O lipách u Opatova

Blízko městečka Opatova na Třebíčsku stojí kaple sv. Anny, u níž
je skupina stromů, mezi nimi několik starých lip. Kaple ta se těší
odedávna úctě a vážnosti nejen Opatovských, ale i lidu ze širého
okolí. Zvláště v létě o pouti svatoanenské bývá tam velmi živo. Kaple
ta postavena byla teprve v druhé polovině XIX. století; vedle ní stojí
nepatrná kaplička, prastará. Ale už k té putovávaly zástupy zbožného
lidu zblízka i z dáli. Tehda byly lípy kolem ní pěkně vzrostlé
stromy.
Kterýsi farář opatovský před dávnými lety neměl v lásce kapličku
svatoanenskou a nemile nesl, že se tam konají slavné průvody
i hlučná pouť svatoanenská. To proto, že se na pouť
svatobartolomějskou, která se konala v srpnu při kostele v Opatově,
nikdy tolik lidu nesešlo ani tolik slávy nebylo. Usmyslil si nějak
uškoditi tomu místu. Věděl, jak mají lidé rádi lípy obklopující kapličku
a jaká jeto její ozdoba. A tu pozval si jednoho dne, nedlouho před
anenskou poutí, na faru dva sousedy, s nimiž byl za dobré. Těm
vyložil, jaká je to újma pro pouť opatovskou, když si lid tak oblíbil
kapličku svatoanenskou. Sousedé posvědčovali, ale nevěděli, co farář
obmýšlí. Nemálo je překvapilo, když jim řekl:
„Kdyby tam těch lip nebylo, ta kaplička by se jistě lidem tak
nelíbila. A nechodilo by jich tam tolik. A proto vás prosím, abyste
v noci zašli ke kapličce s pilou a stromy podřezali a skáceli.“
Sousedé se ulekli toho, co na nich farář chce. Bylo jim líto
krásných stromů, a proto počali knězi tu věc vymlouvati. Ale ten
přemlouval je horlivě, aby ho uposlechli. Jednomu z nich dokonce
pověděl, že sami budou míti z toho prospěch, když pouť anenská
nebude tak slavná a přijde více lidu na opatovskou pouť. Ten soused
byl hospodský a uvěřil snadno faráři. Ale i druhý soused dal
se přemluviti.
Když nastala noc, vypravili se sousedé ke kapličce. Bylo pod mrakem,
muži byli rádi, že nebude tak na ně vidět. Přišli ke kapličce
a rozhlíželi se, nevidí‑li jich nikdo. Ale nebylo nikoho nablízku.
Hospodský s pilou v ruce přikročil k první lípě, ale jeho soudruh
váhal. Povídá:
„Takové krásné stromy, a máme jim život zkrátit! Vždyť je to
hřích, ublížit jim!“
Ale hospodský mu připomněl, že to faráři slíbil, a tak přistoupili
oba k lípě a nasadili pilu ke kmeni. Jen začali řezat, ucítili
náhle, že pila uvázla ve kmeni, jako by ji někdo násilně držel. To
ji dřevo tak sevřelo. Ani hnout nemohli sousedé pilou, a když ji
chtěli vytáhnout z kmene, také to nešlo. V té chvíli se jim zazdálo,
jako by se byl kmen lípy zachvěl, listí v koruně zašumělo tichým
vzduchem, sousedé pak zaslechli hlas, z koruny přicházející:
„Neřežte, však jste nesázeli!“
Sousedy přepadla bázeň veliká; velikým úsilím podařilo se jim
vytáhnout pilu z lipového kmene, a potom utíkali k městečku,
jako by jim hlava hořela. Farář čekal před farou, aby zvěděl, jak
sousedé pořídili. Ti přichvátali ustrašení a povídali, co zažili. Tu
i farář se zarazil, zželelo se mu lip a neměl odvahy dále jim o život
ukládat.
Tak byly lípy u kapličky svatoanenské zachráněny. Ani ta, jejíž
kmen byl naříznut, nezašla. Ale dodnes viděti na jejím kmeni jizvu
po řezu pilou.