis Drink&Fuck, všem hned došlo, co to znamená a proto se většina lidí držela dál. Samozřejmě se tu našli jedinci, co tu trávili celé večery s lahví whisky a prostitutkou, která jim dělala společnost. Mé oči byli však upřené k jinému místu. A to k uličce, odkud se ozýval opilecký řev.