JSEM ZVLÁŠTNÍ ŽENA

Jsem zvláštní žena, někdy se i sama sebe bojím. Bojím se i svých myšlenek, tolik mých předtuch se vyplnilo! A nebyly do jenom radostné věci. Snad jsem vše dostala při narození do vínku,
ale mé zvláštní schopnosti se projevily až v mých devatenácti letech,
kdy jsem si snad předpověděla, že 27. července budu mít velikou smůlu. A taky měla! Přejel mě traktor, ale o tom jsem tady už psala.
Dlouhou dobu jsem se tím nezabývala, až jednou, mě na mé schopnosti upozornil známý léčitel. Já k němu o pomoc nešla, ale vedla jsem k němu na vyšetření moji známou. To co vše zjistil, mě přímo ohromilo. Poznal snad úplně všechno i když moje známá byla oblečena a on jenom rukama na vzdálenost 15 cm od těla - vyšetřoval. Byl velmi známý svými schopnostmi a jezdili k němu lidé z celé republiky. A právě na množství pacientů, dá se říci, že umřel a nebylo mu moc - 56 let. Zemřel na vyčerpání organismu. A právě ten mi upozornil, že jsem stejná jako on, že bych mohla lidi léčit. Že bych s ním jezdila na sympozia do Vídně a podobně. Ale to jsem vše hned zamítla. Měla jsem už dvě dcery a ty byly pro mě to nejhlavnější a nejdůležitější. Ale jak šly roky, zjišťovala jsem, že to co jsem bezděky řekla, se stalo. A tak přibývaly případy, někdy veselé, ale více bylo těch smutných. Někdy jsem si musela dávat pozor na pusu, abych zase něco nepřivolala- Neměla jsem to v životě lehké, ale něčemu se musím i usmívat. To když jsem hádala čísla maturitních otázek pro mé vnučky. A věřte nebo nevěřte! Tři předpovězené vždycky vytáhly. Já měla strach, aby tu maturitu vůbec udělaly, protože se holky nejvíc učily ty, co jsem jim řekla, Říkaly: "Babi, ty jsi čarodějnice a my ti věříme." Tolik věcí jsi předpověděla a staly se, tak se stane i teď. Tolik tomu věřily. Ale byly i takové, které jsem si snad ani nepřála, ale staly se také. To když jsem odcházela z Jitexu do důchodu, odcházela jsem o 10 měsíců dříve, protože se už všude propouštělo. Přemlouvali mě, ale tak nějak mi ujelo - odcházím a po mně ať přijde potopa. A ona za 14 dní opravdu přišla. 13. srpna 2002 byl celý Jitex pod vodou. Ale když bych na něco myslela, co bych třeba přála sobě nebo někomu jinému, tak to vůbec nefunguje. Nesmím nad tím přemýšlet a to co řeknu, pak se stane. Už i paní, co se zabývá takovými zvláštními jevy ( numerologie, karty, postavení hvězd a nevím čím ještě) mi také řekla, že tyto schopnosti mám. Nejvíc jsem se vždycky bála, když jsem se ráno probudila a nemohla jsem z postele vstát, jak jsem byla slabá, bylo mi na zvracení a točila se mi hlava. A ten den se stalo vždycky něco moc špatného. Jenou zemřel - jinak celkem zdravý - otec mého zetě. Puklo mu srdce, tak silný měl infarkt - bylo mu 49 let. Podruhé jsme se pomalu zabili v autě, to když praskla zadní náprava - snad to říkám dobře. Ale snad jenom proto, že jsem jela s nimi, dopadlo to dobře. Měla jsem jet s nimi na soutěž v aerobiku a jednalo se o postup na mistrovství ČR a dále pak do Poreče - Chorvatsko, kde opravdu se děvčata stala mistry Evropy v aerobiku. Ale odmítla jsem jet, protože jsem nemohla ani chodit, jak mi bylo špatně. Přesto mě narvali do auta a řekli, když pojedeš s námi, tak se nic nestane. Už mě prostě znali. A díky tomu to dopadlo tak, jak dopadlo. Seděla jsem vzadu a cítila jsem stále pod sebou chvění, ale nikdo vedle mě nic necítil, jenom já. A když jsem na Pavla zakřičela brzdi!, tak to ruplo. Nám se nikomu naštěstí nic nestalo, vlítli jsme do pangejtu, ale nebyl vůbec hluboký a ani žádné auto v protisměru zrovna nejelo. Měli jsem štěstí v neštěstí. Auto bylo zcela neovladatelné. Snad všichni strážní andělé nad námi stáli. Ti v mém životě se kolikrát pořádně zapotili. A tolik bylo dalších a dalších věcí, ale teď už si přeji, aby se plnily jen ty dobré. Nemám ten život snadný, ale největší cenu pro mě má rodina, děti, vnoučata a jsem šťastná, když jsou zdraví a šťastní. Peníze jsem si nikdy nepřála, i když by nebyly špatné! Ale peníze kazí charakter lidí a na tom - něco pravdy je!