OSCAR WILDE LADY FUCKINGHAM 2

2
Blížily se vánoční prázdniny, kdy jsem se měla seznámit s Aliciným bratrem
Frederickem, jehož jsme obě již určily k úkolu zbavit mne panenství.
Předpokládaly jsme, že to nebude nic tak obtížného vzhledem k pravidelné
masturbací a také proto, že s Aliciným laskavým svolením jsem hojně užívala
její tuhé klobásy z kůzlečí kůže. Moje pipinka se zdárně vyvinula a na
pahrbku Venušině mi pěkně rašily kudrnaté chloupky. Bylo mi tehdy skoro
třináct let.
Jednoho krásně svěžího prosincového poledne, když jsme se vracely z
vyučování, očekávala nás před internátem Alicina teta. Té jsem si moc
nevšímala, můj zrak totiž upoutala mladistvá a přece již mužná postava
Frederickova, jenž stál vedle ní. Byl velmi podoben své sestře, opravdu milý a
hezký mládenec mezi sedmnácti a osmnácti.
Od té doby, co mi Alice vyprávěla o svých zážitcích s komorníkem
Williamem, dívala jsem se na každého muže i mladíka tak, abych zjistila, jaký
to zmuchlaný kapesník mají v kapse kalhot. Byla jsem potěšena, že pan
Frederick je zřejmě dobře vybaven.
Alice mne představila svým příbuzným, ale Frederick na mne pohlížel jako
na pitomou nánu a nikoli jako na seriózní objekt flirtu a milování. Proto jsme s
Alici, jen co jsme se ocitly o samotě, horlivě uvažovaly, jak mu otevřít oči a
přimět ho, aby si více všímal přítelkyně své sestry.
Lucy, kterou jsem spatřila poprvé, spala ve své komůrce vedle Alicina
pokoje, jejž jsem sdílela s ní. Frederick měl pokoj hned za naším, takže jsme
byli blízcí sousedé a mohli jsme si vzájemně ťukat na zeď a také se dívat
klíčovou dírkou nepoužívaných dveří, jež spojovaly naše dvě místnosti; byly
však zamčeny a opatřeny závorou, takže jimi nebylo možno procházet.
Stačilo jen málo pozornosti, abychom brzy zjistily, že mezi Lucy a
Frederickem se vyvinul velmi důvěrný vztah. Alice se hned rozhodla, ze této
skutečnosti využijeme ve svůj prospěch.
Poměrně snadno přesvědčila svou komornou, ze si nemůže činit výhradní
nárok na jejího bratra, a když zjistila, ze Frederick má navštívit její pokojík
právě tuto noc, napadlo ji, ze Lucy bude spát u ní a já ze zaujmu místo v
posteli Frederickovy milenky.
Rozumí se samo sebou, ze jsem s tímto nápadem ráda souhlasila a hned v
deset hodin večer, když jsme se všichni šlí uložit, vklouzla jsem do postele
komorné Lucy a hned jsem předstírala hluboký spánek. V místnosti byla tma,
protože těžké závěsy nepropouštěly ani paprsek měsíční záře.
Asi kolem jedenácté, jak jsem odhadovala, se tiše otevřely dveře a v
matném světle lampy na chodbě jsem spatřila štíhlou postavu v noční košili,
jak opatrně vchází do pokoje. Když se dveře zavřely, bylo zase temno a
srdce se mi bláznivě rozbušilo, neboť nadešla ta chvíle, na niž jsem se tak
dlouho těšila, a s tou chvílí přicházel obávaný plenitel mého panenství.
»Lucy, Lucy, Lucy,« šeptal mi do ucha. Neodpověděla jsem a dýchala jsem
jako v hlubokém spánku.
