ČTYŘI PŘÁTELÉ

V kraji, kde se zelená louka skláněla k tichému rybníku a pod ní se rozprostírala spletitá síť krtčích chodbiček, žili čtyři přátelé, kteří o sobě dlouho nevěděli – a přece se jejich osudy měly brzy propojit.
Na vrcholku staré břízy sedávala straka Sára. Nade vše milovala lesklé věci – knoflíky, střípky sklíček i zapomenuté mince. Každé ráno si pročesávala peří a rozhlížela se po světě.
„Ach, kdybych tak věděla, jaké to je žít dole,“ povzdechla si jednou. „Ne jen létat, ale opravdu být někde doma…“
V rybníku pod ní pomalu kroužil kapr Karel. Miloval klid, chladnou vodu, lenošení v bahně a jemné vlnění řas. „Nahoře je tolik světla,“ zabublal. „Co tam asi všechno je?“ posteskl si.
Pod zemí si mezitím krtek Kryštof razil novou chodbičku. „Tady dole je bezpečno,“ bručel si spokojeně. „Ale jak asi vypadá ten svět, o kterém všichni mluví?“
A na kraji louky bydlel malý chlapec Tomáš. Každý den chodil ven, pozoroval přírodu a přemýšlel.
„Jaké by to asi bylo být zvířetem?“ říkal si často. „Létat, plavat nebo žít pod zemí.
Jednoho večera, když slunce zapadalo a louku zalilo zlaté světlo a všichni čtyři se náhodou setkali. Uprostřed louky se v trávě u rybníka objevil malý domeček z mechu. Dvířka se otevřela a vyšel z nich starý skřítek s bílými vousy.
„Jsem Dědeček Mechovník,“ uklonil se.
„A slyšel jsem vaše přání.“ Všichni čtyři se k němu opatrně přiblížili.
„Splním vám je,“ řekl.
„Ale ne najednou. Každý den jedno přání. A na konci poznáte něco důležitého.“
První den – Straka Sára a kouzlo letu
Ráno se všichni probudili s lehkostí v těle. „Podívejte!“ vykřikla Sára. „Máte křídla!“ Tomáš překvapeně zamával rukama – a vznesl se! Karel se vznášel ve vzduchu jako ve vodě a Kryštof se trochu nejistě držel ve vzduchu, ale ne moc vysoko. „To je úžasné!“ smál se Tomáš. Letěli nad lesy, nad rybníkem i nad loukami. Vítr jim svištěl kolem uší. „Tady jsem doma,“ řekla šťastně Sára. Ale po chvíli Tomáš znejistěl: „Je to krásné… ale bojím se, že mohu spadnout.“ Karel se zavrtěl: „Mně chybí voda… tady se nedá odpočinout, zahrabat do mazlavého bahýnka.“ A Kryštof si povzdechl: „Já bych radši pevnou zem pod tlapkami. A je tu moc světla.“ Sára se zamyslela. Poprvé si uvědomila, že ne každý se ve vzduchu cítí dobře.
Druhý den – Kapr Karel a vodní svět
Druhý den se všichni ocitli pod vodou. Tomáš překvapeně dýchal: „Já můžu dýchat pod vodou!“ Plavali mezi řasami, kolem nich proplouvaly malé rybky. „Tady je klid,“ řekl Karel. „Žádný hluk, jen voda.“ Tomáš se smál: „Je to jako sen!“ Ale Sára se trápila: „Nemůžu létat… jen plavu.“ Kryštof byl zmatený: „Tady se nedá kopat!“ A Tomáš po chvíli řekl: „Je tu krásně… ale trochu smutně, ticho.“ Karel se zamyslel. Nikdy ho nenapadlo, že jeho tichý svět může být někomu nepříjemný.
Třetí den – Krtek Kryštof a tajemství podzemí
Třetí den se všichni ocitli v podzemí. Byla tma, ale oni viděli. „Tady jsem doma já,“ řekl Kryštof hrdě. Ukázal jim své chodbičky, zásoby i tajné cestičky. „Všechno tu znám,“ usmál se. Tomáš opatrně lezl: „Je to zajímavé… ale těsné.“ Sára zakopla: „Já tu nic nevidím bez světla!“ Karel si posteskl: „A já postrádám vodu.“ Kryštof ztichl. „Myslel jsem, že se vám tu bude líbit…“ Tomáš ho pohladil: „Je to úžasné, ale každý jsme zvyklí na něco jiného.“
Čtvrtý den – Tomáš a lidský svět Čtvrtý den se všichni ocitli v Tomášově pokojíčku. Byly tam hračky, knížky, postel i lampička. „Tady bydlím,“ řekl Tomáš. Sára nadšeně poskakovala: „Tolik věcí! Lesklých i barevných!“ Karel byl v akváriu: „Tohle je zvláštní… ale malé.“ Kryštof se schoval pod deku: „Je to měkké, ale divné.“ Po chvíli Sára řekla: „Chybí mi obloha.“ Karel dodal: „A mně volná voda.“ Kryštof: „A mně moje chodbičky.“ Tomáš se usmál: „A mně zase příroda.“
Večer se objevil Dědeček Mechovník.
„Tak co vaše přání?“ zeptal se. Všichni chvíli mlčeli. Pak Sára řekla: „Každý svět je krásný…“ „…ale jen pro toho, komu patří,“ dodal Karel. „…a kdo v něm umí žít,“ řekl Kryštof. Tomáš přikývl: „Nejlépe je nám doma.“ Skřítek se usmál: „A to je ta největší moudrost.“ Najednou se vše rozzářilo a vše se vrátilo do normálu. Od té doby se ale často navštěvovali. Sára přinášela lesklé poklady. Karel občas vykoukl z vody. Kryštof vystrčil čumáček ze země. A Tomáš si s nimi povídal. Byl každý jiný… ale byli přátelé. Tak co, holky a kluci, jestli pak víte, jaké světy jsme navštívili? Hurá, víte! Každý máme své místo, kde jsme šťastní. Každý někam patříme. A ještě něco.... Opravdové přátelství znamená to, že si rozumíme, i když jsme každý úplně jiný.
Zdroj Facebook - Pohádky dědy Martina.