OSCAR WILDE LADY FUCKINGHAM 3

3
Po prázdninách jsme se vrátily do školy a já jsem si pravidelně dopisovala s
Frederickem; své dopisy jsem vkládala do Aliciných s její zpáteční adresou.
Čas plynul a jistě si, milý Waltře, dovedeš představit stejně nebo i lépe, než
kdybych to vyprávěla sama, všechny ty způsoby necudných zábav, k nimž
my děvčata máme přirozený sklon.
Ani jsem se. nenadála a už mi bylo skoro sedmnáct. Moji poručníci se velmi
snažili, aby mne uvedli do vysoké společnosti, abych se co nejdříve vdala a
tak je zbavila starostí a povinné péče.
Alice se stala mou nejvěrnější přítelkyní už od mé první návštěvy u nich
doma a vymohla na své tetě, aby se dohodla s mými poručníky, že až do
plnoletosti budu trvale pobývat u ní, s čímž oni vřele souhlasili, protože bylo v
jejich vlastním zájmu, abych se co nejčastěji ukazovala ve společnosti a
hojně se seznamovala s pány, kteří by se mohli zamilovat do mé hezké
tvářičky.
Lady St. Jeromová se laskavě ujala úkolu uvést a představit Alici a mne.
Byla to velice laskavá dáma a ve svém dopise zcela upřímně psala, že při
téže příležitosti bude bohužel představena i hvězda první velikosti, avšak že
nicméně bychom jistou šanci mohly mít, pokud se mladý Lothair, favorit této
sezóny, hned nezamiluje do krásné lady Corisandy. Měli jsme se všichni sejít
v Crecy House na plese, jejž pořádala vévodkyně na oslavu uvedení a
představení své milované dcery.
Pozvánky jsme už dostaly a po celé tři týdny jsme žily v netrpělivém a
napjatém očekávání a v dychtivých přípravách na náš debut ve vysoké
společnosti. Šperky mé matky byly vypulírovány a upraveny podle nejnovější
módy a každého třetího nebo čtvrtého dne jsme jezdily do města na
nejrůznější nákupy.
Večer před tím pamětihodným dnem jsme s Alicí a s její tetou přibyly do
městského sídla lorda St. Jeroma na náměstí Sv. Jakuba. Lady byla
neobyčejně šarmantní dáma kolem třicítky; děti neměla. Ještě před večeří
nás představila své neteři Claře Arundelové, páteru Colemanovi, rodinnému
zpovědníku, a monsignoru Berwickovi. Večeře byla skvělá a strávili jsme
velice příjemný večer zpestřený suchým humorem zpovědníka a jiskřivým
vtipem monsignora, kteří se oba pečlivě vyhýbali náboženským tématům.
Slečna Arundelová se svýma hlubokýma nafialovělýma očima a tmavě
plavými bohatými vlasy se zdála zvlášť okouzlena vtípky monsignorovými;
povšimly jsme si toho Alice i já a vzbudilo to v nás podezření, že mezi těmito
dvěma církevními činiteli a oběma dámami jsou jakési zvláštní vztahy.
Lord St. Jerome nebyl v městě, vzdálil se za svými záležitostmi. Alice a já
jsme požádaly, abychom mohly sdílet společnou ložnici. Ta měla vchod z
velké chodby, na jejímž konci byla malá kaple, spíš jen modlitebna.
Hlavy jsme měly plny myšlenek na ten slavný zítřek a také naděje, že se
možná setkáme s některými dávnými přáteli, zvláště s Vavasourovými, takže
jsme na spánek neměly ani pomyšlení.
Najednou se Alice na lůžku vztyčila: »Pst! Někdo jde po chodbě!« Jak kočka
skočila ke dveřím a tichounce je pootevřela; přiběhla jsem také a nahlížela
jsem ji přes rameno. »Šli do modlitebny,« zašeptala Alice, »zahlédla jsem, jak
tam vcházeli. Musíme se dovědět, co se děje. Kdybychom slyšely někoho
přicházet, snadno se skryjeme v některém z prázdných pokojů.«
Obula si pantoflíčky a přehodila si šál přes ramena; učinila jsem totéž.
Hotovy k jakémukoli dobrodružství jsme se připlížily až k dveřím modlitebny a
zaslechly jsme odtamtud tichý hovor, ale obávaly jsme se pootevřít, abychom
nebyly přistiženy.
»Počkej,« zašeptala Alice, »byla jsem tu jednou jako malá holka a teď si
vzpomínám, že stará lady St. Jeromová, která už zemřela před několika roky,
obývala místnost hned vedle modlitebny a měla odtamtud přímý vchod, aby
to nemusela obcházet přes celou chodbu. Jestli se tam dostaneme, budeme
mít nádhernou pozorovatelnu, protože ta místnost není používaná – prý tam
stará lady chodí strašit.« Opatrně vzala za kliku, ta povolila a dveře se
otevřely. Vklouzly jsme do temného pokoje, jen spoře osvětlovaného bledými
paprsky měsíce.
Alice mne vzala za ruku a tiše zavřela dveře; mrazilo mne hrůzou, ale
dodala jsem si kuráže. Na druhé straně pokoje staré lady St. Jeromové byly
dveře vedoucí do modlitebny. »Pst,« řekla Alice, »tudy se dostaneme do
modlitebny. Hned za dveřmi stojí velká vyřezávaná zpovědnice, za tou se
skrčíme. Učinily jsme tak a ze svého úkrytu jsme pozorovaly mladou lady a
její neteř v zaníceném rozhovoru s oběma církevními hodnostáři.
