Mýtinka 5 - Návštěva rodičů.

Sobotní ráno se smálo a sluníčko rychle sušilo noční rosu.
Umyl jsem se, něco snědl, vytáhl kytici ze sklepa a nervózně pochodoval po boudě. Čekal jsem, kdy uslyším řev motoru teréňáku z Vyhlídky.
Jaké překvapení když ze silničky se odlouplo osobní auto a způsobně sjíždělo k boudě.
Jak se přiblížilo, poznal jsem Rudlovo soukromé vozidlo a když přede mnou zastavilo a já viděl za volantem vyšňořenou Bětku zůstal jsem na to zírat s pootevřenými ústy. Bětka vystoupila, tak jsem se zeptal, „co se stalo, ty umíš jezdit i pomalu?“
„Hele sklapni tu klapačku nebo ti to zůstane,“ odvětila svým starým způsobem.
Z auta vylítla Jana a pověsila se na krk.
„Mírni se má vílo,“ krotil jsem ji.
Sebral jsem s verandy kytici a šel přivítat hosty.
Způsobně jsem předal mamince kytici, s tatínkem potřásl rukou a pozval je dál. Usadili se na verandu a viděl jsem jak s údivem sledují tu překrásnou přírodní scenerii kolem.
„Tady je to jako v pohádce,“ hlesl táta.
„Že,“ přidala se pyšně Jana „a máš vidět to krásné svítání a západy slunce.“
Máma se na ni potutelně usmála a zeptala se „kolik svítání jsi Janko viděla?“
Jana zrudla, otočila se a že si jde uložit věci.
Omluvil jsem se že mám službu v kuchyni, ale Bětka že to ne že musí být u toho a zavolala Janu aby se starala o hosty.
Zmizeli jsme s Bětou v kuchyňce a pod jejím přísným dohledem jsem začal vařit. Znervózňovala mě stálými připomínkami, proč to dělám tak, že ona to dělá jinak, tak jsem ji řekl „Bětko jsi dobrá kamarádka a jsem ti moc zavázán ale tady vařím já, chceš-li - dívej se, na receptu určitě nic neupravím ale takhle mě jenom znervózňuješ.“
Usmála se, pohladila po vlasech a zmizela za hosty.
Za chvíli vlítla do kuchyňky Jana a že jde pro pití. Pověsila se na krk, přitiskla a přisála na ústa až jsem málem ztratil rovnováhu.
Jemně jsem sundal ruce, políbil ji a usměrnil kde najde co k pití a pokud by táta chtěl, že v sudu je ještě pivo, stačí zapnout chladič.
„Nezvětralo?“ zeptala se.
„Nezvětralo, protože je pod plynem, dusíkem, a to potom dlouho vydrží.“
Vylítla ven a za chvíli se vrátila, že táta by si pivo dal.
Papiňák se syčením oddychoval a já jsem počkal až se chladič nachladí a načepoval džbánek tak jak mě to Rudla učil.
Vylovila pití, sklenice, odnesla to ven a vrátila se pro tátovo pivo.
Krájel jsem knedlíky a chystal do napařováku když se zezadu zavěsila a dráždila hroty ňader.
„To nemůžeš počkat až budeme sami?“ zeptal jsem se.
„Můžu,“ uličnicky řekla, „ale chci tě mít ve správné náladě.“
„Tak odnes tátovi pivo ať zatím nezvětrá a nachystej příbory,“ pobídl jsem ji a naplnil hrnec knedlíky.
Odtlakoval jsem hrnec a sundal víko.
Libá vůně guláše zaplnila celou boudu a drala se dveřmi ven na verandu.
Z venku jsem uslyšel tátův hlas, „to je přece Segedin, Janko ty také vyžvaníš co se dá.“
„Ten nápad s gulášem byl můj,“ řekla Bětka a vyprávěla jim jak to vlastně s tím gulášem narafičila. No, tak terčem vtipů jsem byl zase já.
Holky se objevily právě včas aby mohly nosit na stůl, já si sundal zástěru a šel jsem si sednout s hosty. Bylo vidět že jim chutná, táta si dal ještě jedno pivo, prý do druhé nohy.
Běta s Janou sklidily nádobí, daly se do umývání a já zůstal s rodiči sám. Máma se na mně zkoumavě dívala, viděl jsem že má stejný pohled a šedé oči jako Jana.
„Teď čekáte že vás budu zpovídat,“ usmála se. „Nebojte se, my jsme s Janou takové kamarádky že si všechno řekneme.“
Ve mně zatrnulo. „No nazdar,“ pomyslel jsem si, „proboha jak se mám tvářit, jestli ji Jana řekla co jsme dělali.“
Máma to však přešla a začala se vyptávat co je to ta meteorologická stanice a co se tady všechno sleduje, proč tady mám ty fůry dřeva.
