Hetéry a jejich svět Alkifrón

22. Kefaloglyptes Mappafanisovi
Aby bídák bídně zhynul a pozbyl hlasu, ten tragéd Likymnios!
Když totiž zvítězil pronikavým a zvučnějším hlasem v Aischylových
„Průvodčích“ nad svými soupeři v umění, Kritiou Kleonským
a Hippasem Ambrakijským, byl posedlý pýchou, a jsa břečťanem ověnčen, pořádal sympozion. Byl jsem na ně také přibrán, ale fuj!
Jaké ohavnosti jsem při tom musil vytrpěti!
Předně mi mazali hlavu smolou a do očí mi stříkali garum,
za druhé: místo koláče – zatímco ostatní pojídali mléčné a sezamové
pečivo – musil jsem já ohryzávati kameny namočené v medu.
A ta nejdrzejší ze všech nestoudnic, ta kurvička z Kerameiku,
ta přivandrovalkyně z Fenea, Hyakinthis, naplnila prasečí měchýř krví,
položí mi jej na hlavu, prásk! a byl jsem vykoupán v krvi! Hodovníci
propukli ve velký a hlučný smích, ale mně se za to všechno utrpení
nedostalo náležité odměny: odplatou za ty surovosti byl mi jen plný
břich, nadto nic.
Ať tedy napřesrok svatosvatě propadne ten proklatec Likymnios,
o němž jsem já rozhodl, aby byl od nás a od cechu „pochlebníků
Dionýsových“ nazýván pro svůj nelibý hlas „Troubícím frňákem“.