Páter Coleman: »Nuže, sestro Claro, kardinál rozhodl, že právě vy máte
svést mladého Lothaira, a to všemi prostředky, a předem máte odpuštěny
všechny a jakékoli hříchy, včetně smrtelných, a to ode dne vašeho zrození až
po věky věků.«
Monsignore Berwick: »A tady sestra Agatha vám bude všemožně
nápomocna. Vy víte, že to je řádová sestra, avšak díky moderní politice
církve svaté se některým jeptiškám dovoluje, aby se provdaly za vlivné
jednotlivce, pokud je to v zájmu církve a k posílení jejího vlivu a moci ve
společnosti. Tajné sesterstvo sv. Brigity je jednou z nejmocnějších politických
sil ve světě, neboť o něm nemá nikdo ani potuchy. Všechny jeho členky
přísahaly věčnou poslušnost tělem i duší; a toto svaté společenství, do něhož
jste z laskavosti Jeho Eminence byla právě dnes přijata, vám dovolí těšit se
ze všemožných smyslových rozkoší zde na zemi a zároveň vám zajistí
nebeské blaženství po smrti.«
Zpovědník se naklonil ke Claře Arundelové a něco jí šeptal. V okamžiku
nesmírně zrudla a s vytřeštěnýma očima vyhrkla: »Ne, ach ne! Teď ne!«
Monsignore Berwick: »První povinností sestry je ihned po přijetí do svatého
sesterstva sv. Brigity vykonat akt pokání. A vy jste přísahala věčnou
poslušnost tělem i duší. Sestra Agatha vám zaváže oči šátkem a vy se
svléknete donaha a podrobíte své tělo kajícnému umrtvování.«
Lady St. Jeromová hbitě zbavila svou neteř župánku i noční košilky a
zavázala jí oči šátkem. Clara si klekla na čalouněné klekátko před oltářem a
opřela se o ruce. Monsignore Benvick se posadil na křeslo a přitáhl si lady
Agathu na klín. Lady Agatha ho chtivě políbila a monsignore ji objal kolem
pasu a druhou rukou jí šmejdil mezi nohama. Páter Coleman uchopil svazek
konopných šňůr upevněných v dřevěné rukojeti a rozkročil se vedle Clary
Arundelové. Bičoval ji s rozvahou, každý švih zanechal krvavou stopu a
vyvolal Clařin bolestný vzdech. Páter Coleman přitom poučoval svou oběť o
jejích budoucích povinnostech a přiměl ji ke slibu, že bude plnit všechny jeho
příkazy přesně, bez odmluv a včas.
Kajícné umrtvováni Clařina těla všechny vzrušilo. Lady St. Jeromová už
seděla na monsignorovi rozkročmo a předváděla sv. Jiřího na hřebci a páteru
Colemanovi se bimbas dral ze sutany vší silou.
Páter Coleman pak řekl: »A nyní, sestro Claro, abychom dokončili kajícné
umrtvování vašeho těla, obětujte své panenství církvi svaté.«
Ještě jednou ji přetáhl svazkem šňůr, položil si jí před oltářem na záda,
klekátko pod hýžděmi, sňal jí šátek z očí, vyhrnul si sutanu, pod níž byl úplně
nahý, klekl si jí mezi nohy a něco jí zašeptal. Clara jako v omámení mu sáhla
po jeho posvěceném pyji a sama si ho nasměrovala do své panenské pipiny.
Ještě ho chvíli přidržela a páter Coleman jí jedním mocným přírazem zbožně
defloroval. Clara zlehka vykřikla, ale nebyl to hlas bolesti nebo zoufalství, spíš
radosti a potěchy. Chvíli leželi v klidu vychutnávajíce vzájemně svá těla, ale
Clara pak uchopila pátera za boky a sama jako první začala přirážet. Páter
Coleman se hned přidal.
Monsignore Berwick a lady Agatha byli prozatím hotovi, a když viděli ten
druhý pár, chopil se monsignore Berwick svazku konopných šňůr a lady
Agatha tenké rákosky a počali pátera Colemana vesele mrskat přes nahý a
dosti chlupatý zadek pod vyhrnutou sutanou. Páter se zmítal stále zuřivěji a
volal, ať ho nechají na pokoji. Bylo to ovšem volání žíznivého na poušti. Claře
to zjevně působilo nesmírné potěšení, neboť páter se činil za dva, ne-li za tři.
Lady St. Jeromová a monsignore Berwick jásali, páter Coleman hekal a soptil
a Clara Arundelová si užívala. My dvě za zpovědnicí jsme měly oči navrch
hlavy. Když to skončilo, odkradly jsme se zpět do své ložnice, ale dlouho
jsme nemohly usnout.
Nazítří pak nic z chování roztomilé lady St. Jeromové ani tiché a zdrženlivé
Clary Arundelové nepřipomínalo ani v nejmenším pozoruhodnou a zábavnou
příhodu, kterou jsme krátce po půlnoci pozorovaly skryty za zpovědnicí v
modlitebně.
A večer jsme se konečné dočkaly toho slavného plesu, na nějž jsme se tolik
těšily. Lord Carisbrooke, jemuž jsem byla představena zvlášť, se stal mým
partnerem ve skupině, v níž tančil Lothair se slečnou Arundelovou a lady
Corisanda s vévodou z Breconu.
Netrvalo dlouho a Lothair, favorit večera, se mnou tančil dvořanku a pak
jsme se nenápadně vzdálili do zimní zahrady. To, jak mluvil, bylo mnohem
příjemnější a poutavější, než jsem očekávala, protože lady St. Jeromová se o
něm vyjadřovala jako o mladíku vážně zahloubaném do náboženství, jenž
hodlá přestoupit k římským katolíkům.
