Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Magdeléna
Logo
Strom
<>
icon 19.03.2018 icon 3x icon 822x
Paprsky vycházejícího slunečního kotouče se hřejivě a jemně dotkly mladé mužské tváře, jež se jim nastavila v ústrety. Vysoký mladý muž hubené postavy se jimi nechal pohltit. Jeho bílý plášť vál ve větru, který nesl slanou vůni moře. Větrné proudy najednou změnily směr a do nosu se proboural odér zaschlé krve, moči a dezinfekčního aroma. Toto náhlé přerušení mladého muže, probudilo ze snění a vtáhlo do drsné reality. Jeho hnědé oči pohlédly směrem do nastávajícího vyrušení. V hangáru ležel velký počet zraněných vojáků. S obrazem přišly i zvuky leteckých motorů, sténání, žádosti o pomoc, modlení. Na lodi bylo mnoho lidí potřebující akutní medicínskou pomoc.

Stal jsem se doktorem, abych pomáhal, i když to bylo někdy beznadějné. Rozběhl jsem se ke zraněným uniformovaným mužům. Můj plášť byl zamazaný kolomazí a zaschlou krví. Už několik dní letadla dopravovala další a další vojáky s různými válečnými poškozeními. Hned u vstupu velké budovy pro letadla seděl vojín s obvazem na krku, který nestíhal nasávat jeho krev, jež se řinula s přeťaté tepny. Pokleknul jsem k němu a začal hledat místo krvácení. V tom kolem mě proklouzla hebká ženská ruka a s ní se rozvířila vůně se směsí motorového oleje a jemné levandule. Hned našla místo odkud krev proudila a vojínovi zachránila život. Obvaz jsem převázal. Podíval jsem se na ni. Na svém obličeji okamžitě vykouzlila nádherný široký úsměv, jehož krásu podtrhovaly šibalské modré oči. Měla na sobě těsnou leteckou kombinézu, která dokreslovala její přirozené ladné linie drobné postavy. Kombinéza nesla stopy od kolomazí a dalších vrstev nečistot, což měl každý, kdo se pohyboval u leteckých strojů.

Pořád se usmívala, ale při tom se pomalu vzdalovala. Naše oči se však od sebe neoddělily. Skrze pohled jsme si povídali. Za pár sekund se řeklo tisíc slov, i když ústa se ani neotevřela. Chtěl jsem jít blíže k ní. Udělal jsem mírný pohyb dopředu, ale dál nešel. Bál jsem se a byl si nejistý. Jakmile se dostala ke svému letadlu, zamávala, a hbitostí kočky nastoupila do stroje. Zavřela kokpit a na své krátké kudrnaté vlasy kaštanové barvy si nasadila pilotní helmu. Motor se rozezvučel a vytrhl mě z němého pozorování. Ještě pár sekund a už letěla pryč. Jemná levandulová vůně zmizela s ní.
Dny ubíhaly a zranění pořád přicházeli. Za nějaký čas se naše jednotka vylodila na kontinent. Neznal jsem zemi, ve které probíhaly boje. Před vyloděním nám sice dávali veškeré informace, ale moc jsem neposlouchal. Už ani nevím, kolik času jsem na lodi strávil. Zůstaly mi však vzpomínky na nádherný úsměv a na modré šibalské oči. Věděl jsem, že se ještě potkáme.

Paži mi teď obepíná bílá páska s červeným křížem. Stal jsem se součástí malé vojenské jednotky a bílý plášť vystřídala zelená uniforma, helma, puška a brašna označená červeným křížem. Tato menší bojová skupina jde v předpisové formaci. Moje pozice je v její zadní části. Před námi se postupně objevuje malebné městečko s pohádkovými barvami, jež na mě působí hřejivým dojmem, avšak u spolubojovníků to spíše vyvolává ostražitost a pohotovost kvůli možné přítomnosti nepřátel.
Do města vede široká silnice, která poskytuje vstup mezi obydlí. Přikrčeně jdu za ostatními spolubojovníky drže pevně zbraň ve svých rukou. Nejsem nervózní. Jen automaticky dělám, co mě během výcviku naučili. V dálce kostelní hodiny bijí poledne. Slunce pálí. Léto je ve své plné síle. Všichni se potí. Pach potu a strachu je téměř hmatatelný.

