OSCAR WILDE LADY FUCKINGHAM 4

4
Ale teď se musím vrátit k Lothairovi, s nímž jsme si slíbili, že se sejdeme za
týden, aby mi vyprávěl, jak to dopadlo v Richmondu. Poobědvali jsme opět v
hotelu Bristol a shledala jsem ho téměř tak milostně naladěného a
impulzivního jako minule třebaže jsem nepoužila tinktury.
»Ach, milá Beatrice,« řekl, když jsme po řadě rozkošných výkonů
oddychovali ležíce vyčerpáni na široké pohovce, »ach, milá Beatrice, nemohu
ti svými slovy vyjádřit ani polovinu vděku a oddanosti, jež k tobě cítím. Neboť
jsi mne učinila šťastným nejen ty sama, ale ještě jsi mi tak nesobecky přihrála
ty dvě tajné jeptišky. Ale nejdříve mi řekni o tom spolku lásky, do něhož jsi
mne slíbila uvést, a pak ti budu vyprávět svá dobrodružství.«
Stručně jsem mu popsala Amorózní kroužek a přijala jsem jeho slib, že mi
dovolí, abych ho uvedla hned při nejbližším setkání.
»Je mi jasné, řekl potom, »že jsi jasně poznala, jak mne uchvátila slečna
Arundelová, ale dobře jsem si zapamatoval tvou radu a choval jsem se jako
konvertita; využil jsem všech výhod, jež se mi naskýtaly, takže se mi podařilo
nahlédnout do všech těch jezuitských záměrů. To však je hra, která potrvá
dlouho a já ji rozhodně nebudu popohánět. No, a teď konečně k tomu výletu
do Richmondu. Již cestou byly lady St. Jeromová a slečna Arundelová velmi
rozkošné a svádivé. Před obědem jsme si dopřáli malou vyjížďku po řece a k
obědu jsme usedli pěkně vyhládlí. Nabídl jsem oběma dámám šampaňské a
požádal je o zvláštní laskavost, aby mne totiž poctily svou přítomností i při
dezertu, jelikož nekouřím a žádný jiný pán není přítomen. Všechno bylo v
nejlepší pohodě, ony byly velmi milé, já jsem byl dvorný a zdálo se, že jakousi
nevyslovenou dohodou se všichni zdržujeme jakékoli zmínky o náboženství.
Pak dámy odešly od stolu a usedly na divan pod zlatý svícen a zář voskovic
jim zjasňovala půvabné hlavičky a tvářičky. Obě už v sobě měly dva tři
poháry šampaňského a snažily se nepřekročit míru střídmosti, avšak já jsem
otevřel další láhev, což sledovaly se zdrženlivým potěšením, a vyzval jsem je
k přípitku na slávu a vítězství křesťanské církve.
»Ó,« pronesla slečna Arundelová a v očích jí zablýsklo, »ale o které církvi to
mluvíte?«
»Milé dámy,« odpověděl jsem, »formulujte to, jakkoli vám libo, a já na to ve
vaší společnosti vypiji plný pohár až do dna.«
»Pak tedy,« řekla Clara, »připijme na slávu a vítězství svaté církve
římskokatolické a na dlouhý život Jeho svatosti Pia IX.«
Oči jim jen jiskřily a obě se zdály neobyčejně vzrušeny. »Co bychom
neučinily pro to, abyste přestoupil ke katolické víře!« řekla lady St. Jeromová.
»Pojďte se posadit mezi nás a pohovořme si vážně.«
Usedl jsem mezi ně a povzbuzen vínem objal jsem obě kolem pasu a vyhrkl
jsem bez dlouhého přemýšlení: »Ach, vždyť je to všechno nesmysl; zaprodal
bych duši i tělo za to blaho, jímž byste mne mohla obšťastnit vy a vaše milá
neteř!«
Slečna Arundelová se zhluboka nadechla a lady St.Jeromová, položivši mi
ruku jakoby mimoděk na stehno podezřele blízko toho významného údu,
zašeptala: »Ach, co tím míníte? Vstupte do naší církve a nebude ničeho, co
by vám bylo odepřeno.«
»Nic, opravdu nic. Dostane se vám odpustků na všechno,« dodala Clara a
položila mi hlavinku na rameno.
»Ne,« zvolal jsem, »žádné dohady s pátery! Chci to všechno od vás, drahé
dámy, jde-li vám o spásu mé duše! Právě teď je ta pravá chvíle, dejte se do
toho, ten okamžik se už nikdy nevrátí. Ach, jaké to strašné pokušení, být tak
blízko těmto půvabům! Klesl jsem na kolena, objal jsem jim nohy a skryl jsem
tvář v Clařině klíně.
Obě se chvěly vzrušením a musím přiznat, že i já jsem pozbýval
rovnodušnosti. Lady St. Jeromová promluvila první: »Cítíme s vámi, milý
Lothaire, a budeme vám všemožně nápomocny, ale, pro Boha, Lothaire, co
to děláte?« Začala cukat, protože jsem jí sáhl pod sukni a mířil jsem stále
výš. Totéž jsem druhou rukou dělal Claře, ale ta zcela tiše tiskla nohy k sobě
a tvářila se nezúčastněně; tam jsem neměl úspěch. Avšak neklid její tety mne
vzrušoval a postupoval jsem dál.
»Při všem, co je mi svaté, přísahám, že učiním všechno, abych byl přijat do
lůna nejsvětější církve co nejdříve, budete-li vy dvě ministrujícími anděly
mých nezkrotných vášní!« volal jsem a snažil jsem se dospět až k posvátné
studánce lásky lady St. Jeromové.
»Claro, drahá Claro,« vzdychla lady přivírajíc oči, »mohly bychom se
obětovat vznešenějšímu účelu než přivést ztracenou ovci ke kříži Kristovu?«
Pevně sevřená stehna slečny Arundelové váhavě povolila, a když jsem se
hrubě a dychtivě zmocnil jejího huňatého klubíčka, jako by se jí ulevilo.