Po chvíli povídání se máma zvedla že se půjde podívat za děvčaty a já se s tátou sebral a ukazoval jsem mu okolí Mýtinky.
Když jsme se vrátili, seděly ženské u stolu, o něčem se bavily, tak jsme přisedli a já šel udělat kávu. Čas pěkně ubíhal a pak se máma zvedla s tím, že všechno jednou končí, že je načase aby se dali na cestu.
Když jsme šli k autu, přidržela mně máma a potichu nabádala, abych dal na Janu pozor a abychom něco nevyoslili, že času máme ještě dost.
Rozloučili jsme se, auto zmizelo na silničce mezi stromy a tak jsme posklízeli nádobí a přesunuli se do boudy.
Jana si šla ještě uložit věci a já jsem dodělával denní report. Práci sem měl skončenou, Jana nikde, tak jsem se šel podívat kde vězí.

Otevřel jsem dveře od ložnice.
Jana zakrytá dekou až pod bradu, se na mně potutelně koukala, „nechceš se schovat pod deku?“ nazvedla deku a já uviděl zlatavé chmýří lasturky.
V rychlosti jsem ze sebe shodil ošacení a vklouzl k ní.
Objala a začala vzrušeně líbat obličej, tiskla se hroty ňader, kroužila s nimi po hrudníku a bylo vidět jak se jí začínají lesknout oči a zrychluje dech.
Rukou jsem sjel k rozkroku, polaskal ty krásné kudrlinky lasturky když doširoka rozevřela nohy. Vjel jsem prstíkem do štěrbinky , laskal každý koutek, mazlil se s poštěváčkem až jsem cítil že její vzrušení se blíží k vrcholu.
Sklouznul jsem mezi nohy, pozvedl zadeček a vnořil se do lůna.
Jana mně objala, přitáhla na prsa, nohama zezadu stiskla a já pronikal hluboko do jeskyňky.
Sténala potichu a pronikání provázela vstřícným pohybem zadničky. Dostali jsme se do extáze rozkoše, kde každý z nás pouze napolo vnímal co je v okolí.
Cítil jsem jak se blížím k vrcholu, snažil jsem se vyprostit, ale přimkla se, bránila jakékoliv úhybné snaze a stále pánví laskala vetřelce v dírce.
Týdenní půst nedal na sebe čekat a já se steny vyrazil celý obsah do lůna.
Jana přilepená sténala v křeči orgasmu a pánví kmitala až do okamžiku kdy ucítila že kolík uvadá a vyklouznul.
Uvolnila mě a já celý udýchaný se skulil vedle ní.
„Holka jsme v průšvihu,“ řekl jsem, „hlavně že před chvílí mě tvá máma napomínala ať něco nevyoslíme.“
Jana se ke mně přitulila a zašeptala do ucha, „neboj, nevyoslíme, v úterý jsem byla u gynekologa, tak se nemusíme mírnit.“
Tak proto ty potutelné pohledy, to tajné špitáni s Bětkou.
Celí zadýchaní jsme leželi vedle sebe hladili se, mazlili a odpočívali.
Pak se zvedla, že se jde osprchovat a já ležel na zádech a ještě dodýchával tu slast. Cvakly dveře od koupelny, má víla z Mýtinky, tak jak ji Bůh stvořil se přesunula ňadry na mou hruď a s hlavičkou přitisknutou k mojí opět vzrušeně dýchala.
Lasturku se zlatými chloupky přisunula na moje stehno a začala pomalu po něm klouzat.
Po chvilce přehodila nohu přes stehno, natočila se aby celá lasturka mohla po stehně klouzat a já slyšel jak se jí zrychluje dech.
Zašeptal jsem ji, „ty toho ještě nemáš dost?“
Políbila a také zašeptala „ne.“
Pracant se už zase vzpouzel v plné síle a Jana jak to viděla přesunula se nad něj, přitiskla a začala ho lasturkou masírovat.
Jezdila po něm, hned až k dírce a když viděla že má snahu se schovat ucukla a zase se poštěváčkem na něm vrtěla.
Tempo se pomalu zvyšovalo a na pokraji orgasmu vykřikla a vtlačila ho do jeskyňky. Začala přirážet v křečích orgasmu a já ji strhl na prsa a honem vnikal zrychlenými útoky do svatyňky.
Bože, to byla krása.
Nevnímali jsme nic kolem sebe, jen jsme cítili pohyby toho druhého, laskali se s nimi a já ve vrcholu obdařoval lůno záplavou mužství.
Umdleni jsme tiše leželi, ona přitisknutá, nohy stále doširoka rozkročené, tak jak jsme skončili.
Určitě čekáte na to jak jsme se milovali dál, ale Jana slezla a šla se umýt, pak jsem se umyl já a přituleni k sobě jsme usnuli.