»Spí jako dudek,« mumlal si polohlasně, »ale až ho ucítí mezi nohama,
bude hned čilá jako rybička.« Stáhl přikrývku a lehl si vedle mne. Měla jsem
úplně rozpuštěné vlasy stejně jako je v noci mívala Lucy. Ucítila jsem vřelý
polibek na tváři a Frederickova ruka mne objala v pase a snažila se mi
vyhrnout noční košili. Druhá mi šmátrala mezi stehny. Stále jsem předstírala,
ze spím, ale nemohla jsem se ovládnout, abych se nechvěla před tou
osudovou chvílí.
»Co se tak třeseš, Lucy? Co se děje? Hrome, to nejsi ty!« Jak mi vyhrnul
noční košili, obrátila jsem a jakoby ve spánku jsem ho pevně objala. »Pane
Bože,« slyšela jsem ho, »to je ta potvůrka Beatrice! Co dělá v téhle posteli?
No, nevadí, zašpásujeme si...«
Rukama mi šmejdil po celém těle, cítila jsem jeho tuhý pyj mezi našimi
nahými břichy, ale přestože jsem byla nesmírně vzrušená, stále jsem
předstírala, ze spím, a nechala jsem ho, aby si dělal co chce. Jeho ruka
nahmátla mou štěrbinku a jemně mi mnula poštěváček. Pomalu se na mne
převalil a já jsem cítila, jak navádí žalud na patřičné místo. Byla jsem tak
vzrušena, ze jsem se neubránila orgasmu; náhlý výron mu skropil pyj i ruku
milostnou rosou.
»Ta potvůrka vlhne i ve spánku,« mumlal si pod vousy. »Tyhle holky snad
masturbují jedna druhou.« Poprvé mne políbil na rty a jeho tvář byla hebká
jako tvář dívky.
»Ach, Alice,« šeptala jsem jako ze sna, »dej mi tu svou klobásku, strč mi ji
tam, drahoušku!« A přirazila jsem na jeho trčící pyj. Přirazil také, ale potlačila
jsem bolestný výkřik a objala jsem ho ze vší sily.
»Nepospíchej,« šeptal horečně, »Beatrice, miláčku já jsem Frederick, neboj
se, neublížím ti. Ale jak ses, sakramente, dostala do téhle postele?«
Ted už jsem se jakoby probudila a předstírala jsem, ze ho chci ze sebe
shodit: »Au, au, to bolí! Co to děláte, pane Fredericku? Ze se nestydíte! Au,
pusťte mne!«
A tu jsem už byla jakoby vyčerpaná a vzdala jsem se mu na milost a
nemilost a on mi zavřel ústa vášnivými polibky. Bylo to bolestivé, to musím
přiznat, ale snad díky časté masturbaci a hlavně Alicině kůzlečí klobáse to
nebylo zas nic tak hrozného. Nicméně jsem potom na své noční košili zjistila,
ze to přece jen bylo krvavé vítězství.
Frederick se činil, seč mohl, a já jsme mu ráda pomáhala. Brzy jsme byli na
vrcholu rozkoše a v těsném objetí jsme zhluboka dýchali a vychutnávali tu
slastnou únavu. A najednou slyším plác, plác, plác přes Frederickův zadek!
Temnou nocí se rozlehl Alicin jasný a veselý smích: »Chachá, pane
Fredericku, tak tohle vás učí na univerzitě? Pojď Lucy, a přines světlo! Ten
nemravný přečin budeme muset ztrestat!«
Lucy přiběhla se svícnem cobydup a hned zamkla dveře zevnitř, aby
Frederick nemohl prchnout. Frederick byl nesmírně vyděšen, neboť se
obával, ze to na něj sestra vyzradí, ale poněkud ho uklidnilo, když
pokračovala: »Co si počnu? Přece to nemohu říci tetě, té staré panně! Ale
když si pomyslím, ze má drahá Beatrice byla znásilněna takřka před mýma
očima hned druhou noc své návštěvy u nás! Kdyby tu byl tatínek s
maminkou, ti by věděli, co dělat. Ale teď musím rozhodnout sama. Nuže,
Fredericku, teď se za to, co jsi tak hanebně spáchal, podrobíš řádnému
zmrskání, anebo zítra napíšu tatínkovi a zneuctěnou Beatrici pošlu domů.
