O AUTÍČKU PÉŤOVI

V našem velkém městečku je spousta dlouhých ulic i krátkých uliček. Žije tu hodně lidiček a také spoustu autíček. V jedné prostorné, ale útulné garáži, bydlelo autíčko Péťa. Bylo krásné. Ačkoli bylo závodní, tak si mohlo jezdit po silnicích ve městě. Vždy když vyjelo, každý se po něm otáčel. Však bylo také proč. Bylo nalakované tmavě zelenou metalízou a od předního nárazníku až po zadní, byli přes střechu nakresleny dva bílé pruhy. Krásná hranatá světla pokaždé mrkala na pozdrav na protijedoucí auta. Jenže mělo jednu malou vadu, ale ta nebyla vidět. Bylo totiž moc zapomnětlivé. Pořád někde něco zapomínalo.
Jednoho rána si řeklo, že pojede na druhou stranu města, aby si u mechanika v pneuservisu koupila nová kola a hned si je nechalo vyměnit. Vyjelo z garáže, ale nedojelo ještě ani na konec třetí ulice, když si najednou vzpomnělo :,,Jejda, já si zapomnělo natankovat benzín, to bych daleko nedojelo !” A tak se muselo vrátit skoro až domů, protože čerpací stanici mělo hned u své garáže. Když natankovalo, zaplatilo a vydalo se na cestu pro nová kola. Ujelo o dvě ulice dál než poprvé, když si náhle vzpomnělo :,,Júúú, já si nenalilo vodu do chladiče. To bych dopadlo. Za chvilku bych se přehřálo a pěkně by se ze mě kouřilo !” Nato se Péťa otočil a frčel si to do své garáže. Dálkovým ovladačem zvedl vrata, zajel dovnitř, nabumbalo se vody až po okraj a znovu vyjelo. Už potřetí. A jak tak si jelo a vesele si pobrukovalo, spustil se déšť. Autíčko si zapnulo stěrače, ale co to? Žádné stěrače nebyly. ,,Ach jo, já si zapomnělo stěrače doma, když jsem si je chtělo vyměnit.” Znovu se teda otočilo a jelo znovu k sobě domů. Tam si nasadilo stěrače a mohlo vyrazit. Již počtvrté. ,,Tak snad konečně doojedu” řekl si Péťa. Jelo se mu krásně, stěrače fungují tak, jak mají, vzduch byl provoněný podzimním deštíkem, který pomalu ustával. Najednou, zničeho nic, začala padat hustá mlha. Autíčko Péťa špatně vidělo na cestu a chtělo si rozsvítit. Zmáčlo tlačítko na mlhovky a, a nic... ,,Jejejej, zapomnělo jsem do světel dát žárovky. Ty staré jsem vyndalo a ty nové zůstaly v krabičce!” řeklo si autíčko a muselo se znovu otočit, a jet domů pro světla. Přijelo, vsadilo si do světel žárovky a dalo se na cestu. Popáté. ,,Snad jedu už naposledy, benzín mám, vodu v chladiči také, stěrače stírají a světla svítí. Snad se už nic nestane.” povídalo si pro sebe autíčko. Jelo si po cestě, ale jak si tak jede, najednou se mu do cesty postaví pan policista. Plácačkou ho zastaví a povídá :,,Ahoj autíčko, musím tě zkontrolovat, jestli jsi v pořádku.” Pan policajt obešel autíčko, podíval se i pod něj, uznale pokýval hlavou a řekl :,,Vše máš v pořádku, tak mi ještě ukaž technický průkaz” řekl. Autíčko Péťa se začalo prohlížet, jeden kaslík, druhý kaslík, přihrádka na doklady, sklopilo stínítko a průkaz nikde. ,,Pane policisto, chvilku počkejte, zapomnělo jsem jí doma!” vychrlilo ze sebe, otočilo se a vrrrrn vrrrrn domů. Během chvilky se vrátilo i s průkazem. Péťa podal průkaz ke kontrole, policista ho zkontroloval, a se slovy:,,Vše v pořádku, ale příště ji nos s sebou” propustil Péťu dál. Autíčko se rozloučilo a jelo dál. Přijelo téměř až na místo, když si najednou uvědomilo, že na nová kolečka zapomnělo peníze na skříňce v malé kasičce. Péťovi teda nezbývalo nic jiného, než se znovu otočit a jet už po .... no schválně kluci, pokolikáté jelo domů? Tak to spočítáme. Poprvé se vrátil pro benzín, podruhé pro vodu, potřetí pro stěrače, počtvrté pro žárovky, popáté pro průkaz a pošesté pro peníze. Až na sedmý pokus si dojelo pro nová kolečka. V autoservisu mu pan mechanik prodal a namontoval nová kolečka. Autíčko zaplatilo, poděkovalo a jelo domů. Cestou muselo ještě natankovat, protože jak jezdilo stále tam a zpátky, všechen benzín projezdilo. A když se vrátilo do garáže, bylo tak unavené, že okamžitě usnulo a spinkalo až do rána.
Nejste z toho ježdění také už unavení? Ještě než zavřete svá očka, řeknu vám, co si z tohoto příběhu vzít. Než někam půjdete, pojedete nebo budete dělat, tak si vše připravte a zkontrolujte, abyste nedopadli jako autíčko Péťa. Zdroj Facebook - Pohádky dědy Martina