»Mám v rukou dvojí kořist a jsem nejšťastnější muž na světě « blekotal
jsem, »a teď vás obě zlíbám a hned potom vás zlehnu jednu po druhé!«
Lady St. Jeromová: »Dovolte na okamžik, milý Lothaire, Clara je z toho celá
pryč. Musíme k ní mít ohled.« Vstala, zamkla dveře a zhasila všechna světla.
Položil jsem slečnu Arundelovou na pohovku, vyhrnul jsem jí sukni a
spodničku a vytasiv svou žhavou zbraň, vrhl jsem se jí mezi poddajná stehna.
»To je dobře, že jste mi usnadnila rozhodování, kterou dřív!« zvolal jsem.
»Nemohu zkrotit planoucí oheň své vášně a Claru dnes učiním svou první
obětí!«
V místnosti bylo téměř úplně temno. Přisál jsem se svými ústy na vábně
hebké rty Clařiny a šeptal jsem jí: »Odvahu, miláčku, neublížím ti víc, než je
nezbytně nutno, ale budeš trpět za vznešenou a svatou věc.« Cítil jsem, jak
se pode mnou celá chvěje.
Lady St. Jeromová přistoupila k nám a chopila se mého ztopořeného údu.
»Dovolte mi, milý Lothaire,« řekla, »abych vás zavedla na pravé místo. Jsem
vdaná žena a vím přesně, kam patří.« Její dlaň jen dodala k mému vzrušení.
Odhrnula mi předkožku a pečlivě dbala, aby žalud směřoval nikoli přímo do
roztoužené pochvy, nýbrž poněkud výš; odpor v pronikání byl tím větší, což
mi působilo nesmírnou slast a ejakuloval jsem předčasně. Požádal jsem lady,
aby pokračovala ve vedení mého pyje, což ona zřejmě ráda učinila. Tak jsem
ejakuloval celkem třikrát. I Clara se několikrát vyronila. Zmítala sebou a
vzdychala, tiskla se ke mne celým tělem a líbala mne přímo bláznivě. Lady
St. Jeromová zachovávala klid, třebaže bylo zřejmé, že naše konání ji
naplňuje zvláštním uspokojením.
»A nyní, milá Claro,« řekl jsem vytáhnuv ho, »se budu věnovat tvé milé
tetičce, abych se jí odvděčil za její obětavou péči, ale nicméně ti poskytnu
ještě svůj jazyk.«
Lady St. Jeromová shodila oděv. Pochvu měla již bojně zrosenou. Clara
byla šikovná žákyně a hned se uložila vedle tety tak, abych jí prsty dosáhl
tam, kam chtěla.
Brzy jsem poznal, že lady St. Jeromová má mimořádnou schopnost
stahovat pochvu značnou silou. To ždímání mi působilo trýznivou rozkoš a o
to zuřivěji jsem pracoval jazykem v Clařiných útrobách. Lady mne objímala
přímo křečovitě a já jsem rukama hnětl její tuhá aristokratická ňadra. Mezi
Clařinými stehny jsem se téměř dusil a lady nadto napadlo, aby mne kousala,
kde jen mohla, a štípala do hýždí. Vystříkl jsem už poněkolikáté a poslední
ejakulace byla bolestivá.
Obě dámy však zřejmě nehodlaly přestat tak brzy. Kuráž, chlapče, kuráž,
povzbuzoval jsem se v duchu a vybičoval jsem se k vrcholnému výkonu.
Vypadalo to, že tato ďábelská jízda nebude mít konce, ale přece jen nás
přemohla ta slastná milostná letargie. Bylo k jedenácté večer.
Upravili jsme se a v kočáře se zataženými závěsy na oknech jsme se vraceli
do města. Tu jedna, tu druhá mi seděla rozkročmo na klíně, dokud nás
drncání kol na žulové dlažbě neupozornilo, že se blížíme k náměstí Sv.
Jakuba.
Slíbil jsem jim, že se neožením, a projevil jsem přání, aby mne svatý Otec
přijal do církve katolické brzy po vánocích, kdy právě za tímto účelem hodlám
zajet do Říma. Budu tedy mít dost času na to, abych pokračoval ve hře a
dokázal jezuitům, že jsem jim důstojným partnerem a že si se mnou nebudou
zahrávat jen tak.«
Potud vyprávěni Lothairovo.
Protože se čas našeho pobytu v Londýně chýlil ke konci, požádala jsem
Bertrama a St. Aldegonda, aby v nejbližších dnech uspořádali mejdan
Amorózního kroužku k uvedení Lothaira do naší společnosti.
Stále jsme s Alicí sídlily v Crecy House, a tudíž jsme se vymluvily, že jsme
pozvány na malou party k vévodovi a vévodkyni z Breconu. Tam jsme
odeslaly svůj kočár domů a v kočáře vévodově jsme zamířily do známého
domu na Cheyne Walk.
Všechno klapalo dokonale jako obvykle, Lothair byl oficiálně přijat a hned
jsme se chystali k tanci, samozřejmě v rouších Eviných a Adamových. Dámy
si vytáhly jména svých prvních tanečníků. Na mne vyšel vévoda z Breconu,
Lothaira si vytáhla Alice a ke klavíru sedla lady Corisanda, jejíž strhující
umělecký výkon silně povzbuzoval smyslné vzrušení z lascivních tanečních
pohybů a dotyků. Jak se měnily figury, pánové nás popleskávali po vlnících
se zadečcích a my jsem jim oplácely laškovným cvrnkáním do jejich vyzývavě
vztyčených pohlavních pyjů. Byla to nezapomenutelná čtverylka, a když měl
Lothair obřadně zlíbat všechny naše pipinky, shledal, že jsou všechny už
značně zavlhlé.
Všimla jsem si, že lady Bertha kuje nějaké pikle. Hopkovala od jednoho k
druhému a se šelmovským úsměvem něco všem našeptávala. Když přišla ke
mně, dověděla jsem se, že chystá jakousi mimořádnou švandu, jejíž obětí se
má stát, jak jinak, nováček Lothair, a že to pro náš Amorózní kroužek bude
velké povyražení.