Samozřejmě slíbíš, že se s ní oženíš, že? Tys ji zkazil! Kdopak koupí
nakřáplý džbán? To tedy ne, ty hnusný chlapce, to tedy ne! Jsem pevně
rozhodnuta ztrestat tě a přinutit tě, abys nesl všechny následky svého
bídného činu.« Tak hovořila Alice vychutnávajíc svůj triumf.
Počala jsem plakat a prosila jsem ji, aby slevila ze své přísnosti, ze mi
Frederick tolik neublížil, ba ze jsem nakonec dosáhla i potěšení z rozkoše.
»A to se na to podívejme,« hovořila Alice jako dospělá matrona. »Dívenka je
stejně zpustlá jako ten hoch! Jistě by se to nebylo stalo, kdyby projevila více
zásadovosti a nepodlehla jeho hnusnému chtíči!«
Frederick vyskočil z postele nehledě na svou nahotu, objal sestru kolem
šíje, líbal ji a vykřikoval: »Jaká škoda, Alice, ze jsi má sestra, jinak bych s
tebou naložil jako s Beatricí! Podrobím se pokorně tvému trestu, ať jakkoli
krutému, a slibuji ti, že z této dívenky učiním, až nadejde vhodný čas, svou
zákonitou manželku.«
Alice: »Ty nestydatý klacku, ze ti není hanba urážet mou cudnost a
vystavovat na odiv své mužství zborcené panenskou krví! Ty hnusný čuňasi,
jenž jsi mým bratrem, marš vedle do mého pokoje! Dám ti tam okusit březové
metly, kterou jsem si přivezla ze školy na památku, aniž jsem tušila, za jak
žalostných okolností ji budu muset použít!«
V Alicině pokoji přivázaly Alice a Lucy Fredericka k posteli. Potom se Alice
chopila březové metly: » A teď si vyzkouším, zda mu ze zadku nevycedím
aspoň několik kapek té jeho nestydaté krve, kterou mu Beatrice může otírat
kapesníčkem jako varovné memento hnusného pokušení, jemuž podlehla tak
snadno.«
Ostatní pokoje v této části domu byly prázdné a čekaly na hosty, kteří měli
přijet na vánoce, takže nebylo obav, ze by někdo slyšel, co se dělo. Frederick
se nebránil, povazoval všechno za povedenou švandu. Ale teď byl připoután
a Alice švihla poprvé.
»Au!« zarval Frederick, kterému teprve teď došlo, ze ho Alice opravdu
zmrská. »Vždyť mi rozsekáš zadek na cimprcampr!«
»Chachá,« smála se Alice zlověstně. »Panáček se domníval, ze hodlám
žertovat?« A švihla podruhé. »To ses tedy silně zmýlil! Odnaučím tě
nestydatě si dovolovat na mou mladou přítelkyni!«
Frederick zaťal zuby a Alice mu vysázela tucet pěkných ran, při nichž
nešetřila silou. Frederick zuřil a vyhrožoval strašlivou pomstou.
»Zklidni se, hanebníku!« posmívala se mu Alice, »Ty by ses mi snad chtěl
mstít za to, ze vykonávám spravedlnost? Podivné to zastáváš názory.
Nechám tě tu tedy přivázaného, dokud nezapomeneš na jakoukoli odvetu a
nepoprosíš mne o laskavé odpuštění své troufalosti.«
Frederick nepřestal vyhrožovat a Alice pravila přísně, vědoma si svých
výhod: »Budu tedy muset tomu zpupnému provinilci přidat ještě aspoň půl
tuctu dobře míněných ponaučení! «
Frederick měl v očích slzy ponížení a vzteku, ale přece jen o odpuštění
požádal a slíbil, ze žádnou pomstu snovat nebude. Byl pak odvázán.
