URAŽENÁ JEŠINOST

URAŽENÁ JEŠINOST

Rád bych touto krátkou povídkou, ve které popisuji čistou skutečnost, varoval všechny, kteří se do podobné situace, třeba nezaviněně, či špatnou taktikou a manévrem, dostanou.
Tvořili jsme při naší práci, nerozlučnou skupinu, pracovali společně a přece každý sám. Naše práce měla dvě etapy. Letní, venkovní práce a zimní, kancelářské. Mělo to své jisté výhody, ale také mnoho problémů. V létě jsme byli každý sám, odkázán na sebe, daleko od domova a na v zimě prováděné kancelářské práce, na ty většina z nás dojížděla z blízkého či vzdáleného okolí. Počátkem května jsme vyjeli, každý na služební motorce s ruksakem pomůcek a jídlem na zádech. Ubytování bylo velmi různé, na polesích a hájovnách, na chatách, kterých bylo v Jeseníkách na každém polesí zpravidla několik. V říjnu jsme se vraceli a začalo pro většinu to nepříjemné dojíždění vlakem, autobusem a ještě kus pěšky. Čekaly nás nejrůznější nástrahy a o tom je vlastní obsah této povídky.
Kolega Luboš, dostal tzv. zpracovat jedno z polesí, tak jako každý z nás. Na bydlení na tomto polesí se velice těšil, polesným, vedoucím polesí, tam byl jeho spolužák a velký kamarád, který byl také již ženat. Od svatby se spolu neviděli a tak byl zvědav, jestli ta krásná paní jako je na fotografii, kterou mu Karel poslal, je i ve skutečnosti tak taková,?
Naše práce byly hospodářsko-úpravnické, hotovým dílem, které vznikalo více let byl decenální hospodářský plán se všemi náležitostmi. Těch prací bylo mnoho a často jsme potřebovali figuranty, které nám zajišťovali pracovníci polesí.
Luboš se na příjezd, vlastně také návštěvu a bydlení řádně připravil, koupil přátelům, mladým manželům pěkné dárky a vítání bylo opravdu srdečné, dojemně přátelské, přijali jej jako domů a měl již přes chodbu, proti kanceláři připravenou příjemnou světničku. Každý z přátel, kteří se tak nenadále sešli a rádi sešli, měl dost své práce a tak na posezení v útulném obýváku při kávě a vždy nějaké sklence a kuchařském výtvoru mladé paní polesné, nezbývalo mnoho času. Pro Luboše se začínala vyvíjet najednou velmi podivná situace. Pani polesná, Liduška, mu začala projevovat, stále zřetelněji náklonnost, nejen že mu potají podstrkovala různé dobroty, ale začala se je výmluvně dotýkat, až jednou, když psal v pokojíku, vklouzla za ním a objala jej a začala vášnivě líbat a tu si Luboš všiml, že nemá nic dole na sobě. Zamrazilo jej, jasněji nemohla vyjádřit, co se má dít. Luba se velmi zalekl, což o to, ale je u nejlepšího kamaráda, spolužáku a tohle mu přece nemůže udělat! Mladou, rozvášněnou pani Lidušku jemně odstrčil a řekl důrazně, že něco takového pod střechou přítele nepřichází v úvahu. Její reakce, jí tolik uražené a zhrzené nedaly na sebe dlouho čekat. Luboš si najednou všiml, že něco není v pořádku. Polesný Karel je přestal zdravit a choval se stále cizeji, až nastal jeho přímý výpad a dověděl se od zlostného Karla, že si mu plačící manželka stěžuje, že jí Luboš stále obtěžuje a svádí a nutí ji k nemanželskému styku, poměru. Luboš věděl, bude-li se pravdou bránit, rozbije manželství a tak raději, chtě nechtě se musel odstěhovat a převzít jiné polesí. Toto se přirozeně neutajilo a měl ještě i později s tímto nezaviněným malérem problémy. Poučení se myslím nabízí samo a každý se může v takové situaci, je-li to možné, opatrně a dle uvážení a možností zachovat. Nejsme jistě všichni stejní a tak takové případy končívají různě.

-oho-