GABRIELAMobil začal řvát tak zběsile, až mi spadnul na hlavu. Rozmrzele jsem otevřel oči a zjistil jsem, že je ještě šero. „Co se děje? Hoří snad?” zeptal jsem se, když jsem uviděl, že volá Gabriela, dcera naší dlouholeté kamarádky Eleny. „Ne, nehoří, ale něco o...
KRÁSNÝCH ŠESTNÁCTBylo nám čerstvých šestnáct a studovali jsme průmku. Protože jsme oba byli z blízké vesnice, každé ráno jsme sedli na autobus a jeli do školy.Bylo zrovna jaro a příroda se probouzela ze zimního spánku. Sluníčko se také probudilo a jeho paprs...
Kapitola 5 – Přísně utajená svatba.Začátek měsíce dubna nevypadal nejlépe. Sněhové přeháňky se střídaly s deštěm, severní vítr tomu také nepomáhal, spíše škodil. Jak se říká, ani psa by člověk ven nevyhnal.Ve Staré hájově seděla celá sestava kamarádů. Na kra...
Vstoupil jsem do toho nočního podniku v Jokohamě se značně smíšenými pocity. Ale říkal jsem si, že jako zástupce své firmy budu v Japonsku už pouze tři dny, když předešlé tři dny uplynuly v samých chvatných a úporných jednáních a tak je nutno se trochu porozhlédnout. By...
Byla jsem mladá a celkem pohledná patnáctiletá holka a vyrůstala jsem jako jedináček se kterým měli jeho rodiče velké plány. Ale já jim je zcela zhatila. O prázdninách před nástupem na gymnázium, které jsem trávila u babičky na venkově, jsem poznala Milana. Byl to zdejš...
Kapitola druhá: Selská romance.Polední slunce se opíralo o kamenitou cestu vinoucí se v zákrutech podél potoka. Piere jel pomalu podél něj, v jedné ruce opratě a druhou dirigoval verše které mumlal pod své vousy.„Těší mě, že jste pro radost, gaskoňsk...
Kapitola první, Lesní krčma.Temný hvozd v podvečer neskýtal naději na nocleh ani zvířectvu, natož pak potulnému trubadorovi. Podíval se do svého měšce, kde kromě žmolek prachu nebylo nic. Povzdechl si. V tom kůň klopýtl o kořen a v dáli se ozvalo zahučení hromu....
Pepu jsme poznala na diskotéce, kde slavil své třicáté narozeniny a jak se říká, zamilovala jsem se do něj na první pohled. On sice o mne zpočátku nejevil moc zájem ale když mu všichni u stolu gratulovali, přidala jsem se i já. „A pusu nedostanu?“ zeptal se a já mu ...
Vzbudilo mě opět světlo ze stropu. Ležel jsem na podlaze, zkřehlý, ale na suchu. Po vodě ani památky. „No, už budeš hodný?“ smál se zpoza zrcadla Martin. Měl ostrý, nepříjemný smích, probleskovala v něm krutost. „Neslyšel jsem tě,“ řekl už beze smíchu. „Ano,“ zašeptal j...