Alice řekla: »A teď klekni a polib trestající nástroj.« A podala mu metlu k
políbení. Frederick to učinil bez reptání. Mračil se. Lucy přinesla umývadlo s
vodou, ošetřily jsme mu zmučený zadek a Alice mu nalila velkou sklenici
červeného vína. »Doufám,« pravila tiše, »ze oceňuješ tu šlechetnost s jakou
o tebe pečujeme, když jsi podstoupil ten nanejvýš spravedlivý trest.«
Frederick jen něco zabručel a chopil se sklenice.
»Nadto ti dovoluji, abys zbytek noci strávil s Lucy,« dodala Alice milostivě.
Alice a já jsme si už vystačily samy.
Alici se to mrskání tak zalíbilo, ze ve svém pokoji pořádala jednou dvakrát
týdně takzvané březové dýchánky, při nichž mrskala Lucy nebo mne, a to
podle toho, která z nás měla té noci mít Fredericka. Zvykly jsme si na to a
naše rozpálené zadečky jen přispívaly k rozkoším, jež jsme zakoušely v
náručí našeho společného milence.
Blížily se vánoce a s nimi přijelo několik hostů, všichni to byli mládenci a
panny zhruba našeho věku, takže teď tam bylo celkem pět chlapců a sedm
děvčat. Stará teta se nezúčastňovala našich zábav, byla nad to už moudře
povznesena a spokojila se tím, ze pečlivě vykonávala hospodyňské
povinnosti. Každého večera, když jsme dosyta povečeřeli, jsme byli
ponecháni sami sobě a mohli jsme se bavit, jak se nám zachtělo. Alice a já
jsme brzy dostaly naše mladé dámy pod svůj vliv a podobně to udělal
Frederick s mládenci.
V den Nového roku měl Frederick slavit své osmnácté narozeniny, a tak
jsme se rozhodli, ze v silvestrovské noci si na naší chodbě uspořádáme
mejdan. Vyjma nás a Lucy o tom neměl vědět nikdo z domu. Zásob bylo
habaděj, zmrzlina, sendviče, koláče, dorty, šunka, rostbíf a celé basy
šampaňského. Po půlnoci nás přísná a pořádkumilovná teta hnala spát, ale to
už jsme všichni byli správně naladěni celovečerním hodováním, hrami a
tancem, takže jsme se jen těšili, jak to ještě rozjedeme nahoře na naší
chodbě, a všichni jsme pudově cítili, ze to bude velkolepý zážitek.
Teta byla nahluchlá a spala, jako když ji do vody hodí, a ty dva tři služebníky
si vzal na starost Frederick a pod zástěrkou svých narozenin je hojně napájel
pivem, vínem í whiskou. Byli jsme si jisti, že nás v naší zábavě nebude nikdo
rušit.
Frederick byl výborný organizátor a Alice byla jeho důstojnou asistentkou.
Již jsem se zmínila, že jsme všichni byli už trochu v náladě a připraveni k
čemukoli; všichni jsme byli ze šlechtických rodů a naše modrá krev nám v
žilách jen vřela.
Když jsme se shromáždili v Alicině komnatě, přivítala nás oděna jen v
dlouhé noční košili.
»Dámy a pánové,« oslovila nás, »věřím že jsme všichni zajedno, aby tento
mejdan opravdu stál za to. Co říkáte mému úboru?« Zasmála se poťouchle.
»Doufám, že příliš nezkresluje mou postavu,« a přitáhla si látku tak, aby
vynikly obrysy jejích nádherných vnad.
»Výborně, Alice, bravo! Uděláme to taky tak!« volali všichni. Rozběhli se do
svých pokojů a vrátili se v nočních košilích. Krátké košilky pánů ovšem
vzbudily bujaré veselí.
Alice: »Tedy pánové, to jsem netušila, že vaše košilky jsou tak necudně
krátké!«
Frederick se smíchem přiskočil k sestře, chytil ji za podolek a utrhl jej, takže
Alice se rázem ocitla v rouše, jež jí rozkošnou prdýlku zakrývalo sotva zpola.