Široká ulice s jednopatrovými domky obehnanými malými zahrádkami ústí do náměstí, jehož střed tvoří malý čtvercový park. Uprostřed parku stojí malá fontánka a kolem ní se rovnoměrně rozprostírají lavičky, pěstěné stromky a okrasné květiny, které přinášejí omamné sladké vůně. Park je středem náměstí. Kolem něho vede široká cesta lemovaná honosnějšími vícepatrovými domy, jejíž spodní základy jsou postaveny z velkých opracovaných kamenů. Naproti stojí starý středověký kostel, který již nevyzváněl. Zřejmě se jedná o centrum této obce, poněvadž na levou stranu kostela přiléhá správní budova s vlajkou, jejíž zdobný motiv představují tři vertikální pruhy v modré, bílé a červené barvě. Široká cesta dále pokračuje kolem pravé strany kostela. Štíty obchodů krášlí nápisy v cizokrajném jazyku, který však, i když se čte velmi krkolomně, má svoji zvláštní rytmickou intonaci se skrytým "er".
Napravo od náměstíčka navazuje užší cesta. I bez lidí má místo své kouzlo.

Jednotka se začala rozmísťovat do strategických pozic. Najednou mi přišlo vše povědomé, i když jsem zde nikdy nebyl. Připadalo mi to jako ve snu. Snad déjà vu? Spolubojovníci se spíše pohybovali po obvodu ohraničeného středu městečka. Jdu rovně. Hluboce a pozvolna dýchám. Nejsem přikrčený, ale mám vzpřímené tělo. Cítím směs vůní letních květin a jehličnatého dřeva, která je doplněna příjemným vlhkým vzduchem, jež poskytuje voda ve fontánce. Až teď si všimnu, že nefunguje. Jdu dále a na štěrkové cestě parku slyším své kroky. Ticho místa bylo krásné a ničím nerušené. Vše pro mě je tak známé, jako kdybych byl doma. Zatavím se. Sundám si helmu a držím ji volně v levé ruce. Pušku mám opřenou pažbou o zem a postavenou podélně mého těla. Pravou rukou ji pomocí její hlavně přidržuji. Takto uvolněn nastavím tvář Slunci, které je částečně schováno za kostelní věží. Do nosu se mi vloudí jemné levandulové aroma.

Výstřel ze směru od Slunce přijde náhle. Následují další a jsou doplněny štěkotem kulometů a výbuchy granátů. Zem se otřásá. Jako dobře vycvičený voják si okamžitě lehám břichem k zemi. Podívám se nalevo a vidím jen samé domy, u jejichž vchodů se krčí vojáci. Nepříjemné místo na krytí se před palbou. Otočím se napravo a hned pochopím, že ústí užší uličky poskytne daleko větší bezpečí. Velmi rychle se tam plazím. Bez pušky a bez helmy. Mám strach. Projektily hvízdají nad mými zády. Výhled mi znesnadňuje padající hlína, která je vrhána díky granátům vysoko do nebes. Mám velké štěstí. Nikdo si mě zřejmě v tom zmatku nevšiml a nemíří přesně na mě. Jsem jinak velmi snadný cíl. Během krátké doby se dostanu za roh uličky, kde chvíli ležím a překotně dýchám. Jsem úplně propocený a pot mě také štípe v očích. V plicích mi hoří oheň. Otočím se na záda, rychlým mrkáním si vymývám oči a snažím se zaostřit na konec úzké uličky. Na jejím konci tam stojí menší drobná postava.

Otočím se na ruce a pomalu vstávám. Znova ucítím jemné levandulové aroma. Co mi to jen připomíná? Hluku vycházejícího z náměstí si nevšímám. Blízkých smrtících projektilů z rychlopalných zbraní se nebojím. Strach odešel. Rozvážné jdu po hliněné cestě. Svoje kroky neslyším. Srdce mi bije šíleně rychle. Aspoň myslím. Moje veškerá pozornost se směřuje jen jedním směrem. Vzpomínky začínají být jasnější. Natočím tvář na levou stranu a snažím se postavu více pozorovat. Vzdálenost mezi námi se zvolna zkracuje.

