Umění žít...

Jednoho dne si uvědomíš něco opravdu důležitého: není tvým úkolem napravovat životy druhých.
Nesnaž se zachraňovat, radit ani opravovat ty, kteří o to nestojí. Člověk, který se nikdy nespálil, se nenaučí opatrnosti. Každý má svou cestu, své chyby a své lekce. Někdy je to nejmoudřejší, co můžeš udělat, zůstat stranou, tiše se usmát a říct si: „Jeho čas ještě přijde…“
Nestěžuj si pořád. Jsou lidé, kteří jako by žili z neustálého reptání — ale štěstí jim to nepřinese. Když tě něco bolí — postarej se o sebe, dej si čaj, odpočiň si a jdi dál. Když soused pustí hlasitou hudbu — možná si na chvíli zatancuj místo toho, abys se zlobil. A když se ti svět zdá nespravedlivý… tvoje rozhořčení ho nezmění.
Nečekej, že ti děti budou za všechno děkovat. Dělala jsi to z lásky, ne z povinnosti. Když poděkují — je to krásné. Když ne — nic to nemění na tom, co jsi jim dala. Důležité je usínat s klidným srdcem.
Máš vnoučata? Nech je, ať ti říkají, jak chtějí: babičko, babi nebo třeba „ta s koláčky“. Neopravuj je — dej jim teplo. Nemusíš je vychovávat — to je úkol jejich rodičů. Ty jim máš přinášet radost.
Neutrácej poslední peníze za „zázračné“ krémy. Raději si kup něco, co ti udělá radost teď — oblíbený parfém, hezké šaty nebo sklenku dobrého vína.
Nepočítej vrásky. Nejsou to nedostatky — jsou to stopy tvého života. Podívej se do zrcadla a řekni si: „Pořád vypadám dobře. Pořád jsem tady.“
Pokud máš vedle sebe milovaného člověka — važ si ho. I když chrápe, zapomíná nebo tě někdy rozčiluje. Prošli jste spolu tolik — a to je skutečná láska.
Žij tak, jak chce tvoje duše: směj se, odpočívej, pobrukuj si, nos to, co máš ráda. Nepotřebuješ svolení, abys byla sama sebou.
A pamatuj — dokud dýcháš, jsi pro tento svět důležitá. I kdyby jen pro toho pekaře, který se každé ráno usměje, když tě vidí s kávou a čerstvým pečivem.
Zdroj Facebook- Životní příběhy.