Cesta

Muž opálené atletické postavy ve středních letech sedí na verandě svého domu a pozoruje Slunce, které se pomalu sune za horizont mořské hladiny. V jeho kudrnatých hnědých vlasech se již objevují nitky šedých pramínků. Světle modré oči, jež jsou lemované vějířem vrásek, se plně soustředí na stránku, kde jsou nalepené staré černobílé fotografie. Na stránce se nacházelo více fotografií, ale jeho zrak spočinul jen na jedné z nich. Kniha, jejíž velmi ošoupané dřevěné desky byly opřeny o jeho stehna, voněla dálkami a starou vazbou. Muž si pravou rukou promnul bradu, která byla schovaná pod strništěm vousů, a levou rukou vzal již zrakem hypnotizující obrázek. Pomalu se opřel o opěradlo svého velkého starého křesla a volnou rukou sebral ze stolu hořící dýmku z třešňového dřeva, která byla naplněna exotickým tabákem, jehož vůně se líně roznesla při prvních natáhnutích. Tabák z dýmky byl velmi uvolňující, hlas z moře zněl rytmicky a uspával, z gramofonu se linula líbezná francouzská píseň a vše dokreslovala směs vůně z tabáku, slaného vzduchu a starého dřeva. Oči od fotografie neodpoutal ani na chvíli. Chtěl si vtisknout každý její detail a při tom začal vzpomínat.

Na fotografii najednou vše ožilo. Poletující ptáci zpívali jako o život, teplý vítr nesl jemná zrna písku a vše mělo oranžový nádech. Především se však k životu probudila na vrcholu skály stojící postava, která byla hlavní kompozicí zachyceného výjevu. Krásná žena drobné štíhlé postavy to byla. Její dlouhé rudé vlasy, jež ničím nesvazovala, spadaly až k pasu a na tváři měla široký kouzelný úsměv. Její krásu podtrhovaly jasně zelené oči. On ji objal kolem pasu a mírně nadzvedl, a ona ho políbila vášnivým polibkem. Voněla jasmínem. Společně koukali na západ Slunce a mlčeli. Nemuseli mluvit, poněvadž komunikovali beze slov. Letmými dotyky, úsměvem, vůní a gesty, který by nikdo jiný nedokázal vnímat.

Vzpomínky začaly putovat mimo rámec fotografie. Následovaly hřejivé pocity plného štěstí a životního naplnění. Počaly se objevovat dávné radostné události, které byly s touto ženou prožity. Trávili spolu nádherné chvíle a on ani nevnímal jiné lidi, svět, vlastně vůbec nic, jelikož jen ona byla jeho život. Takové pocity bohužel netrvaly dlouho a pomalu začaly být na řadě smutné vzpomínky, které se týkaly toho, jak ona jeho nemůže milovat, tak jak by si zasloužil. Chtěl vše zvrátit, ale nešlo to, protože chyběla vůle z její strany. Onemocněl žalem, nedokázal pochopit, co se stalo. Nemohl najít důvod, proč najednou nebyla jeho milou. A pak nastal v jeho životě zlom. Jen po pár měsících jejich rozchodu se dostavila odpověď, když si ona vzala za manžela jeho nejlepšího kamaráda. Muže, kterému našel práci a důvěřoval mu.
Musel se začít učit, že ne každý vidí svět jako on a že na světě jsou i lidé, kteří jinak vnímají lásku a morálku. Začal cestovat po celém světě. Navštívil vysoké hory, široké pouště, nepropustné pralesy či se plavil po nekonečných oceánech. Navštívil prastaré kmeny, mluvil s učenci a mudrci nebo krátký čas žil s mnichy. Zažil toho mnoho. I když se dostal do dalekých zemí, a na různá místa, kde se lidé setkávali s bohy, v jeho srdci něco chybělo. Dříve milovanou ženu už neviděl. Nemohl. A později rozpoznal, že v jeho srdci je schován nesmírný žal, kterému nikdy nikam neuteče.
Před rokem koupil dům u moře a usadil se. Vzdal se života a nechal se pohlcovat vnitřní nicotou. Žil, ale uvnitř jeho duše už nebyla. Bezcílně se potulovat po okolí svého bydlení. Tu najednou uslyšel bubnování, jehož pravidelnost se podobala tempu bušení jeho srdce a tím ho to velmi přitahovalo. Muž šel za hudbou. Před jeho zrakem se odhalilo místo, malé prostranství, kde v jeho středu plál oheň a kolem něho tancovalo několik místních domorodců, jiný hráli na bubny. Vypadalo to na nějakou oslavu či rituál. Muž si však hned všiml postavy v masce a v prapodivném oblečení ze suché trávy, které připomínalo velmi chlupatého tvora. Chlupaté stvoření se zakrytou tváří přišlo blíže a sundalo přestrojení, které zahalovalo jeho tvář. Objevila se usměvavá potetovaná tvář drobného muže, zřejmě místního šamana. Šaman neuměl jazyk přicházejícího muže, ale i tak si rozuměli. Muž od šamana získal jeho masku se slovy, že s ní bude cestovat do míst, kde ještě nikdo nikdy nebyl a až se vrátí, pozná život.