Ano, je to ona. Poznávám ten krásný úsměv a šibalské modré oči. Vůni jemné levandule. Krátké kudrnaté vlasy kaštanové barvy a její ladné křivky zdůrazněné leteckou kombinézou. Tentokrát nebudu mlčet. Ještě zbývá pár kroků, usměji se a řeknu:

„Ahoj“

Jako odpověď dostanu úsměv a taky:

„Ahoj“

Žena téměř neznatelně otočí dlaň levé ruky vzhůru. Pochopím. Vezmu ji za ruku a podívám se jí blíže do očí:

„Dlouho jsem Tě hledal. Nezapomněl jsem.“

Žena ode mě odvrátila zrak a vykročila dopředu. Jemně mě pobídla, abych šel s ní:

„Já vím. Čekala jsem na Tebe tady.“

Úzká ulička během krátké chvilky skončila. Vynořili jsme na konci města s překrásným výhledem do okolní krajiny. Od posledních obydlí se téměř nezřetelně svažoval šikmý svah k nedalekému potoku. V okolí se rozprostíraly rozkvetlé louky.

Dominantou našeho výhledu představoval staletý dub s obrovskou korunou a s velmi širokým kmenem, který se tyčil na mírně vyvýšeném místě. Sedli jsme si pod ním a mlčky pozorovali místní krajinu. V dálce bublal potůček a na loukách bzučely včely. Držel jsem svoji milou kolem pasu. Vychutnával tu chvíli, po které jsem tolik toužil. Po krátké němé chvilce jsem se na ni podíval. Naše tváře se ocitly ve velmi těsné blízkosti. Chtěl jsem ji políbit. Ještě jsem se neodvažoval. Chtěl jsem však něco říci. Cokoliv:

„Jak jsi věděla, že sem přijdu?“

Nahnula se ke mně blíže a vášnivě jsme se líbali. Měla něžné smyslné rty. Vůně jemné levandule mě celého obklopila. Její drobné tělo se v mém sevření uvolnilo, ale při tom mírně napjalo. Při líbání mě chytla její levá ruka za moje temeno hlavy a tím se efekt polibku znásobil. Já udělal to stejné. Opravdová vášeň. Naše těla a mysl se propojily. Najednou ona byla mnou a já jí. Po dlouhé, nekonečné době polibek skončil. Nic takové jsem nikdy nezažil. Hlava se mi točila. Chtěl jsem něco pěkného říci, ale zmohl jsem se jen:

„Jednotka mě bude hledat. Jen se ohlásím a hned se vrátím“

Odpověděla:

„Už nikam chodit nemusíš. Můžeme teď být navždy spolu. Ani já jsem na Tebe nezapomněla. Tady je teď můj domov. A může být náš společný, pokud bys chtěl“
Zamyslel jsem se:

„Ty odsud pocházíš? To je Tvé rodné město?“

Usmála se a pověděla:

„Není. Je tu však krásně a jsem tu ráda.“

Něco mi nesedělo. I já jsem se zde cítil velmi dobře, i když jsem to místo viděl poprvé. Koukala na mě s pozvednutým obočím a se svým širokým úsměvem. Jako kdyby na něco čekala. Moje myšleny běžely jako o závod. Pak mi to došlo. Nikdo mě hledat už nebude.

„Tohle je něco jako ráj?“

V jejím lehkém smíchu se odrážela radost z toho, že jsem pochopil:

„Ráj? To nevím. Ráj však může být i přece místo pro duše, kde se mají dobře. A tady se já cítím moc dobře.“

Pokýval jsem kladně hlavou:

„Já také.“

Usmál jsem se. Už mě nic netrápilo. Jsem se svojí milou na krásném místě. Začali jsme se opět vášnivě líbat, pak milovat. Ani jsme si nevšimli, že jsme stali součástí starého dubu, jenž tu stál mnoha staletí jako němý svědek lidských dějin. A tento památný strom tu bude růst i nadále.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Cesta
Muž opálené atletické postavy ve středních letech sedí na verandě svého domu a p...

TOPlist TOPlist
Internetové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam, analýze návštěvnosti cookie. Používáním těchto stránek s tím souhlasíte (další info).