Zimní zahrada byla velmi prostorná a když jsme se vzdálili hluku hudby,
tance, hovoru a smíchu a posadili jsme se u rozkošné fontány, řekl Lothair:
»Je to příjemné odejít aspoň na chvíli z víru veselí.« Ale vtom jsme zaslechli
tichý zvuk kroků jakési jistě koketující dvojice a ženský hlas pravil: »Ach ne,
jak si něco takového můžete jen pomyslet! Nikdy nebudu Montairymu
nevěrná ani jediným polibkem!« Zaslechli jsme ještě šustění oděvu a větu:
»Co si to dovolujete, vy zvíře!« Načež zřetelně mlaskl polibek. »Ne, ne,
nechte mne odejít!« Avšak pán zřejmě nedbal námitek a vedl svou: »Ale jen
pojďte, nedělejte cavyky, milá Victorie, posadíme se tu jen na chvilenku.«
Lothair mne chytil za ruku a zašeptal: »Nesměji nás tu objevit, mysleli by, že
je špehujeme. Pojďte se skrýt.« A zatáhl mne za jakýsi exotický keř.
Srdce mi bušilo a viděla jsem, že i on je vzrušen. Stáli jsme tam bez hnuti,
ruku v ruce. Tamti dva se posadili. Pán se ukázal být vévodou z Breconu;
poznala jsem ho zcela jistě a Lothair určitě také.
Lady Montairyová se ohradila: »Nuže, pane, již bylo dost těch nestydatostí.
Nechte mne, abych znova nabyla svého rovnodušného klidu a zbavila se
toho rozčilení, do něhož jste mne uvedl svým nevhodným chováním.«
Vévoda před ní poklekl a uchopil jí za ruku. Lady Montairyová mu ji chtěla
dosti afektovaně vytrhnout, ale nepodařilo se ji to. Vévoda pravil: »Drahá
Victorie, smilujte se nad mou vášní! Není mi pomoci, já musím milovat vaše
vraždící pohledy, vaše zlobně našpulené rtíky! Vím, že hodlám spáchat hřích,
ale právě to jen posiluje mé rozhodnutí. Je marné vzpouzet se osudu. Sám
bůh lásky nám skýtá tuto příležitost.«
Lady Montairyová odvracela hlavu v předstíraném studu, avšak na její tváři
nebylo ani stopy po cudném ruměnci. Vévoda si jednou rukou tiskl její prsty
ke rtům. Kde však je druhá ruka? Šmátrá pod sukní. Hladí něžný kotník a
pokračuje výš. Lady se vrtí, ale on nedbá a již se blíží k teplému hnízdečku,
do nějž právě hodlá uložit svého kosa. Ona ho obdařuje toužebným
pohledem a on okamžitě odhaluje její rozkošné nohy v bílých hedvábných
punčoškách, bledě modré podvazky se zlatými přezkami a bělostné spodní
kalhotky s rozparkem, zdobené belgickými krajkami.
Už povstal a přisál se jí k ústům svými žíznivými rty. Klesli na lavičku.
Vévoda vytasil svou zbraň lásky, proklestil si cestu krajkovím a s
nešlechtickým heknutím se rázně vpochvil. Lady slastně vzdychala. Byli
hotovi v mžiku.
Spěšně ho políbila, upravila si oděv a řekla: »To je hrozné! Jak to vypadám?
Vy jste mne znásilnil, pane!« A usmála se docela mile. »Pospěšme si, než
nás budou postrádat.« On ji také políbil a domluvili si schůzku na zítřek někde
v jižní Belgravii, aby mohli jeden druhého užít víc a v klidu. Potom odešli.
Ani nemohu pořádně popsat vzrušení svého společníka během tohoto
krátkého intermezza. Lothair se celý chvěl; ovšem i já jsem se chvěla a
nervózně jsem mu hnětla ten zmuchlaný kapesník v kalhotách, který mne
odjakživa vždycky zajímal a který ostatně velmi brzy přestal být zmuchlaným
kapesníkem. Lothair se třásl o to víc a pevně mi svíral ruku, ale nepronesl ani
slůvka. Teprve když odešli, oddechl si jakoby úlevou a řekl mi: »Ubohé
děvče, to byla pro vás ta pravá podívaná! Ani já jsem to nemohl pozorovat
bez jistého vzrušení. Ta potvora, takhle podvádí svého manžela!« Podíval se
mi přímo do očí a řekl vážně: »Nemyslíte, že pro muže je nejlepší, aby se
nikdy neoženil?«
V tomto hlubokém pohnutí mysli mi najednou byl velmi sympatický a zcela
přirozeně jsem mu odpověděla: »Ach, vzácný pane, zdá se, že ještě víte
velmi málo o způsobech světa. Viděla jsem už horší scénu než tuto a to
právě minulé noci; a účinkovali v ní muži, kteří se zaslíbili věčnému celibátu.
A nadto jste tam byl jmenován vy, co oběť jejich ďábelského spiknutí!«
»Pane Bože! Vyprávějte mi o tom!« vykřikl.
»Teď nikoli, mohli by si všimnout naší nepřítomnosti. Musíme se vrátit do
sálu. Ale mohla bych se s vámi někde sejít.«
»Dobrá, sejdeme se tedy zítra ve dvě odpoledne na Burlington Arcade,
platí?«
»Platí,« souhlasila jsem.
Pospíšili jsme zpět do sálu; byli jsme mimo sotva půlhodinku. Po chvilce,
když jsem již seděla u Alice a šeptala jsem ji do ouška o svém malém
dobrodružství, přiblížila se lady Montairyová, jíž už jsem byla představena, a
usedla vedle mne.
