OSCAR WILDE LADY FUCKINGHAM 5 13. část

Až jsem se hanbil nad naší nevinnou
nevědomostí o těchto tak důležitých záležitostech, Cecilie! Strašlivě toužím
po tom, abych něco z toho s tebou zkusil.«
Zatímco takto hovořil, rval ze sebe oděv a házel ho na zem za sebe bez
ladu a skladu. Všimla jsem si (a vskutku nemohla jsem si nevšimnout!) jeho
vyzývavě zbujnělého bukanýra.
Vrhl se na ni, objali se, líbali, laskali, až se ho lady Cecilie chopila za tu věc
a kormidlovala jím k lůžku. Hodila sebou na záda a hodlala souložit měšťácky
manželským způsobem.
»Ne, Cecilie, lásko moje, tam ne, tam už to znám! Máš ještě jeden
panenský věneček zelený, ba vlastně kakaový, jehož se hodlám zmocnit
právě této noci po našem odloučení. Náš přiblblý zvyk nám přinesl jen samé
děti a já jich jistě mám ve svém toulci ještě mnoho. Už nechci děti, žádné
děti, jsou to jen zbytečné výdaje, jež by mohly zruinovat í bohatého otce! Už
nic takového!« Hovořil vážně, ale přesto byl vzrušen. Nato dodal věcně:
»Abys to věděla, dnes tě opíchám do řiti.«
»Co je to za hnusnej nápad?« vyjekla lady Cecilie nespisovně. »Toho
neučiníš, Roberte!« A zrudla studem až po kořínky vlasů.
»Toho právě učiním,« pravil Robert pevně. »Jsem rozhodnut a chci to.
Podívej se tady do té knížky, jsou tu vyobrazeny různé polohy, jak se to dá
dělat. Jak se šoustá…, no, já vím, je to vulgární slovo, ale jak to jinak trefně
nazvat, že? Tedy různé polohy šoustání, to je prostě termín. A šoustá se do
řiti, do podpaží, mezi kozy, ah, zase takový lidový termín, znamená to mezi
ňadra, miláčku, a vůbec kamkoli, skutečně kamkoli. Nejsou z toho děti a
mužům je to vlastně jedno. Vždyť to nemusí být stále jen ta kunda, promiň,
drahá Cecilie, tak mi to vyklouzlo, ale jistě už jsi to slovo někdy slyšela nebo
viděla načmárané na ohradách nebo na vratech a tak, třeba i s obrazcem, no
mlč, prosím tě, já vím, že je to vulgární, ale my muži mezi sebou toho termínu
užíváme běžně, ostatně je to původu latinského, což ty ovšem nemůžeš
vědět, nějak se ta píča musí nazvat! Přece nechceš, abychom o tak
rozkošném a užitečném ženském údu mluvili nějakými nejapnými opisy, jichž
užívají básnici a jiní krasoduchové. Je to kunda, vypadá to jako kunda, chová
se to jako kunda, tak je to zkrátka kunda, a basta! Anebo píča. A ty ji máš
taky, ať chceš, nebo nechceš. Máš ji, ale ta dnes bude odpočívat.«
Ukazoval jí ilustrace z útlé francouzské knížky s názvem Praktická věda.
»Jen se podívej, Cecilie, na ty dokonalé rytiny! A takhle to dnes budeme
spolu provádět. Jak jsem se na tebe těšil, až se konečně vrátíš, miláčku!«
Lady Cecílie lapala do dechu a nebyla mocna slova. Pak se vzpamatovala:
»Roberte, pro Boha, ty jsi snad zešílel! Tuhle odpornou tiskovinu hodím do
plamenů, nebudu se dívat na tyhle francouzské prasárny!« A vyrvala mu
knížku z ruky.
»Cecílie, jsi moje zákonitá manželka, a tím pádem mi zákonitě patří
každičký kousek tvého těla. Nedoháněj mne ke krajnostem, Cecko, nebo
budu hrubý,« rozohňoval se Robert. »Jsem totiž zcela pevně rozhodnut vrazit
ti ho dnes do zadku, aby ti bylo jasno, teď, hned a okamžitě!«