Pracovní zpestření - závěr

Nebránil jsem se a celou dávku ji poslal tam, kam chtěla. Slastně se olízla a dodala. „Musíme přece po sobě uklidit“. Usmál jsem se na ni a společně vyrazili nazpět ke své práci. Náhle bylo vše veselejší a hezčí. Práce šla od ruky a vše bylo tak jiné. Usmívali jsme se na sebe a neustále se pozorovali.

Toho dne jsem se zamiloval, chtěl jsem její lasturku ještě, ta Rychlíka mi nestačila, byla tak sladká. Po pracovní směně jsem ji nabídl, že ji svezu domů, jelikož jsem viděl, jak míří k autobusové zastávce. Kuriózní na celé věci je to, že až do této chvíle jsem nevěděl, jak se jmenuje a ona nevěděla, jak se jmenuji já.

Představila se jako Veronika. Po příjezdu do města mne navigovala, abych ji mohl zastavit před domem. Bydlela na ubytovně, prý sama. Kolem nás se držela atmosféra, která napovídala, že bychom jí měl dát dobrou noc a odjet, jenže ani jeden z nás jsme to nechtěli zakončit. Toužili jsme po sobě, ovšem jako gentleman jsem čekal na její pozvání.

A ono přišlo, nabídla mi kávu, kterou jsem neodmítl. Odemkla byt a než stačila postavit na vodu, vrhli jsme se na sebe. Bylo to nespoutané a divoké. Plné kousanců a drápanců. Odnesla to má košile a její kalhotky.

Roztrhl jsem je a bez větších servítek ji začal milovat. Zadečkem mi vyrážela naproti, cítil jsem z ní dominantní osobu. Náhle vyskočila nahoru a mocně na mne dosedala. Celý jsem se v ní ztrácel a ona chtěla stále víc. Něco podobného jsem dlouho nezažil. Nechtěl jsem se nechat zahanbit a povalil ji na bříško. Ze zadu jsem ji zalehl a začal se do ní zavrtávat. Špulila zadeček a rukama si ho rozevírala. Pot mi tekl po čele a nakonec jsem ji ten krásně napnutý zadeček pocákal. Měl jsem toho v sobě strašně moc. Myslel jsem, že prasknu.

Toho dne jsem přespal u ní a druhý den ráno jsme přijeli společně do práce. Od té doby spolu žijeme a já se stal jejím osobním řidičem.