»Mimochodem,« řekla s potutelným úsměvem, »zřejmě to vyhrajete vy. Má
sestra Corisanda má sotva nějakou šanci proti vám.«
»Ale vždyť jsem s ním tančila jen jedinou sérii,« odpověděla jsem skromně.
»Ach,« zasmála se poťouchle. »Nemíním tu dvořanku, nýbrž to, jak jste
tichounce vyklouzli do zátiší zimní zahrady. Měla jste tam miláčka sama pro
sebe.«
»Jenže jsme tam neprováděli to, co vy s vévodou,« vystřelila jsem těžký
kalibr a pásla jsem se na jejích nesmírných rozpacích. Úžasem a hrůzou
nebyla mocna slova, oči vytřeštěny tím náhlým leknutím. Honem jsem ji
uklidnila: »My lady, jsem vaše přítelkyně nebo bych se jí opravdu chtěla stát.
Ničeho se neobávejte, vaše tajemství je u mne v naprostém bezpečí jako v
tom nejhlubším sejfu Britské banky; a zrovna tak doufám, že pomlčíte o mně
a Lothairovi.«
Rozechvěle mi stiskla ruku a otázala se: »Pamatujete se na oslavu
Fredových narozenin? Já jsem tam sice nebyla, ale byl tam můj bratr Bertram
se sourozenci Vavasourovými; je jejich bratranec, ale vystupoval jako jejich
bratr Charlie, jenž byl tehdy nemocen a nemohl se tedy zúčastnit. Zasvětil mě
do tajemství vašeho tajného společenství. A teď mně omluvte,« dodala s
úsměvem již opět sebevědomým, »mám ještě nějaké společenské
povinnosti.« A aristokraticky se vzdálila.
Po bohaté večeři, což byla opravdu pohádková žranice, jsme se s lady St.
Jeromovou vrátily domů okouzleny vším, co jsme zažily, a těšíce se na
rozkoše a radovánky, jež nás, jak jsme pevně doufaly, očekávají v nejbližší
budoucnosti.
Nazítří jsem se dovolila, abych údajně šla navštívit bývalou spolužačku, a
druhá hodina odpolední mne natrefila na Burlington Arcade. Lothair přišel na
vteřinku přesně, a jak jsem se tak dívala po výkladních skříních, šeptal mi do
ucha: »Je to od vás velice laskavé, že jste přišla. Vidím, že se na vás lze
spolehnout. Zařídil jsem všechno, jak jsem mohl nejlépe. Stačí jen přejít ulici
a jsme v hotelu Bristol v Burlingtonské zahradě, kde jsem objednal malý oběd
pro dva v soukromí. Už mne tam znají.«
Pokojská už čekala v předsíni, a jen mi pomohla z pláště a odložila jsem
klobouk, uvedl mne Lothair do salónu, kde se podával přepychový oběd.
Po Lothairově plachosti z předešlého večera nebylo dnes ani stopy. Choval
se velmi galantně a já jsem téměř nemluvila. »Ostatně,« pravil jakoby
mimochodem, »trochu šampaňského vám dodá kuráže, pokud je to, co mi
hodláte sdělit, příliš nepříjemné. Výjev, jehož jsme spolu byli včera svědky,
byl pro nás oba jistě otřesný, a jestli teď dáváte přednost mlčení, nebudu na
vás nikterak naléhat, abyste mi prozradila to, co jste včera večer naznačila.
Téměř stále hovořil jen on a choval se velmi mile. Požádala jsem ho, aby
objednal něco mléka; bylo v mžiku dodáno. Odlila jsem trochu do našich
pohárů se šampaňským, a jelikož se v tu chvíli právě zabýval paštikou z
husích jater, kápla jsem do jeho poháru potají asi deset kapek tinktury ze
španělských mušek, jíž mne vybavila výborná Alice, jež vždy myslela na vše.
»A nyní, pane, pronesla jsem slavnostně, »si se mnou připijte pohárem
mého oblíbeného nápoje, šampaňského s mlékem, což považuji za obzvlášť
lahodné. A podala jsem mu jeho pohár, jehož jsem se významně dotkla svými
rty.
Oči mu zazářily radosti, vypil ten lektvar do poslední kapky a odhodil
prázdný pohár přes rameno volaje: »Již nikdo z něj nebude pít! Jste skvělá,
lady Beatrice, ale jen symbolický polibek přes to chladné sklo mi nestačí!«
Povstal a dožadoval se polibku, k jehož vzetí, jak tvrdil, jsem ho přímo
vybídla.
»A teď,« pokračoval, táhna mě k hebkému divanu, »posaďme se tady, už
hořím netrpělivou zvědavostí vyslechnout to hrozné sdělení, jež mi přinášíte.
Kdo jsou ti bídáci?«
»Monsignore Berwick a páter Coleman,« odpověděla jsem bez váhání.
»Slyšel jste někdy o tajném sesterstvu sv. Brigity, jehož jeptišky obětují svou
duši i tělo službě pro církev
»Ne, to nikdy, pokračujte však,« řekl Lothair zvědavě.