Když bylo po líbacím obřadu, bylo Lotahirovi ohleduplně sděleno, že než mu
budou udělena všechna práva řádného člena kroužku, musí podstoupit ještě
jednu formalitu, totiž uvázání k Berkeleyho koze. Ta ostatně již stála
připravena uprostřed místnosti. Byly to vlastně vyšší štafle pokryté hrubým
červeným suknem.
Adept byl nahoře uvázán za vzpažené ruce tak, aby musel stát na špičkách
nohou. Lothair ve své slepé důvěřivosti přistoupil odhodlaně k mučidlu a byl
pevně přivázán za zápěstí na nejvyšším přičli. Přivazoval ho sám předseda
klubu St. Aldegonde, jenž se vesele smál Lothairovým námitkám, že ho
uvazuje příliš vysoko.
»To nic není, chlapče,« řekl mu se zlomyslným úsměvem St. Aldegonde.
»Nebreč, dokud ti neubližují. Nech si to na pak, až ti metličky polechtají
zadek. Udělá ti to dobře, je to náramně povzbuzující. Zeptej se Berthy a ta ti
potvrdí, že já vždycky potom splním všechna její přání.«
Pak jsme všichni byli vybaveni pečlivě svázanými dlouhými březovými
metlami. Kupředu vystoupila Alice: »A nyní pane, si dejte bedlivý pozor,
abyste podle svého nejlepšího vědomí a svědomí pravdivě odpovídal na
všechny moje otázky. Nuže, do Amorózního kroužku mohou být přijímáni
výlučně pravověrní příslušníci anglikánské církve. A já jsem se právě
dověděla, že se chystáte do Říma, abyste se tam převlékl za jezuitu! Co na to
odpovíte’?« A chutě ho švihla. Na bílé kůži jeho mužského zadku se objevilo
rudé jelito.
Lothair vykřikl: »Ty mě trestáš, aniž vyčkáš odpovědi!« »To nevadí;
papeženec si to zaslouží!« A už se na něj sesypaly všechny dámy a s
veselým halasem začaly zpracovávat jeho hýžďové svalstvo.
»Odpověz!«
»Žádné výmluvy!«
»Nešetřte ho!«
V pozadí stáli pánové a mrskali buclaté prdýlky dam.
»Jen ho řežte, mé dámy!«
»Tahle je taky pro něj!«
»Mrskejte ho, jezuitu!«
Lothair sotva dechu popadal pod tím přívalem šlehů, ale přece jen se zmohl
na zoufalé volání: »Nechte toho! Zadržte! Není to pravda! Všechno vám
vysvětlím! Vždyť mne umrskáte k smrti!«
Na kůži se mu objevilo i několik kapek krve.
Alice: »Nemůžeme připustit, aby se do naší důstojné společnosti vetřel
prohnaný jezuita! Pros za odpuštění, bídný odpadlíku! A to jim prý chceš dát
vystavět katedrálu!« A ještě znova ho mrskla ve spravedlivém rozhořčení.
Lothair: »Pane Bože, jak to víte? Vždyť jsem ještě nic z toho neudělal! Jen
jsem to tak rozvažoval.«
Alice: »Ale takové kacířské myšlenky vám, pane, musíme vyhnat z hlavy! To
vás nemohlo napadnout nic ztřeštěnějšího. A za to musíte pykat!«
Lothair skučel: »Au, au, auvej, jak jste krutá, slečno Marchmontová! Nechte
mne už, pro Boha! Neudělám to! Nepojedu do Říma. Dávám vám své slovo,
přísahám!«
Alice, stále ho mrskajíc: »Žadoňte o prominutí, pane, nebo poznáte, jaké to
je, když jsem opravdu krutá. Já že jsem krutá? Jsem dáma, jež koná svou
svatou povinnost.«
Ruka už jí umdlévala. My ostatní, pány nevyjímaje, jsme s potěšením
sledovali, jak se Lothair bezmocně svíjí, avšak jeho výstavní pyj stál v
dokonalém pozoru jako stráž u brány Buckinghamského paláce a žalud mu
plál jasně rudě jako rubín Velkého Mughala.
»Au, auvej, prosím o prominutí, určitě mi odpustíte, jen už mne pro Boha
nechte, auvej! Snad už jsem dostatečně ztrestán, když jsem ještě nic
nespáchal!«
Alice: »Dobrá pane, bude vám odpuštěno. Zbývá ještě maličkost. Musíte si
uvědomit, pane, že já trpím daleko víc než vy, pane. Co je vaše nicotná
tělesná bolest proti mé duševní trýzni? Chachá!« A ještě mu uštědřila
poslední šlehnutí.
»Nezbude vám, pane, než abyste se vykoupil.« A rozhlédla se po nás s
vítězoslavným úsměvem. »Když jste se vzdal toho hnusného úmyslu vystavět
katedrálu jezuitům, snad byste mohl řekněme čtvrtinu té částky, kterou byste
tak marnotratně a rouhavě promrhal, věnovat na jedině správný účel, totiž na
chrám lásky našeho Amorózního kroužku, že?«
Lothair: »Ano, ano! Souhlasím! Padesát tisíc liber! Jen už mě odvažte!«
Ozval se bouřlivý potlesk. »Hodný chlapec! Přišel k rozumu!«
Lady Bertha a lady Victoria se zmocnily svých manželů a odvlekly si je na
divany. »Hra pokračuje, hra pokračuje! Jedeme dál!«
Hra skutečně pokračovala a jeli jsme dál. Alice odvázala Lothaira a on,
jakkoli zmučen, se na ni vrhl, povalil ji hned pod Berkeleyho kozou na
koberec a v okamžiku se vpochvil. Ještě jsem zahlédla, jak Alice samou slastí
šilhá, ale pak už jsem se věnovala jen svým záležitostem a svému milenci.
Všichni jsme se zmítali, sténali jsme, vzdychali a chroptěli.