Zrudla studem a na okamžik nevěděla, zda se má zlobit, nebo smát, ale v
mžiku se vzpamatovala a rozesmála se: »Fredericku, styď se, takhle mne
vystavovat! Ale nevadí mi to, jestli tak budeme všichni.«
Děvčata pištěla a pánové se dali do díla. Byla to vzrušující scéna: dívky se
urputně bránily, pánové pláli pevným rozhodnutím dosáhnout svého. Tato
mela skončila tak, jak jinak ani skončit nemohla – všichni jsme byli polonazí.
Některým z nás, zejména dívkám, ale já jsem to nebyla, se zdálo
nespravedlivé, že i po provedených úpravách jsou některé košile delší a jiné
kratší. Bylo rozhodnuto to napravit. A opět to dopadlo tak, jak jinak ani
nemohlo: všichni jsme zůstali oděni jen ve svou nahotu. A všem nám ve
tvářích plál výrazný ruměnec – a nebylo to jen vypitým šampaňským, nýbrž
především hlubokými dojmy, jež v nás vzbuzovalo drobné, byť potajmé
studium vzrušivých rozdílů mezi mužskými a ženskými půvaby.
Frederick přinesl ve velkém koši několik kbelíků s ledem a s dalšími láhvemi
šampaňského a zvolal: »Umíme natolik latinsky, abychom věděli, co je to
nuda veritas, nahá pravda! Nuže, připijme na nahou pravdu, neboť ona je
mezi námi. Kéž je k nám laskavá a milostiva!«
Všichni jsme si nadšeně připili a pánům se stydlivě topořily pohlavní pyje.
My děvčata jsme se tvářila, jako že to nepozorujeme, ale tu Alice, jež první
dopila svou sklenku, pravila důrazně: »Dámy, pohleďte prosím na tu chásku
nestydáků, jimž není hanba tak okatě vystrkovat své nízké choutky pro
ukojení mrzkého chtíče. Navrhuji, abychom vzaly šátky a všem jim zavázaly
oči. Pak se chopíme březových metel a dáme jim za vyučenou. A aby tito
bídáci měli přece jen nějakou šanci, mohou si chytit kteroukoli z nás, jestliže
se dáme.«
»To je nápad, výborně, to je ono!« ozývalo se ze všech stran a všem
mládencům byly v mžiku zavázány oči. Ráda bych věděla, odkud Alice v
tomtéž okamžiku vytáhla sedm březových metel. Ta s tím musela počítat
předem!
»Vše je řádně připraveno,« řekla Alice. »Avšak než přistoupíme k exekuci,
dáme každému odsouzenci vypít pohár šampaňského a na sebe také
nezapomeneme. Nedomnívám se, že bychom pak na to měli byť jen
pomyšlení. Bude to zřejmě správně kruté.«
Všichni jsme se ještě napili a Alice zavelela: »Teď! A nešetřete je, prasáky!«
Zachechtala se ďábelsky a mrskala svou metlou napravo nalevo, uhýbajíc
tápajícím mládencům. Trestající dívky uskakovaly co mrštná srnčata a
trestaní pánové se potáceli, naráželi na sebe i do nábytku, padali a vstávali a
jejich nechráněná pozadí růžověla a červenala.
Trvalo to hodnou chvíli, než lady Vavasourová zakopla o upadnuvšího
markýze z Bucktownu, jenž ji pevně objal kolem pasu a nehodlal se té kořisti
vzdát.
»Zadržte!« zvolala Alice. »Byla polapena a stane se obětí na oltáři lásky.«
Lucy pohotově přistrčila malé kanapíčko doprostřed místnosti. Pánové si
sňali šátky z očí a všichni jsme obklopili první pár, jenž se už hotovil k
bohulibé činnosti.