»Jeptišky sesterstva sv. Brigity,« vykládala jsem dál, »jsou dámy ze
šlechtických rodů, jež slouží duší i tělem výhradně zájmům svaté matky
církve tím, že ukájejí mrzké chtíče jejích kněží a posilují vliv církve ve
společnosti svými sňatky s významnými a vlivnými muži, o nichž věří, že je
mohou ovládat hedvábnými pouty manželské svátosti. Takové jsou, Vaše
lordstvo, například lady St. Jeromová a slečna Clara Arundelová.«
»Neuvěřitelné,« zvolal Lothair, »ale nesmím pochybovat o vašich slovech,
drahá Beatrice – dovolte mi, abych vám tak říkal!« Koukal na mne
zamilovanými očima zřejmě už poněkud vzrušen lektvarem, jejž jsem mu
podstrčila. Vzala jsem ho za ruku, měl ji horečně teplou, a dívajíc se mu
zpříma do očí pravila jsem vážně: »Můj milý lorde, nebyla bych zde, kdybych
si byť jen chviličku pomyslela, že byste byl schopen pochybovat o mém
sdělení.«
»Říkej mi prostě Lothaire, miláčku, odhoď všechny hloupé zábrany, řekl,
objal mne kolem pasu a vtiskl mi polibek na tvář. »Vyprávěj dál a vyjev mi
všechno o těch prašivých služebnících božích, kteří kují pikle proti mně a
chtějí mne zatáhnout do svých špinavých rejdů.«
»Zkrátka si musíš dát pozor, Lothaire,« pokračovala jsem, »a nech si
poradit. Clara Arundelová už není, co bývala! Už to není ta skromná a
zdrženlivá panna. Po přijetí do sesterstva sv. Brigity ji opíchal páter Coleman,
a monsignore Berwick a lady St. Jeromová tomu vesele asistovali.
Kardinálovy příkazy nelze obejít, ty je nevyhnutelně nutno splnit řádně a včas
– a ona je ochotna obětovat i svou čest, aby to dokázala. Sama jsem ji viděla,
jak podlehla svému zpovědníkovi, a nebyla přitom jen ubohou znásilňovanou
obětí – přirážela jak ta nejvilnější děvka.« A vylíčila jsem mu barvitě, co jsme
s Alicí viděly v modlitebně. To zřejmě ještě dodalo účinku namíchané tinktuře
ze španělských mušek, takže už byl vzrušením docela mimo sebe.
»Čest, nešetřila by ani svou čest!« vykřikoval. »Běda! kam to všechno
spěje? Drahá Beatrice, ještě včera bych raději položil svůj život než dočkat se
tohohle! A všechno je pryč, prchlo to jako stín a zbyla jen hanba. Ale není
všemu konec, drahá Beatrice, ty musíš být má, nemohu uhasit ten oheň lásky
a vášně, jenž mne stravuje. A je-li to hřích, tím to bude rozkošnější!
Můj chabý odpor byl k ničemu. Lothair byl silný mladík a v mžiku jsem ležela
naznak na divanu a obě jeho ruce mi zpracovávaly dychtivou pipinu.
Zmocnila se ho chlípná zběsilost. Já jsem ovšem stále předstírala cudný
odpor, jako bych jen podléhala hrubému násilí, a také jsem zavřela oči jako v
obavě, že bych mohla spatřit, co to na mě vytáhne.
Hrubě mi roztáhl nohy a vrhl se na mne. Cítila jsem jeho tuhý horký žalud
hledající si svou cestu mezi stydkými pysky. Bránila jsem mu v průniku, seč
jsem mohla, a protože jsem si už předem důkladně vykoupala celý rozkrok v
silném roztoku kamence, musel cítit tu nesnáz ve svém dobyvačném
pronikání a považovat mne za pannu. Bolestné výkřiky, jež jsem se snažila
jakoby potlačovat, byly ovšem jen napolo falšované, protože jeho zduřelý
bimbas mi opravdu ubližoval. Ty zatracené španělské mušky! Postupně se
však prodral na své místo a v tu chvílí vystříkl přímo marnotratně.
»Á, áh, áh, miláčku, ta rozkoš, ta slast! vykřikoval, leže se svou milostnou
zbraní zasunutou až k děložnímu krčku a vychutnávaje opakované stahy
pochvy, jimiž jsem ho teď oblažovala.
Jeho rty byly přimknuty k mým. Hebká špička jeho jazyka byla pouťovým
lízátkem, jež jsem nemohla odmítnout, a sála jsem ji dychtivě, až jsem málem
zmírala nedostatkem dechu. Díky mým povzbuzujícím pohybům vystříkl
znova. Chvíli jsme leželi bez pohybu, abychom se trochu vzpamatovali. Pak
jsem ho několika drobnými přírazy přiměla k pokračování.
Byla to nesmírně vášnivá a slastná jízda. Lothair byl k neutahání. Neúnavně
cákal své milostné výrony do mé nenasytné pochvy a trvalo to hodně před
hodinu, než jsme se shodli, že to prozatím stačí.
Po celou tu dobu jsme byli spojeni tak těsně jako siamská dvojčata, žili jsme
jedním srdcem a jednou duší a ronili jsme každý svou milostnou šťávu jeden
pro druhého v hýřivé hojnosti.
Když jsme se umyli a občerstvili, prosil mne za odpuštění všeho, co si vůči
mně tak troufale dovolil, a sliboval, že se se mnou ožení. Zasmála jsem se
srdečně a připomněla jsem mu jeho slova, jež pronesl minulého večera:
»Nemyslíte, že pro muže je nejlepší, aby se nikdy neoženil?« A sama za
sebe jsem dodala, že jsem přesvědčena o tom, že tak nesmírně vzrušivé
milostné zážitky se nikdy nemohou přihodit manželské dvojici. »A nadto,«
vysmívala jsem se mu, »vždyť tě čekají ty dvě jeptišky ze sesterstva sv.
Brigity! Dej na mne a dělej, jako by ses chytil do jejich tenat. Uvedu tě pak do
jiné tajné společnosti, o níž nemáš ani zdání. Tam se oddáváme radostem
lásky bez dozoru znemravnělého kněžstva. Sejdeme se za týden; řekneš mi,
jak jsi dopadl«
Rozloučil se se mnou velmi srdečně. Když jsem se vrátila na náměstí sv.