Můj partner seděl na křesle, já jsem mu seděla zády na klíně, pyj měl
hluboko ve mně a rukama jsem mu hnětla ztuhlý šourek; on mne držel za
ňadra a jemně mne pokousával do šíje a do ramen. Jeho žalud jsem cítila
snad až u bránice; byl velice horký.
St. Aldegonde a Montairy si navzájem vyměnili ženy a jako by se dohodli, že
budou šetřit jejich pochvičky, šoustali je se soustředěným zaujetím do řitních
otvorů. Obě dámy se tvářily, jako že je to neobyčejně zajímá: jejích snaha o
spolupráci byla usilovná.
Corisandin partner byl už zřejmě unaven a uchýlil se k připravenému
občerstvení; nejvíc ho zajímali humři a šampaňské. Drahoušek Corisanda
usedla ke klavíru a začala vesele hrát a rozverně zpívat:
Všude všichni šoustají
veřejně i potají.
Jémináčku, jémine,
kdo nešoustá, vyhyne!
Máma, táta, teta, strýc,
bratranci, houf sestřenic.
Jémináčku…
Mary, Bridget, Jane i Liz
Jerry, Philip Charlie, Chris.
Jémináčku…
Anča, Pepík, Fred i Jan,
šlechtic, zloděj, mafián.
Jémináčku…
Jakub, Francis, Bob i Dick,
puritán i kurevník.
Jémináčku…
Šoustá slečna, paní, pán,
vojín, seržant, kapitán.
Jémináčku…
Kocour, kanec, chlap i pes,
kouká, na kterou by vlez.
Jémináčku…
Křesťan, muslim, hind i žid,
kouká, na kterou by vlít.
Jémináčku…
Šoustá každý živý tvor,
student, docent, profesor.
Jémináčku…
Šoustá královna i král,
neznaboh i klerikál.
Jémináčku…
Šoustá kostelník i kněz,
šoustal včera, šoustá dnes.
Jémináčku…
Šoustá kráva, šoustá býk,
bonviván i poustevník.
Jémináčku…
Šoustá žába, šoustá rak,
námořník i funebrák.
Jémináčku…
Koza, beran, brouk i šnek,
domácí i podomek.
Jémináčku…
Hraběnka i pradlena,
jeptiška i švadlena.
Jémináčku…
Želva, slepýš, ještěr, had,
kurva, žebrák, diplomat.
Jémináčku…
Ryba, motýl, prase, pták,
medvěd, jelen, rosomák.
Jémináčku…
Pošťák, vrátný, ředitel,
školník, žáci, učitel.
Jémináčku…
Truhlář, kovář, podkovář,
zedník, tesař, podkovář.
Jémináčku…
Markýz, hrabě, vévoda,
ministerský předseda.
Jémináčku…
Květinářka, kuplířka,
domovnice, básnířka.
Jémináčku…
Krysa, rejsek, humr, štír,
čolek, šváb i netopýr.
Jémináčku…
Řezník, pekař, krejčí, švec,
filozof i pitomec.
Jémináčku…
Šoustá opice i slon.
Šoustá ona, šoustá on.
Jémináčku…
Šoustání, toť rozkoš jest,
každý šoustá o sto šest.
Jémináčku…
Šoustání, toť rozkoš jest,
kámen cihlu šuká fest.
Jémináčku…
Corisandin jasný a líbezný hlásek a svižná melodie se rozléhaly celým
domem a naplňovaly nás takovým nadšením, že jsme se nezdrželi a k
refrénu jsme se vždy sborově přidali:
Jémináčku, jémine,
kdo nešoustá, vyhyne!
Byl to nádherný zážitek. Brzy potom už jsme postupně odpadávali,
zanechali jsme té bohulibé zábavy a rozjeli jsme se domů.
Byl to nezapomenutelný den. Když jsme přijely do Crecy House, pošeptala
mi Corisanda, že vzhledem k tomu, že naši pánové jsou značně znaveni a
hodlají znova nabýt ztracených sil kouřením tabáku, pitím vína a hraním karet
ve svých klubech, rozhodly se její sestry uspořádat malý večírek bez nich,
neboť se jistě nevrátí před ránem. K úspěchu večírku měli přispět i čtyři
pohlední mladíci, totiž dva sloužící a dvě pážata, kteří ještě nikdy nebyli
přizváni k radovánkám svých paní. Byly jsme vzrušeny a netrpělivy.
Lady St. Aldegondová rozhodla, že večírek se bude konat v jejích
komnatách. Povolala ty čtyři mládence, kteří neměli sebemenšího tušení, co
se chystá, a podrobila je nejstrašnějším přísahám, že nikdy, nikde a nikomu
neprozradí, co té noci uvidí, uslyší a zažijí.
Bertha dala volno všemu služebnictvu vyjma Johna, Jamese, Charlese a
Luciena (to byl Francouzek k nakousnutí); v domě zůstaly i dvě hezké
komorné Fanny a Bridget.
Nás pět dam usedlo k hracímu stolku na paničku karet. Byly jsme oděny
poměrně skromně, jako by nám ani nevadilo, že občas vystavíme na odiv
některý ze svých půvabu – vždyť to byl jen takový domácí dámský dýchánek!
Chvíli jsme opravdu hrály, ale nepozorně, jak jinak. »Dnes mi vůbec nepadá
karta,« zvolala náhle lady Montairyová a znechuceně odhodila dvě esa a
krále. »To bych přišla na mizinu. Co si takhle trochu zatančit? Máme tu čtyři
pány… Luciene, pojď si se mou skočit valčík, ať se mi zvedne nálada.«
»Fuj, sestřičko, jen se podívej, jak se ten hoch červená! zvolala Corisanda.
»Ale taky bych si zatančila…«
»Není to špatný nápad. Pro jednou se nic nestane,« zasmála se Bertha.
