O můře v Hrádku

Říkali, že můra je člověk, který chodí v noci v nějaké zvíře proměněný,
přichází na člověka ve spaní, dusí ho nebo mu saje krev.
Takoví lidé, na něž chodí můra, velmi scházejí, slábnou. Nejčastěji
to bývá černá kočka, která člověku spícímu na prsa uléhá, tíží jej.
Takový člověk, třeba ve spaní na sobě můru cítil, probuditi se
nemůže a sám se také můry nezbaví.
Stalo se v Hrádku u Bojkovic na Uherskobrodsku, že tam chodila
můra na ševce. Ten už byl všecek umořený, věděl, jaká je toho
příčina, ale pomoci si nemohl. Přišel jednou k ševci jeho starý
kamarád, vysloužilý voják ze sousední vsi; dlouho už ševce neviděl
a zhrozil se, jak je ten člověk tuze přepadlý. A švec povídá:
„Ba tak! Zle je se mnou a líp nebude, až mne to umoří. Věřil‑li
bys, že na mne můra chodí?“
A ten voják, že věří. Že on znal na vojně jednoho starého člověka,
ten se vyznal v takových věcech a nějakému člověku v tom
městě, kde bylo vojsko, také od můry pomohl.
„Však mi také pověděl, jak se to dělá, a já si to pamatoval. Zkusím,
pomohu‑li já tobě.“
Spolu tu věc tak smluvili: Koupili hrnec – na tom smlouvat nesměli
–, udělali do dna dírku, voják potom večer postavil na stůl novou
svíčku, rozžal ji a hrnec na ni překlopil. Svíčka hořela pod hrncem.
K tomu si voják přichystal svěcenou křídu. Lehli si a švec spal v tu
ránu. Voják neusnul, dával pozor. Najednou slyší, jak švec vzdychá,
heká, hází sebou. Voják honem vyskočil, odklopil hrnec a vidí, že
ševci leží na prsou černá kočka. Chytil křídu, přes okénko kříž jí
udělal, potom běžel ke dveřím, ty také křídou nakříž přetáhl.
A teď to začalo. Voják k ševci, tomu kočka naráz skočila z prsou.
Švec se hned probudil, a když viděl, co se děje, vyskočil a hnal se
s vojákem za kočkou. To byla honba! Kočka ke dveřím, od dveří
k okénku, ale viděla, že se pro tu křídu ven nedostane. Skočila na
stůl, ze stolu na skříň, zase na podlahu. A najednou zmizela!
Voják vzal svíčku, sehne se a hledá po podlaze. „Aha!“ povídá
a zvedne velikou jehlu. Podal ji ševci a řekl, ať do ní dratev navlékne,
švec vzal dlouhou dratev a provlékl uchem jehly. Potom, jak
voják řekl, zavázal na uzel a pohodil jehlu do síně.
Ráno, když vyšli z jizby, vidí, v síni leží mrtvá ženská, dratev
má ušima provlečenou. To byla ta můra.