Jakuba, dověděla jsem se, že lady Montairová nám od vévodkyně přinesla
pozvání, abychom před návratem na venkov strávily několik dnů u nich v
Crecy House.
»To je fantastické,« řekla Alice svým nenapodobitelným způsobem.
»Vévoda odjel za nějakými záležitostmi do Paříže a vévodkyně bývá často
indisponována. To tam budeme přímo jak v obecní mrdevně!« A zachechtala
se tak, jak to uměla jen ona.
Toho dne byl k nám na večeři pozván Lothair, ale ani slůvkem ani pohledem
jsme neprozradili náš vzájemný vztah. Slečna Arundelová byla svůdná, přímo
kouzelná a zaměřila se výhradně na Lothaira. Když ho oslovovala svým
něžným podmanivým hlasem, byla samý úsměv, prostě med a máslo.
Vyhlížela vskutku božsky, oděna do nádherné bílé róby ozdobené fialkami
právě dodanými z Paříže; na hlavě fialkovou čelenku zářivou jako její
nafialovělé oči, jež podivuhodně doplňovala její těžké tmavě plavé vlasy.
Sledovala jsem se zájmem, jak je Lothair u vytržení. Vyzval nás, abychom
nazítří všechny přijely do Richmondu a poobědvaly s ním, ale Alice to s díky
odmítla za nás obě řkouc, že jsme pozvány k vévodkyni do Crecy House a že
s dovolením lady St. Jeromové se tam odebéřeme hned zítra dopoledne,
protože už máme tak žalostně málo času.
Hned mi bylo jasné, že to odmítnutí mu přineslo nesmírnou úlevu.
Následujícího dne nás v Crecy House jménem vévodkyně, jež
indisponována dlela ve svých komnatách, uvítala lady Bertha St.
Aldegondová. Lady Montairová nás pak doprovodila do našich pokojů a
vystrnadivši služebnictvo objala nejdřív mne a pak Alici chichotajíc se: »To je
báječné, že jste tady, vy dvě jedny! Mamá si myslí, že zítra jdeme všechny do
Akademie, ale ve skutečnosti budeme úplně jinde! Corisanda totiž bude
přijata do Amorózního kroužku, jenž je důstojným nástupcem vaší společnosti
Fredových narozenin. Lord St. Aldegonde, jakkoli vypadá jako nekňuba, je
duší kroužku a Bertha ho v tom jen podporuje. V naší rodině neznáme
žárlivost. Bude tam i Bertram, Carisbrooke a Brecon. K dokonalé úplnosti tam
bude chybět jen Lothair, ale toho jistě brzy přijmeme mezi nás; zasvětit ho
dychtí naše Corisanda.«
Alice řekla: »Ale zajisté nemusíme čekat až do zítra! Nemohla bys nám,
Victorie, uspořádat malý mejdan u tebe v ložnici už dnes večer?«
»Zajisté,« odpověděla. »Mám pokoj hned vedle vás, ale bude to jen
slepičárna – my tři, Bertha a Corisanda. Pánové se totiž chystají do svých
klubů. A lord St. Aldegonde nikdy nevchází k ženám v noci. Tvrdí, že
nejvhodnější čas je ráno, protože nejlépe mu stojí nalačno před snídaní.«
Vévodkynina indispozice se stala vhodnou výmluvou, aby se dámy vzdálily
hned po večeři. A když jsme se zbavily komorných, sešly jsme se všechny v
ložnici lady Montairyové, oděny pouze v nočních košilkách.
Bertha St. Aldegondová byla opravdu nádherná žena, mírně plnoštíhlá
černovláska s dokonale vyvinutými vnadami, s velkýma a hlubokýma
černýma očima a rozkošně smyslnou bradičkou. Victoria Montairyová byla
také velmi krásná a velmi jemná, s výrazem vzácné duševní vyrovnanosti, a
drahoušek Corisanda byla ještě půvabnější než jindy, neboť na své bělostné
košilce ani na alabastrovém tílku neměla žádných šperků ani jiných ozdob.
Alice i já jsme ji vášnivě políbily, což ona mile opětovala. »Nuže, co s
načatým večerem?« zeptala se Alice lady Berthy.
»St. Aldegonde a Montairy se šetří na ten velký obřad zítra,« odpověděla s
lehýnkým úsměškem. »Co je to za chramostejly, tihle mužští! Jako bychom
se někdy šetřily my. Aspoň Victorie a já nemáme nikdy dost; čím víc toho je,
tím víc ještě chceme – a tím méně jsou schopni nás ukojit.
Povídejte mi o právech žen, chachá! Když na to samí nestačí, měli by nám
za sebe obstarat náhradníky.«
»No, jestli máš pár pěkných uměláčků, pokusíme se s Beatricí posloužit
tobě i Victorii a naše milá Corisanda nás může povzbuzovat březovou
metličkou,« navrhla Alice.
Lady Bertha vytáhla z nízké skříně dva umělé pyje. Na náš vkus byly
obludně velké, ale umělecky vypracované z nejjakostnějšího indického
kaučuku, a to se vším příslušenstvím.
Svlékly jsme se donaha, naplnily jsme uměláky lepkavou směsí teplého
mléka a želatiny, a my s Alicí jsme si je připevnily řemínky k bokům.