Lady Vavasourová ležela způsobně naznak, nohy mírně roztaženy, a mezi
nimi jí klečel markýz z Bucktownu. Ona byla panna a on panic, jak jsem se
dověděla později, ale byla to pěkná dvojice, jakou si jen lze představit. On byl
hezký sedmnáctiletý mladík s černými vlasy a tmavohnědýma očima, ona
byla také brunetka; ochlupení měli oba docela tmavé. Žalud markýzova
ztopořeného pyje s odhrnutou předkožkou zářil jako vyleštěný rubín.
Frederick ho instruoval, jak jej má správně zavést do dychtivě pootevřené
štěrbinky. První dotyk jakoby lady Vavasourovou elektrizoval; její ruměnec byl
ještě ruměnější. Avšak i markýz se červenal, když uslyšel Frederickovy rady
a naučení, jež mu našeptával přímo do ucha.
Jenže stud nestud, markýz zaútočil. Pevně objal lady Vavasourovou a začal
pracovat jako nádeník. Sténání a výkřiky ubohé prvničky tlumil vášnivými
polibky. Byla to opravdová veni, vidi, vici. Také lady se už zúčastnila té
milostné bitvy, když markýz poprvé ochabl, otevřela své nádherné oči a s
poněkud znaveným úsměvem zašeptala: »Bylo to kruté, chlapče, ale teď už
jsem schopna vychutnávat ty pravé rozkoše lásky. Jen pokračuj, milý hochu,
jen do toho! Doufám, že ti ostatní se k nám hned připojí.« Objala ho ještě
pevněji a vyzývavě pozdvihla svou útlou pánev.
A hned začali znova. Jejich chvályhodné počínání nás chlípně vzrušovalo a
byl to velice příjemný slibný pocit. Když ti dva zmírali slastí na vrcholu
společného orgasmu, někdo náhle zhasil světlo. Všichni jsme se rozpačitě
rozesmáli, ale pánové nás začali chytat, objímat a líbat, ba dovolovali si i víc.
Mne se chopila jakási silná paže a hned už jsem na pipince pocítila
šmátravou ruku. Do ucha mi zněl horečný šepot: »Prima, prima... Jsi to ty,
drahá Beatrice! Nemohu se mýlit, neboť ty jediná máš tak mlaďoučké
chmýříčko. Líbej mě, miláčku, planu touhou vedrat se do tvé úzké hračičky!«
Naše rty se setkaly ve vášnivém polibku. Byli jsme právě u Aliciny postele,
můj uchvatitel mne na ni zvrhl, položil si moje nohy na ramena a brzy si našel
cestičku do mé toužebně našpulené štěrbinky. Objímala jsem ho, jak
nejpevněji jsem mohla. Byl nesmírně vzrušen a vystříkl téměř ihned, z objetí
mne však nepustil a po kratinkém oddechu pokračoval dál. Byla to dokonalá
milostná extáze a jistě se nemýlím, když řeknu, že jsme se udělali šestkrát, a
naposled už jsem se neudržela a zlehýnka, leč ostře jsem ho kousla do
ramene. Konečně mne pustil, ale své jméno mi neprozradil. Místnost stále
tonula v temnotě a všude kolem se vesele čtveračilo, ba šukalo a šounilo.
Potom jsem měla ještě dva kluky, ale jen jeden z nich stál za to. Na tu noc
nezapomenu, dokud nevydechnu naposledy.
Nazítří jsem se skrze Freda domákla, že mým prvním partnerem byl té noci
Charlie Vavasour, jejž trápily pochybností, zda v tom šíleném zmatku
nepřekotil i vlastní sestru. Ona sama se mi později přiznala, že to je pravda,
protože nemohla odolat pokušení dostat bratra, ale on že o tom zřejmě neví.
Těmito novoročními bakchanáliemi jsme de facto ustanovili jakousi tajnou
společnost tohoto přátelského kroužku. Kdokoli z nás podá komukoli jinému
ruku a zeptá se ho, zda se pamatuje na oslavu Fredových narozenin, může si
být jist, že si okamžitě zašoustá. Aspoň mně se to stalo nesčetněkrát.