Vzpomínky odešly. Muž zamžoural očima a pravou rukou si promnul kořen nosu. Podíval se na moře a z velké dálky se linul rytmus bubnů. Rok uplynul. Muž si chtěl masku už několikrát nasadit, avšak uvnitř měl tušení, že to musí počkat až na daný rituál. Odložil dohořelou dýmku na dubový stůl. Fotografii, vrátil zpátky na otevřenou stránku a knihu zavřel a potom položil vedle dýmky. Velmi pozvolně vstával ze svého křesla. Vypnul gramofon a vzal masku ze stolu, která tam celou dobu ležela jako němý svědek jeho vzpomínek. Chvíli vychutnával tento okamžik. Pravidelný tón bubnů zesílil, Slunce bylo napůl za horizontem moře a stíny se prodlužovaly. Vůni slaného vzduchu a starého dřeva doplnilo zvláštní aroma. Připomnělo mu to něco velmi dalekého. Už dlouho nic takové jeho nos nepotkalo. Přemýšlel a pak se pousmál. Byla to vůně jasmínu. Udělal první krok a v pravé ruce držel masku. Od verandy vedla vyšlapaná cestička do blízkého lesa, odkud zněl ten rytmus, který ho lákal. Sestoupil na první schod. Podíval se na masku a pak na cestu. Váhal. Najednou měl strach se vypravit do míst, kde ještě nikdo nikdy nebyl. Hudba z bubnů zrychlila tempo. Vkročil na druhý schod. Přemýšlel, že se otočí, zavře okna a strčí hlavu do polštáře, aby nic neslyšel. Neotočil se. Stoupl na třetí, už poslední schod. Stačilo málo a již mohl být na cestě. I když chtěl pořád utéci, cítil, že již ušel velký kus. Ty dva předchozí schody ukazovaly, že pomalu vyrazil na svoji pouť. Podíval se znova na masku. Nadechl se a zvolna vyrazil za rytmy, které ho k sobě lákaly. Jen chvilku trvalo, než došel na místo obřadu. Vše se odehrávalo jako před rokem. Tanečníci a bubeníci byli na svém místě. Šaman měl svůj oblek, ale jeho tvář nic nezakrývalo. Na muže se usmál a hlavou mu pokynul, aby ho pozdravil a zároveň povzbudil.

Muž vzal masku, podíval se na její barvy. Zvláštní. Až teď začal pozorovat detaily. Malba obsahovala vlnité linie, které byly vybarvené modrou a zelenou. Otvory pro oči a ústa měly okrouhlý tvar. Její dřevo krásně vonělo. Muž nemohl rozeznat jeho vůni. V nose se mu už usadilo jasmínové aroma. Najednou se rytmus jeho srdce se sladil s melodií bubnů. Bilo mu jako o závod. Potil se. Bál se. Otočil masku a koukal dovnitř. Kolem letmo přelétla myšlenka, jak mu bude držet na tváři, ale rozplynula se jako pára. Vnímal jen bubny a masku. Koukal do ní více a více. Najednou v ní něco uviděl. Odraz své tváře. Jako v zrcadle. Líbila se mu. Přestal se bát, usmál se, nadechl se a masku si nasadil. Začal svoji dobrodružnou pouť a šel do míst, kde nikdo nikdy ještě nebyl. Ani on sám…….