O kameni od netínského rybníka

U Netína, na půl cesty z Velkého Meziříčí do Pavlova je rybník;
prostřed hráze stával kámen, v zemi zapuštěný jako mezník, ale
nikdo nevěděl, co tam ten kámen znamená. Sedlák z Netína, který
tenkrát stavěl stodolu, vyhlídl si kámen u rybníka, hodil se mu do
základů. Zajel si tedy jednou k večeru s vozem ke hrázi, s pacholkem
kámen naložili na vůz a domů.
Na druhý den položili zedníci kámen do základů. Když byly základy
hotovy, začali stavět zeď nad zemí. A divná věc, ten kus zdi,
který vystavěli přes den nad kamenem od rybníka, v noci se jim zase
sesul. Ráno se hospodář dívá na tu pohromu, zlobí se na zedníky, že
tak nedbale stavějí. Zedníci se bránili. Vystavěli ten kus zdi znova,
ale na druhé ráno byla zase zřícená. Opět zeď spravili, ale v noci se
zbořila po třetí.
Teď teprve napadlo hospodáře, že zeď spadla zrovna nad místem,
kde je v základech ten mezník. Řekl to zedníkům a požádal,
aby kámen ze základů vyňali. Zedníci tak učinili, vezdili na to
místo jiné kamení a stavěli potom zeď znovu. Sedlák dal hned odvézti
kámen na hráz, kde dříve stál.
Nemohl se sedlák dočkat rána, myslil, jak bude se zdí. Jak se
rozednívalo, hned se tam šel podívat. Ale zeď stála tak, jak ji postavili.
Dostavěli potom také tu stodolu bez nehody.
Kámen zůstal už na hrázi netínského rybníka, nikdo se neodvážil
vzít jej tamodtud.