»Ale, hoši, všichni jazyk za zuby!«
»My lady, sebemenší vaše přání je nám rozkazem, odvětil velmi zdvořile
John jménem všech. »Jsem si zcela jist, že nikdo z nás neprozradí,
rozhodnou-li se dámy dopřát si trochu důvěrnější zábavy se svým
služebnictvem.«
Bertha usedla ke klavíru a hned byl vyklizen taneční prostor pro vídeňský
valčík. Lady Montairyová uchvátila Luciena, já Charlese, hezkého asi
sedmnáctiletého mládence, Alice a Corisanda se podělily o služebníky Johna
a Jamese a děvčata Bridget a Fanny tvořily dívčí pár.
Byla to velká švanda. Mládenci se snažili nedat najevo, jak jsou nesví, a tak
se stydí a my jsme se k ním v tom frivolním valčíkovém rytmu vinuly jako
liány. Když valčík skončil, lady Montairyová svého tanečníka něžně políbila a
odvedla si ho na divan. My ostatní dámy jsme učinily totéž, nebol jsme měly
stejné úmysly. Charles můj polibek troufale opětoval a jeho žhavé rty ve mně
vyvolaly slibné zachvění, jež mi projelo celým tělem.
Pod záminkou, že bych se chtěla trochu ochladit, odvedla jsem si ho do
vedlejšího, pokoje, jenž byl osvětlen toliko bledými paprsky měsíce. Otevřela,
jsem okno do zahrady a usedli jsme na pohovku. Svěží vzduch byl provoněn
vůní nesčetných květin a působil dráždivě na mé vzrušené nervy. Toužila
jsem dostat toho hošíka, ale nechtěl jsem být první, kdo prolomí křehkou
zábranu toho, co se sluší a prý nesluší, i když jsem byla skálopevné
přesvědčena, že právě tohle měla na mysli lady Bertha a její sestry, když se
usnesly uspořádat tenhle večírek. Avšak zdálo se mi, že samy pokračují příliš
liknavě. Už jsem nechtěla ani nemohla déle čekat.
»Charlesi.« zašeptala jsem, »víte, co je to láska? Měl jste už milenku?«
»Ne, my lady, nikdy jsem se neopovážil. Když se tak dívám na ty půvabné
bytosti, vždy nad mou touhou políbit je zvítězí můj ostych. Neumíte si ani
představit, jakou slast mi způsobil váš letmý polibek, třebaže se nemohu
zbavit dojmu, že to byl jen žert.« Tak mluvil a jeho jinošský hlas se chvěl.
»Hlupáčku,« zasmála jsem se tiše, »když ti to působí takovou slast, proč
bych tě nepolíbila znovu?« A políbila jsem ho velmi milostně. Plaše mne objal
a celý se roztřásl.
»Proč se tak chvěješ, Charlesi?« zeptala jsem se ho co nejnevinněji,
položivší mu nedbale ruku na stehno právě v místech. kde jsem doufala učinit
významný objev. A nebyla jsem zklamána: nástroj lásky byl v plné
pohotovosti. Dělala jsem jakoby nic
Ztěžka vzdychl a řekl: »Tolik se stydím, my lady, přivádíte mne k šílenství!«
Najednou osvobodil svého klazana z těsného sevření kalhot a horce mi
ejakuloval do dlaně.
»Ah, miláčku, ah, Beatrice! Odpusť mi! Ta rozkoš! Vrhl se na mne, vášnivě
mě líbal a oběma rukama mi hnětl ňadra.
»Ale, Charlesi, ne tak hr!« předstírala jsem, že se chci vymanit z jeho objetí.
Avšak byl mnohem hbitější, než bych do něj bývala řekla, měl už obě ruce
pod mou sukní a útočil na mou svatyňku lásky.
Byl natolik horlivý, že vůbec nedbal mé chabé obrany, a přestože jsem se
snažila svírat stehna pevně k sobě, netrvalo dlouho a už se zmocnil mé
rozpálené pipinky. »Miláčku, my lady musím tě dostat, musím tě mít, i
kdybych měl zhynout tou nejhroznější smrti,« šeptal mi horečně do ucha.
Povalil mě na záda a sápal se na mne.
»Ach ne, ne,« sténal jsem z mrákot. »Ty mě děsíš! Asi omdlím…« Dělala
jsem bezbrannou a už už jsem jakoby omdlévala, protože jsem
předpokládala, a jak se ukázalo, docela správně, že ho to povzbudí k ještě
většímu úsilí využít této příležitosti co nejrychleji. Nemýlila jsem se. Stejně už
jsem se nemohla dočkat, až se probere k mým nejosobnějším půvabům.
Jak už jsem se zmínila, v místnosti, v níž jsme dováděli, bylo téměř temno.
Charles se usilovně snažil roztáhnout mi rohy a slyšela jsem, jak si mumlá
pod vousy: »Drahoušek. Je úplně bez sebe.« Když jsem povolila sevření
stehen, zašeptal: »Nejdřív si ji políbím.« Poklekl mi mezi nohy a cítila jsem,
jak mi palcem a ukazováčkem rozevírá štěrbinu mezi stydkými pysky. »Ha.
vzrušil jsem ji,« šeptal zas. »Je celá zvlhlá.« A hned jsem ucítila jeho horké
rty na svém dychtivém poštěváčku. Záchvěv neodolatelné touhy mí proběhl
celým tělem. Sotva jsem se zdržela, abych neuchopila jeho drahou hlavu a
neuzavřela ji pevně ve svém toužícím klíně
Trvalo to jen chvilinku, ale bylo to silné a neodolatelní, ze jsem se celá
rozechvěla náhlým orgasmem. A v tu ránu byl jeho hebký jazyk ten tam a do
kundy se mi vřítil vzorně tuhý pyj se žhavým žaludem. Probrala jsem se z
předstíraných mrákot a začala jsem spolupracovat. Líbali jsme se vášnivě a
on mne nazýval svou drahou lady, vzdychal a sliboval mi věrnost až za hrob.
Blázínek!
