O býku s ohnivýma očima u Čekyně

Pásli jednou v pozdním létě hoši z Čekyně u Přerova večer koně
na pastvině u lesa. Leželi na kraji louky na znaku, povídali si. Jeden
z nich při tom usnul. Tu ostatní – bylo už pozdě – smluvili se šeptem,
že poženou domů a že odejdou zticha, aby ten spáč nevěděl;
nechají ho tam samotna. Tak také udělali, povedlo se jim to,
kamarád se nevzbudil.
Teprve krátce před půlnocí otevřel chlapec oči. Posadil se, rozhlíží
se kolem, vidí, že je na pastvě sám. Je tichá noc, nebe plné
hvězdiček, nad loukou stojí bělavé páry. Koně se zticha pasou.
Chlapec poznal, že mu druzí schválně odešli. Chtěl vstát, sehnat
koně a jít domů, ale tu náhle se ozvalo z lesa řvaní a už vyšel z něho
veliký býk, zastavil se na kraji a rozhlížel se. Měl silné rohy, oči mu
svítily, z nozder šla ohnivá pára.
Jak uhlídal chlapec býka, hned běžel ke koním, na jednoho vyskočil
a pobídl jej k běhu. Druhý utíkal s sebou. Ale vtom už také býk znova
zařval a rozběhl se za jezdcem. Chlapec byl kurážný, ale z takového
zvířete popadla jej hrůza. Bil patami koně do slabin, pobízel jej
k rychlejšímu běhu, jak jen mohl. A koně letěli jako ptáci. Rozzuřený
býk hnal se za nimi. Chlapec na koni umíral strachy. Nedohoní‑li ho
býk cestou, bude zle ve vsi. Je noc, vrata statku jsou zavřena, u nich
ho zuřivé zvíře dostihne.
Ale chlapec měl štěstí. Jak se hnal přes liduprázdnou náves, vidí,
že jsou vrata u domácího statku otevřena. To čeledín přijel tak
pozdě z města, kam vezl ječmen do pivovaru. Právě vypřahal, když
zaslechl hluk na návsi. Běží ke vratům a uděšeně odskočí, když vidí,
jak se chlapec na koni žene do dvora, druhý kůň po jeho boku,
zuřivý býk s ohnivýma očima za nimi. V mžiku napadlo čeledína,
co udělat. Skočil k vrátni, zavřel ji, a když chlapec s koněm vletěl
do dvora, honem i druhou vráteň přibouchl, vrata zčerstva zavřel.
A v tom okamžení narazil zevně rozběhnutý býk na vrata, až se
prohnula, a zvíře kleslo na přední nohy.
Chviličku bylo ticho, jen funění býkovo před vraty bylo slyšet.
Potom se býk zvedl, zařval, obrátil se a utíkal z návsi. Běžel do lesa
a tam zmizel.
Chlapec na dvoře rozčilením a únavou div z koně nespadl.
A když slezl s pacholkovou pomocí, třásly se mu tak nohy, že nemohl
stát. Posadil se na špalek, a když si trochu oddychl, děkoval
čeledínovi, že mu zachránil život, a vyprávěl celou příhodu. –
Od té doby už nikdo u Čekyně nespatřil býka s ohnivýma očima.