O hadu zlatohlavci na Godule

Na vrchu Godule v Těšínském Slezsku sídlí prý král hadů; pro zlatou
korunku na hlavě říkají mu zlatohlavec. Není zlý, leda je‑li podrážděn.
Čas od času slézá zlatohlavec z hory k potůčku; tam složí na břehu
zlatou korunku do trávy a sjede do vody, aby se vykoupal.
Na hadí korunku z nejčistšího zlata měl by leckdo zálusk. Ale nepodaří
se mu hada o ni oloupit, jako se kdysi nepodařilo tomu ovčákovi,
který se k tomu namanul, když se zlatohlavec koupal.
Zlatá korunka leskla se v trávě a ovčáka hned napadlo, aby ji vzal.
Přiskočil, korunku sebral a uháněl pryč. Ale zlatohlavec v potoce
dobře zpozoroval krádež. Vylezl z vody a takový pískot ze sebe
vyrazil, že se všude rozléhalo.
Na to pískání najednou oživla půda kolem. K zlatohlavci pospíchali
ze všech stran hadi, veliké hejno jich bylo, a syčíce hnali se se svým
králem za ovčákem. Ten utíká, co může, ale s hrůzou slyší,
že se ten strašlivý sykot k němu stále blíží.
Cítil ovčák, že už dlouho nevydrží ten šílený běh, a tak mu jiného
nezbylo, než že tu zlatou korunku hodil za hlavu. To ho zachránilo.
Zlatohlavec vida, že korunka dopadla na zem, zastavil se a všichni
jeho s ním. Potom dva nejstarší z hadů uchopili korunku a posadili
ji svému pánu na hlavu. Zlatohlavec vracel se do hor a jeho poddaní
se rozlezli kolem.
Ovčák pověděl lidem o své příhodě a nikdo už nezatoužil po koruně
hada zlatohlavce.