Cítila jsem, jak mocný proud jeho horké šťávy zaplavil mé útroby a hned
potom jeho tělo povadlo bohatýrským výkonem. Byl zcela bezvládný a ztěžka
oddychoval. Chtěla jsem ho povzbudit a začala jsem stahovat stěny poševní,
abych toho znaveného bohatýra přiměla k dalšímu hrdinskému činu. Bylo to
účinné. Charles setrvával stále v domnění, že jsem v mrákotách, a šeptal si:
»Hrome, to je holka jako řemen!« A opět mne začal vášnivě líbat a všelijak
laskat. Pevně jsem ho objala a několika drobnými přírazy jsem mu dala
najevo, že chci ještě. Charles se do toho dal se vším svým mladickým
zápalem.
»A hleďme! Tady máme ty dva svatoušky!« ozval se náhle bujarý smích
lady Berthy. »A jak si Beatrici pěkně osedlal!« V ruce měla lampu. A za ní se
do místnosti hrnuli všichni ostatní a vyjeveně civěli na nás dva. Ne že by snad
před chvíli nepáchali totéž, byli ještě zjevné vzrušení a ani si nestačili upravit
svršky či jim o to ani nešlo, například Johnův poklopec zel dokořán jako
branka do voliéry a rozjásaná tvář lady Montairyové, jež se důvěrně tiskla k
hezkému Francouzkovi, hovořila sama za sebe. Obdobný obrázek skýtaly i
Bridget a Fanny v pozadí.
Mně tohle překvapení ani tak nevadilo, ale chudáček Charles byl strašlivě
zmaten a vyhlížel, jako by mu někdo znenadání vytrhl životní nerv. Neztratila
jsem duchapřítomnost, objala jsem ho nohama kolem stehen, pažemi jsem
ho už pevně držela předtím, a zvolala jsem: »Je to čuňas, lidičky, nejdřív si
na mne nestydatě dovoloval, a když jsem omdlela studem a strachy, zmrhal
mé panenství! A když mne ubohou přivedl téměř na vrchol rozkoše, chce ho
teď zbaběle vytáhnout. Plácejte ho přes zadek, plácejte ho za mne a
nešetřete ho! Když už si on ukojil svou mrzkou vilnost ať z toho mám něco i
já!«
To byla pravá slova na pravém místě a v pravý čas. S výskáním se do toho
hned pustili. Charles se ze vší síly snaží vymanit z mého sevření, ale já jsem
nebyla žádná padavka. Plácali ho bez milosti a trousili uštěpačné poznámky.
Charles se zmítal v mém sedle a cítila jsem, jak mu pinďour tuhne do
nebývalé velikosti. Ječel, aby ho nechali, ale tím jen přiléval oleje do ohně.
Zmítal se zuřivě, poháněn vášní i vztekem, až jsem se obávala, že z toho má
zmučená pochvička nevyvázne bez natržení. To pohánění Charlesovy
vášnivosti skrze jeho zadek mne přivádělo k nebývale slastným pocitům.
Snad ještě nikdy jsem nezažila tak nádherný mrd. Oba jsme dosáhl orgasmu
dvakrát a pokaždé současně a naše milostné šťávy, jež jsme vyronili v
nebývalé hojnosti, připomínaly zpěněný příboj na skotském pobřeží: sluch
mám dobrý.
»Ti už se teď na víc nezmohou,« řekla lady Montairyová. »Ale dovolte mi,
abych toho zlotřilce plácla ještě jednou za to, že tak lstivě zastíral své
schopnosti, k nimž ho Bůh uzpůsobil jako málokoho.« Pod tímto závěrečným
plesknutím se Charles přímo prohnul, ale hned se vzepjal a zavyl zcela
vyčerpán.
Vrátili jsem se do salónu k občerstvení a dávali si šampaňské, kompoty,
jižní ovoce a zmrzlinu, abychom nabyl ztracených sil. Klábosili jsme o všem
možném, a my jsme hlavně vyzvídaly na mládencích a na komorných
podrobnosti o jejich milostných zkušenostech.
Bertha potom napsala jména všech přítomných dam na lístky papíru a
svinula je do tenkých ruliček: bylo na pánech aby si vylosovali partnerky do
dalšího kola. Poznamenal přitom velmi důrazně, že pokud připadne los na
Bridget a Fanny, budou muset souhlasit s deflorací, protože žádné výjimky
ani úlevy se nepřipouštějí a stejně by dřív nebo později o to panenství přišly.
Děvčata s tím byla srozuměna.
Potom nás Bertha vyzvala, abychom všechny pány svlékly úplně donaha.
»Musíme se pokochat jejich mladistvými půvaby, řekla rozverně. Pánové se
nebránili, neměli se ostatně zač stydět. Nejstaršímu Johnovi bylo teprve
devatenáct. Všichni měli nádherně urostlé postavy, ale všeobecný podiv
vyvolal Charlieho mohutný čurák, dobře osmipalcový macek v klidovém
stavu. Při pohledu na něj byly mé přítelkyně přímo u vytržení už jen tou
blahou představou, že by si právě on mohl vytáhnout papírek s jejich jménem
a naplnit jim vagínu takovou nádivkou. Ostatní pánově se cítili pokořeni a
téměř propadali beznaději a závisti.
»Žádné podfuky prosím, mám nápad.« prohlásila Bertha a vykasala si
sukně. Jak tak seděla na divanu, z rozparku jejího spodního prádla
vykukovaly usměvavé tmavě růžové pysky její vždy chtivé pipiny. Pokynula
mi, abych si přisedla k ní, podala mi sedm ruliček s dámskými jmény a
pošeptala mi, abych jí je zasunula napůl dovnitř.
»A nyní, pánové,« pravila roztomile, »Poklekejte mi jeden po druhém mezi
nohy a ústy si každý vytáhněte jeden lístek. Jakýkoliv podvůdek je tu
vyloučen,« zasmála se vesele. Bylo na ní vidět, že by chutě přijala všechny
čtyři několikráte za sebou. Papírky již mokvaly.
John si vytáhl Bridget. James lady Montairyovou, urostlý Charles lady
Berthu a na mne vyšel hezoučký Lucien, který na mne už hodnou dobu civěl
tím nejzamilovanějším pohledem, jenž mi ani v nejmenším nebyl nepříjemný.