Lady Bertha si mě posadila na kolena, líbala mě chlípně a pohrávala si s
mým miláčkem, jako by byl živý. »Je to chlapík,« smála se, »Ale svým
rozměrem mne jen tak tak uspokojí.« Já jsem ji zatím dovedně šimrala na
poštěváčku. Přisála se svými rty k mým a málem mi vysála poslední dech,
vzrušena mými dotyky; poštěváček jí zduřel a ztuhl. Odvedla mne k pohovce
a já jsem jí neváhajíc vrazila tu kaučukovou ohavnost do hojně zrosené
pochvy. Bertha přirážela soustředěně, rytmicky, a já jsem cítila jemné, a
přece bolestivé šlehy, jimiž mne i Alici oblažovala Corisanda. Snaživě jsem
opětovala všechna milostná laskání lady Berthy, jež mne najednou uchopila
za hýždě a zcela mě podrobila své vůli. Zapomněla jsem na všechno kolem
sebe, vzlétla jsem do výšin. Bertha mi strčila prsty do pochvy i do řiti a její
dráždění mne přivádělo k vrcholu slasti.
Sáhla jsem ji do klína a v tu ránu jsem nabyla dojmu, že jsem sáhla na
muže – tak velikánský a ztopořený měla poštěváček! Požádala jsem ji, zda by
to se mnou nezkusila jako muž, že by se mi to určitě líbilo. »Ale ovšem,
drahoušku,« odpověděla zřejmě potěšena, »často to dělám Victorii. Odhoď
toho uměláka.«
Rychle jsme si vyměnily místa, ale vymínila jsem si, abych jí nejdříve mohla
zlíbat tu její dráždivou kočindu a polaskat jazykem toho maršála všech
poštěváčků. Ráda souhlasila. Byla jsem z toho vyjevená. Skvěle vypouklá
hrma porostlá hustými černými kudrnami, rozšklebená labia maiora a minora,
mezi nimi rudý kráter a nad tím jakoby na stráži stojící statný tuhý frajtr zvíci
dřevorubcova palce!
Ještě jsem si tu zející pochvu pootevřela prsty, objela jsem ji jazykem po
nejcitlivějších částech a pak jsem vzala do úst ten ženský úd, milostně jsem
ho olizovala a jemňoučce pokousávala předními zuby. Bertha se zmítala jako
úhoř na udici a vykřikovala: »Ách, ách, áách! Drahoušku, ách! Zase jsi mne
udělala! Jsem hotova, jsem mrtvá!« A strašlivě mi zmáčela celou tvář svou
milostnou šťávou.
Posadila se na mne a já jsem roztáhla nohy. Sotva dechu popadajíc
zašeptala: »Teď je řada na mně, abych ti oplatila ty rozkoše, jichž jsi mi právě
dopřála.« Pevně mne objala, vášnivě mne líbala, vsála můj jazyk do úst, že
jsem téměř nemohla dýchat. Prsty mi rozevřela štěrbinku, obratně tam
vsunula svůj poštěvák a štěrbinku opět uzavřela stále ji držíc. Nemám slov,
jimiž bych vyjádřila ten zvláštní nový a slastný pocit, jenž mne naplnil celou.
Byly jsme obě tak vzrušeny a rozčileny, že naše výrony následovaly jeden za
druhým a ještě rozdmychávaly naši erotickou zběsilost. A Corisanda, to
hodné děvče, mrskala a mrskala a nešetřila své metličky. Byla jsem tak
soustředěná na to jediné, že nemohu říci, co prováděly Alice s Viktorií; snad
něco podobného. Zmítaly jsme se v moři milostného moku a byly jsme
unaveny velmi slastně.
Už to muselo skončit. Rozešly jsem se mátožně do svých ložnic a spaly
jsme jak zabité do samého rána. Pak jsme se ještě stihly řádně osvěžit
chladnou koupelí, abychom včas posnídaly. Těšily jsme se na návštěvu
Akademie.
Kočáry nás sice dovezly k Burlington House, ale uvnitř jsme se zdržely jen
slabou půlhodinku. Opět jsme nasedly do kočárů a jely jsme k velkému domu
na Cheyne Walk, hned proti Temži. Dům stál osamocen na velkém pozemku
skryt za košatými stromy.
U domovních dveří nás přijala rozšafná stará paní, hospodyně a správkyně
tohoto sídla Amorózního kroužku. Uvedla nás do rozlehlého salónu, jenž
zabíral téměř celé první poschodí; strop podpíraly štíhlé černé a zlaté sloupy,
u oken visely těžké černé a zlaté závěsy; ačkoli venku bylo ještě světlo,
všude kolem stěn plány četné voskovice.
Vévoda z Breconu tu byl co novic a jeho kmotry byli Bertram a Carlsbrooke.
Přítomni byli též lordi Montairy a St. Aldegonde, jakož i další dámy a pánové.
Alici a mne všichni zahrnuli poklonami a chválou, jako dvě z původních
zakladatelů kroužku.
Předseda St. Aldegonde se slavnostně otázal Corisandy a vévody, zda
slibují, že budou přísně zachovávat tajemství Amorózního kroužku a dodal,
že složení přísahy považuje za zbytečné, neboť si je jist, že kmotři, kteří je
sem uvedli, jsou pevně přesvědčeni o jejich čestných úmyslech. Oba adepti,
vévoda a Corisanda, odpověděli kladně. Předseda jim podal ruku a vyzval
nás, abychom se připravili k úvodnímu tanci, neboť už jsme byli všichni a
nikdo další nebyl očekáván.
Rozešli jsme se do šaten. Za pár minut jsme byli všichni opět v salónu a to
poměrně nazí s výjimkou hedvábných punčošek s podvazky a lehkých
tanečních střevíčků. Aby byla vyloučena případná žárlivost nebo nějaké
nevhodné upřednostňování, byla na široké komodě, na níž bylo připraveno i
bohaté občerstvení, umístěna hluboká vyřezávaná schrána s úzkými lístky
pergamenového papíru, na nichž byla napsána jména přítomných pánů.
