Mýtinka 6- Diplomka.

Nový den nás nepřivítal zrovna hezkým počasím, foukal ledový vítr od severu a občas drobně sprchlo. Jana se pomalu probudila v mojí náruči, přitiskla se a začala pomalu, ale s rozkoší líbat. Samozřejmě to vzbudilo mé chlapské pudy a já začal hledat kde ji mám začít aktivně dráždit.
Odtáhla se, usměrnila mojí ruku zpět a začala s kázáním, „Jaroušku musíme si hned od začátku udělat jasno. Přijela jsem udělat diplomku na matfyz fakultu a tam, jak jsi se sám zmínil, diplomku o milování nepřijmou.“
Vyprskla, znovu ke mně přitiskla a zašeptala do ucha, „ale myslím že by je to pobavilo.“
Tak jsem zjistil, že z ustrašené červenající se holky držím v náručí krásnou sebevědomou holku a zpozoroval jsem i Bětčin vliv na její chování.
Jana se sebrala, zmizela v koupelně a tak jsem porovnal postel a čekal až vypadne. Vylezla zrůžovělá, voňavá a tak jsem honem zapadl do koupelny aby mě to nedráždilo
Nasnídali jsme se mlčky, Jana odnesla a umyla nádobí a že si mám jít s ní sednout na pohovku. Celý natěšený jsem se honem valil sednout, ale k mému rozčarování nebylo žádné mazlení nýbrž nalinkovala pevný denní řád.
Prý po snídani se dá do diplomky a proto zabavuje můj počítač, po obědě se půjdeme kousek projít po okolí a do večera ji můžu pomáhat s diplomkou jako oponent.
Po večeři je prý volno a když nebude unavená, tak ji můžu hladit.
„A co mám celé dopoledne dělat já?“
„Máš přece před boudou hromadu dřeva, tak pracuj,“ odvětila rozverně.
„A já ti občas pomůžu, dovezla jsem si na to specielní pracovní oblečení,“ rychle zmizela v ložnici.
Po chvíli se vrátila, na sobě dámské modráky s laclem, na prsou na každé straně kapsičku se srdíčkem.
Tak jsem ji k sobě přivinul a zeptal se, jak z těch kapsiček vyskočí její klokánci. Janě se nápad s klokánky velice líbil a tak krásná ňadra dostala svoje pojmenování do budoucnosti.
Dny plynuly jako voda, dá se říct že denní rozvrh jsme více méně dodržovali, večer se k sobě tulili, mazlili dle chuti a pomalu se blížil den, kdy se musela vrátit domů. Den před odjezdem jsme s Bětkou domluvili odvoz, pomohl jsem ji všechno napakovat a po večeři mně vtáhla do ložnice.
Horečně ze mne začala sundávat oblečení, na každé odhalené místo líbala a pomalu sjížděla dolů ke klínu.
Uchopil jsem ji do náruče, položil na postel a začal jsem na oplátku odstrojovat a líbat na všech odstrojených místech.
Prsty se křečovitě zarývaly do mých ramen a Jana vzdychala, „Klokánky, líbej mě Klokánky.“
Poslušen přání mé lesní víly líbal, hladil a mazlil se s ňadry, jazykem dráždil hroty, až mně chytla za vlasy a strhla hlavu do rozkroku.
Rychle jsem odstranil poslední překážku, kalhotky a obličejem se zabořil do lasturky. Stále mně držela za vlasy a hlavou rejdila po lasturce.
Lízal, sál, dráždil jsem jazykem tato krásná místa, obličej mokrý od vlhkosti, snažil se dosáhnout jazykem co nejhlouběji do jeskyňky a každé místečko polechtat.
Nebylo to tak jednoduché, protože mne vždycky za vlasy povytáhla a já se vrhl na zduřelý poštěváček.
Jindy byla už dávno ve vrcholu orgasmu, dnes to evidentně prodlužovala i když i u ní muselo být vzrušení již veliké, protože sténala, vzdychala a lasturku tiskla k obličeji.
Náhle vytáhla moji hlavu na svá ústa, zeširoka roztáhla stehýnka, nohama mně přitáhla a vehnala vetřelce do jeskyňky.
Vykřikla a zmítala se ve vrcholu orgasmu.
Já už nevnímal co se kolem děje. Cítil jsem jen pulzující tělo, tvrdě vnikal do jeskyňky, jak v extázi líbal rty a mačkal ji v náručí.
Už se uvolňovala když se jsem vehnal náklad do jeskyňky a stále ji drže v náručí se uklidňoval.
Pomalu jsem sklouzl okolo vzrušeného tělíčka, hladil a hrál si s Klokánky.
Přitulila se hlavou a já pusinkami sbíral s obličeje silnou vrstvu slziček.
„Jsme to ale dva blázni,“ vydechla a hladila moji hlavu.
Posunul jsem se pomalu a líbal odshora dolů odpočívající tělo. Když jsem se dostal ke chloupkům nad lasturkou, viděl jsem, jakou spoušť naše řádění vyvolalo.
Na prostěradle velká louže mokra a z pootevřené pomalu uklidňující se jeskyňky vytékal líně přebytek mužské vláhy.
Přisál jsem se k vztyčenému poštěváčku, lačný stále se mazlit, ale stáhla mojí hlavu bokem a polohlasně zašeptala, „prosím, nekaz to.“
Po chvíli se zvedla, odešla do koupelny a já se jal vyměňovat prostěradla a polidštit zpět spoušť co jsme udělali.
Šel jsem pozhasínat po boudě, zamknout a když jsem se vrátil, ležela lesní víla Janička na boku a sladce oddychovala.
Na druhý den jsme pod dojmem loučení chodili jako bez duše, jaksi nebyla ani nálada na nějaké škádlení, hlazení, až jsme uslyšeli zvuk přijíždějícího auta a Bětčino zběsilé troubení.
Pomohl jsem Janě uložit věci do kufru, setřel z tváří její slzičky, pohrozil Bětce, ať s mým pokladem jede opatrně a zamával mizejícímu autu, které zmizelo mezi stromy směrem do Městečka.