Drahoušek Corisanda a pihovatá Fanny se vyzbrojily umělecky zhotovenými
umělými pyji z kvalitního indického kaučuku, o nichž lady St. Aldegonová
prohlásila, že jsou neobyčejně pamětihodné, jelikož se jimi její drahý manžel
nechává občas šoustat do řiti, kdykoliv je potřeben obzvláštního povzbuzení.
»A můžete jich použít i k povzbuzení těchto chutných mládenců, až se budou
zabývat svými partnerkami: budou z toho mít dvojí rozkoš,« dodala
didakticky.
Teď už jsme i my byly docela nahé až na punčošky a střevíčky, jež jsme si
podržely. Bylo to správné; vždy jsem zastávala názor, že to je mnohem
vkusnější než holé nohy.
Všeobecný zájem se soustřeďoval na Berthu a Charlese. Všichni totiž byli
zvědavi, jak si Charlieho výstavní bimbas povede v Berthině skvělé pochvě.
Charlie byl ve stavu nejvyšší pohotovosti, Bertha si ho jemně položila na
divan a milostně zlíbala jeho vyzývavě trčící klacek. Pak se rozkročmo
umístila nad něj, napíchla se jako sele na rožeň a přisála se k jeho
pootevřeným ústům. Začala jsem ji prstem šimrat v řiti a pihovatá Fanny,
která to okamžitě pochopila, přikročila s pečlivě nakrémovaným kaučukovým
umělákem, nalehla na Berthu a jemně, leč rozhodně jí uměláka vsunula do
řitního otvoru. Pak oběma rukama pracovala přímo mezi Charlesem a
Berthou. Tento mimořádně účinný a efektivní způsob soulože nás všechny
nesmírně nadchl a rozjařil. Fanny byla rozdivočelá stejně jako ti dva pod ní.
Drahoušek Corisanda to nevydržela a se svým umělákem hupla na Fanny.
Ječeli slastí a probouzeli v nás zvířecí pudy. Zdálo se, že to nemůže skončit
snad nikdy.
Líbala jsem se a laskala s Lucienem a pohrávala jsem si s jeho tuhým
pinďourem. Byl už blízek výronu a tak jsem si ho přitáhla na pohovku a
zavedla si ho do útrob. Lucien mne pevně objal a líbal mne pozoruhodně
vášnivě. Neopomněla jsem se ovšem dívat, co se děje kolem. Lady Bertha
stále nenasytně cválala na Charlesovi, povzbuzována primárně i sekundárně
oběma děvčaty nad sebou. Lady Montairyová souložila s Jamesem na židli,
avšak John si ne a ne poradit s Bridget, jež sice byla miloučká a učinlivá a
dovolovala mu všechno vyjma tu nejvyšší slast – vpochvení.
Konečně jsme pak byli všichni úplně hotovi. »Pojďme,« pravila lady Bertha,
»odpočineme si, občerstvíme se a také se musíme přesvědčit, zda Bridget a
Fanny pozbyly panenství. A ještě bych vám chtěla vyprávět, jak jsem krátce
po svém sňatku zažila malé dobrodružství v Brenthamu.«
Počali jsme se občerstvovat a Bertha vyprávěla: »Bezpochyby víte, jak St.
Aldegonde chtěl reprezentovat své hrabství v parlamentu, a protože se blížily
volby a nebylo možno ztrácet čas, musel si St. Aldegonde zajistit podporu
jistého významného statkáře, aby všechno vyšlo tak, jak vyjít mělo. Ten
chlápek se mi dvořil už dávno, a když jsem se provdala za Své lordstvo, byl
nadmíru otráven. Mému choti i mně bylo jasno, že nechybí mnoho, aby se
přidal k našim protivníkům.
Jednoho večera jsme se už už ukládali k spánku po nádherném šuku (bývá
to vskutku nádherné brzy po prvním sňatku), když tu mne napadlo něco tak
bláznivého, až jsem se nahlas rozesmála.
St. Aldegonde byl zvědav, co je mi tak k smíchu. »Lásko,« řekla jsem mu
líbajíc ho něžně (teď už ho tak často nelíbám, leda když ho chci pumpnout o
peníze), »lásko, oželel bys něco mé pipinky, aby ses stal poslancem za své
hrabství?«
»Milá Bertho, s poslední krůpějí mého semene, již jsi ze mne právě vysála,
zmizela i poslední kapka mé žárlivosti,« odpověděl zívaje. Pochopil můj
nápad a pokračoval: »Máš na mysli pana Stiffingtona, viď, miláčku? Je to
výborný nápad a bude to levný a výhodný zisk, protože pipina neleze do
peněz.«
Byla jsem do toho celá divá, protože jednak se mi naskýtalo vítané
dobrodružství, a jednak to bylo ku prospěchu mému choti, jejž jsem tenkrát
ještě vroucně milovala. Šlo jen o to, udržet tu záležitost v naprosté tajnosti, a
tak jsme se usnesli, že budu v Brenthamu vystupovat jako svoje vlastní
komorná.
Nazítří jsme odjeli jakoby do Paříže, ale na nádraží jsem se se St.
Aldegondem rozloučila, v hotelu jsem se převlékla a odjela jsem do
Brenthamu. Pod rouškou tajemství jsem se svěřila jen brenthamské
hospodyni, ale ani jí jsem ovšem neřekla všechno. Hospodyně rozhlásila, že
jsem její neteř z města, která přijela na krátkou návštěvu, a já jsem se
spřátelila se služebnictvem jako jedna z nich a nikoho ani nenapadlo, že bych
mohla být lady Bertha.
Pan Stiffington dlel tehdy v Manly Hall a hospodyně mi obstarala kočár, aby
mě tam dopravil, řkouc, že si tam musím něco zařídit, což byla pravda
pravdoucí.
Pán byl ve své pracovně a vyřizoval si korespondenci; tam jsem byla
uvedena. Bylo kolem jedenácté, krátce po snídani.