Dámy si vytáhly každá jeden lístek a tak si vybraly partnera pro první waltz a
pro následující pas de deux. Corisanda si vytáhla lorda Carlsbrooka, na mne
vyšel St. Aldegonde.
Musím ještě připomenout, že na jednom lístku bylo místo jména napsáno
»klavír«, což znamenalo, že dáma, která si ho vytáhla, byla odsouzena k
hudebnímu doprovodu. Pán, který tak vybyl, jí obracel noty. Teď to vyšlo na
lady Berthu, která byla výborná klavíristka a rovnou a bez rozpaků sáhla do
kláves. Zahrála oblíbený kousek z Argyll Rooms a taneční rej byl zahájen.
Bylo to mnohem vzrušivější než ta hra na slepou bábu při Fredových
narozeninách. Jednotlivé páry postupně odpadaly a uchylovaly se na divany
a pohovky, příhodně rozestavěné u stěn. Můj společník byl již dokonale
ztopořen ale zašeptal mi: »Ještě ne, drahá Beatrice, ještě ne. Musíme
dohlédnout na Corisandu.«
Každý se choval podle své vůle, nebylo zapotřebí žádných pokynů. Téměř
všichni jsme se pak shlukli kolem pohovky, na níž lord Carlsbrooke laskal a
líbal Corisandu. Ta půvabná dívka, tváře ruměné a oči zarosené, zrychleně
dýchala a zděšeně pohlížela na výstavní pyj, jejž držela v ruce dost
neobratně.
»Nuže, lásko,« pravil lord, »jsi novicka a musíš teď políbit každý z pánských
toporů, jež se nacházejí v tomto salónu. Pak budeš zasvěcena do mystéria
Venušina.«
Corisanda, celá rudá studem, brala stydlivě a něžně jednoho bimbasa po
druhém do ruky a cudně líbala jejich vyzývavě hebké žaludy.
»Nuže, Brecone,« řekl můj společník St. Aldegonde, »teď je řada na tobě.
Oblíbej všechny dámy a budeme mít tuto část obřadu za sebou.
»S největší radostí, jsem připraven,« odpověděl vévoda a my dámy jsme
mu nabízely své pipinky k políbení. Vévoda byl pokorný a milý.
Carlsbrooke jemně položil Corisandu na záda a pod útlý zadeček jí podstrčil
buclatý polštář. Načež hodlal zaujmout patřičnou polohu, leč nemohl
ovládnout své nesmírné vzrušení – eiaculatio praecox hojně skropilo její
mechovou hrmu a bříško a několik krůpějí ulpělo až na jejích alabastrových
ňadrech.
Zrudl hanbou a rozmrzením a dychtivá Corisanda vzdychala nenaplněnou
touhou.
Lady Bertha, zachovávajíc si svou chladnou rozvahu, setřela štíhlou ručkou
všechno sémě z bříška své sestry a omázla jím její štěrbinku. Pak zkušeně
uchopila nedočkavého klazana Jeho lordstva a dovedně ho zavedla k bráně
toužícího jícnu milostné rozkoše.
»Šoustni ho tam, chlapče, jen ho tam šoustni. A ty, drahoušku, přiraž
chutě,« smála se ta nepřekonatelná lady Bertha a pleskla Corisandu přes bok
hřbetem ruky.
To bylo správné povzbuzení v pravý čas. Carlsbrooke se činil, seč mohl,
aby si napravil reputaci, a Corisanda byla blízka mrákotám. Když byli hotovi,
a to byli oba hotovi doslova, nechali jsme Carlsbrooka, aby se vzpamatoval
sám, a chudinku Corisandu jsme křísily šampaňským. Vzpamatovala se brzy
a zdálo se, že je šťastná, protože si žádala dalšího šampaňského. »A
zmrzlinu k němu,« dodala dychtivě.
Potom jsme je nechali být a rozešli jsme se za svými vlastními záležitostmi.
Můj společník mne odvedl k pohovce. Byl stále dokonale ztopořen a já jsem
strašně toužila, aby do mě vnikl co nejdříve, ale k mému překvapení na mne
nasedl obráceně a požádal mne, abych si rukama tiskla ňadra k sobě. Mezi
ně mi vsunul ten nádherný pyj a ústy a jazykem mi dráždil dolejšek. Bylo to
pro mě něco nového, i ňadra si přišla na své. Upřímně jsem se snažila vyjít
mu vstříc; nebylo to nesnadné, neboť jeho šourek mě legračně šimral na
bradě. Brzy jsem byla nádherně hotová a jeho sémě mi hojně zkropilo hruď i
břicho.
Alice dostala lorda Montairyho.
Pak byly lístky se jmény pánů opět vloženy do vyřezávané schrány a dámy
si opět volily. Pokud si ovšem dáma vybrala téhož pána jako předtím, táhla
znova, neboť by to nebylo spravedlivé.
Tímto příjemným způsobem jsme strávili celé odpoledne a čas od času jsme
se osvěžovali šampaňským se zmrzlinou a občerstvovali jsme se i něčím
podstatnějším, což nám dodávalo sil, protože oběti Venuši a Priapovi
vyžadují stálého povzbuzování velmi výživnými sousty.
Nemohu tu vypsat všechno úplně dopodrobna, avšak ujišťuji tě, milý Waltře,
že než jsme dovolily pánům, aby nás pozvali na večeři, vycucly jsme je pěkně
až do poslední kapičky