»Nuže, děvenko, dej mi ten dopis z Brenthamu. Cožpak to nemohl prostě
doručit kočí? Ale jsi to pěkná kůstka!« řekl, jako by si teprve teď povšiml mé
přítomnosti.
»Promiňte, pane,« řekla jsem stydlivě a snažila jsem se i zapýřit, »jsem
komorná lady Berthy a přináším důležitý dopis od Jeho lordstva St.
Aldegonda.«
Pan Stiffington byl příjemný a hezký pětatřicátník, statný a plný života a síly.
Pohleděl na mne zvídavě a zvolal: »Vždyť vy jste lady Bertha sama! Co se to
tady děje?«
Nevěděla jsem co si počít, ale on mne vyzval, abych usedla a vypověděla
mu rovnou, proč jsem vlastně přišla. »Abych pravdu řekla, pane Stiffingtone,
jde o to, abyste svým hlasem a vážností svého postavení podporoval mého
manžela ve volbách,« řekla jsem tiše a stydlivě. »Víme, jak mnoho záleží na
vašem postoji, a tak jsem se opovážila přijít osobně, abych se pokusila
ovlivnit vás v náš prospěch.«
»Pro Boha,« řekl zřejmě překvapen, »proč bych měl dělat něco ve prospěch
toho chlapa, který mne připravil o tak vábnou bytost, jako jste vy?« A přisedl
si na divan mně po bok
Sklopila jsem cudně oči a mluvila jsem sotva slyšitelně: »Kdybyste jen tušil,
jak to vpravdě vypadá s naší rodinou, jak jsme na tom bídně, hodně byste
slevil ze svého byt oprávněného sebevědomí, pane Stiffingtone. Jeho
vévodství zpečetilo můj osud proti mé vlastní slabé vůli., ale teď nemohu
dělat nic jiného, než všemožně zastávat zájmy svého chotě.«
»Bertho, drahá Bertho!« vykřikl vzrušeně. »Slyším dobře? Vy byste bývala
dala přednost mně? Cožpak vám není líto mé neopětované lásky, mé lásky
nikdy nevyslyšené, nenaplněné? Cožpak se na mne ani neusmějete,
nepohlédnete na mě láskyplným pohledem?« Uchopil mě za ruku a pokrýval
ji žhavými polibky. Záležitost se vyvíjela zdárně.
»Budu ve volbách podporovat vašeho manžela, ale.., ale…. to víte, něco za
něco… Copak mi můžete nabídnout, drahá Bertho, miláčku? On si urval vale
první panenství. A já musím urvat to druhé! On tím nic neztratí a já získám
všechno! Nikdo se nic nedoví.«
Byl vzrušen na nejvyšší míru. Už mne objímal kolem pasu, líbal mne a
druhou rukou mi šmejdil po ňadrech a po stehnech. Pak mne uchopil za ruku
a položil si ji na vřelého bimbasa, jenž mu už trčel z kalhot. Ten dotyk
způsobil, že se mi celé tělo zachvělo chlípnou touhou a klesla jsem na záda
jakoby v mdlobách.
Vyskočil, zastrčil dveře závorou a ze zásuvky vyňal jakousi knížku a
krabičku. Potom mi vyhrnul sukně a něžně mi líbal nohy odzdola až nahoru,
až dospěl k rozparku mých kalhotek s krajkami. »To je nádherná pusina,
sladká to pipinka.« Líbal mne tam všude, odhrnoval labia maiora i labia
minora a laskal mi poštěváček. Nemohla jsem to už vydržet, chopila jsem ho
za hlavu a přitiskla jsem si ho k sobě vší silou. Cítila jsem jeho pružný jazyk a
ronila jsem milostnou šťávu v hojnosti. »Je moje,« sténal duse se v tom
slastném sevření, »je ráda, líbí se jí to, je hotová, teče jak Temže do
Lamanše!«
Potom vstal a řekl: »Počkej ještě, miláčku, nebudeme tak pospíchat.« Vložil
mi opět svého priapa do ruky a začal mi ukazovat v knížce. »Tady se dívej,
jak se to provádí do prdelky, to je totiž ten správný rajc, to je ta nebeská
brána slasti, teprve pak poznáš, co je to opravdové vzrušení smyslů, o jakém
jsi doposud jistě neměla ani potuchy.«
Aniž jsem to předpokládala, velice mne vzrušil. Neztrácel čas, vzal z
krabičky něco masti a pečlivě mi natřel řitní otvor. Něco nanesl i na svůj
zrudlý žalud. Musela jsem pěkně vysunout zadeček, poroztáhnout nohy – a
běda! »Ne, ne, pro Boha, to bolí, to nevydržím!« Jeho milostný nástroj mi
svým barbarským nájezdem trhal střeva. Z očí mi tryskaly slzy. Nějaký cit?
Chachá!
A přece jsem pochovala vrcholnou rozkoš. Držela jsem a spolupracovala,
seč jsem mohla. Stiffington byl hotov třikrát bez vytažení. Málem jsme omdleli
vyčerpáním.
A tak se stalo, že má návštěva byla úspěšná a Moje lordstvo bylo zvoleno
poslancem za své hrabství.«
Během tohoto vyprávění jsme se všichni navzájem zabývali svými
pohlavími, ale jen něžně, mírně a laskavě. Potom však jsme si nebyli jisti, jak
je to s tím zatraceným panenstvím Bridget a Fanny, a tak jsme jednoznačně
a jednomyslně nařídili, aby je John a Charles ošoustali před našima očima,
aby bylo té věci konečně učiněno zadost. Oba mládenci se úkolu zhostili
znamenitě. Pokud ještě předtím zbylo vůbec nějaké panenství, potom už ho
rozhodopádně nebylo.
Tak tohle všechno jsem, milý Waltře, zažila za svého pobytu v městě. Teď
budu vyprávět o svém seznámení s lordem Crim-Conem a o tom, jak jsem se
za něj provdala a co jsem s ním zakusila.