O NEODBYTNÉ VERUNCE

Bylo nebylo, v jedné malinké, kouzelné vísce v naší malinké zemi, v krásném moderním domečku, žila malá holčička jménem Verunka. Domek byl celý prošpikován technikou a všelijakými vymoženostmi. Všude byli kamery, různé udělátka na bezdotykové ovládání. Její rodiče by ji snesli modré z nebe, to znamená, že by pro ni udělali cokoli. A proto to u nich doma vypadalo tak, jak to vypadalo. Kam jste se podívali, ležely hračky, ale jen ty luxusní, oblečení, ale jen to značkové. Tatínek i maminka dřeli, aby malá Verunka měla vše, co chtěla. Ale každé odpoledne si po obědě společně sedli na sedačku v obývacím pokoji, pustili si nějaký srandovní film, nebo pohádku a tulili se k sobě. To zpovzdálí sledoval malý kouzelný skřítek se zvláštním jménem. Nápravníček. Ten napravoval všechno, co se porouchalo, co se pokazilo. Spravoval i charaktery lidí. Jeho čarovné moci si vážili lidé, zvířátka a dokonce i věci, do kterých byste to nikdy neřekli. Věděl pokaždé, co je třeba a s čím pomoci. Někdy trošku divným způsobem, ale vždy se šťastným koncem.
Jednou maminka vařila oběd a malá Verunka stále něco potřebovala. Spíše se jen nudila. ,,Maminko, kde mám své šatičky?” ptala se. ,,Nejspíše ve skříni s oblečením” odpověděla maminka. ,,A vyndáš mi je?” opět se zeptala. ,,Teď nemohu, musíš počkat, vařím pro tebe oběd” odpověděla maminka. ,,Ale já je chci hned! Nechce se mi čekat.” řekla Verunka. ,,Verunko, opravdu nemohu, to bych se musela rozčtvrtit, nebo bych musela být chobotnice a mít chapadla, abych stíhala vše, co si přeješ.” pověděla maminka. A to byl ten správný čas na kouzlo skřítka Nápravníčka. Švihl svým kouzelným proutkem a mamince se ruce změnili v chapadla. Najednou bylo maminky všude plno. Ono také mít místo dvou rukou osm chapadel je docela náročné. Mamince se pletlo jedno s druhým, nevěděla chvílemi které je které, a neustále se jí motala do sebe. Když chtěla něco udělat jedním chapadlem, použila nechtěně druhé, nebo dokonce třetí a udělala tím více škody než užitku. Verunka se na to vše dívala s otevřenou pusou a stále netušila, co se stalo. Že to je vlastně kvůli její neodbytnosti. Ačkoli se maminka snažila jak mohla, tak občas rozsypala nádobu s moukou, podruhé s cukrem. Dokonce se jí v jednu chvíli zamotala chapadla do sebe takovým způsobem, že je sama nedokázala rozplést a musel jí pomoci tatínek. Celé odpoledne se Verunka jen dívala na maminku s chapadly, ale už se neptala kde co má. Dokonce už ani nic nechtěla. Odešla do pokoje, kde si sama našla šatičky, oblékla si je a šla za maminkou. ,,Maminko, já si obléknu zástěrku a pomohu ti, jo?” řekla. ,,To budu moc ráda,” řekla maminka a bylo vidět, že není ve své kůži. A to doslova. Verunka se činila, pomáhala tak, jako nikdy předtím. ,,Maminko, to je zábava, moc mě to baví” pověděla. Maminka jí chtěla pohladit, ale jak se jí chapadlem dotkla, způsobila jí jen červenou skvrnu na kůži. Oni totiž mají chobotnice na chapadlech přísavky, které se silně přisají a nejdou zrovna lehce odtrhnout. ,,Auuu, maminko, to bolí!” řekla se slzičkami v očích Verunka. ,,Promiň mi to, ještě to s novýma rukama, vlastně chapadly, neumím” omlouvala se maminka. Společně udělali oběd, najedli se, a nastal čas rodinného tulení. Verunka vybrala film, sedla si mezi tatínka a maminku a ... ,,Auuu” vyjekla i s tatínkem. ,,Maminko, jak ti mohu pomoci, nechci, aby jsi zůstala takhle,” řekla Verunka. A těmi slovy opět nastal čas pro skřítka Nápravníčka. Zjevil se před televizí a řekl :,,Verunko malá, neodbytná a rozmazlená, vidíš, co tvá umanutost mamince způsobila? To že chapadla místo svých ručiček má, napravit to může jen tvá snaha a věta jediná.” zaveršoval Nápravníček. ,,Co mohu udělat?” ptala se Verunka. ,,Je třeba změnit tvé chování a trochu víc pomáhat, ůsměv a radost pak můžeš rozdávat.” ,,Ano, ano, slibuji, že budu pomáhat, hračky si uklízet a dobře se učit” vyhrkla ze sebe Verunka. Po těch slovech zmizel nejen skřítek Nápravníček, ale i chapadla a maminka měla zpět zpátky své ruce. Konečně se mohli opět obejmout. Od té doby bylo Verunky po celém domě plno. Tady uklízela, tamhle pomohla, úsměvy a dobrou náladou nešetřila. Už nebyla tou rozmazlenou a neodbytnou Verunkou. Skřítek Nápravníček spravil znovu to, co bylo špatné.
Tak jak, holky a kluci, myslíte že je správné být neodbytný, rozmazlený a doma nepomáhat? Samozřejmě že ne! I když rodiče pro vás dělají vše, vždy se budou snažit o to, aby jste nebyli jako Verunka z našeho povídání. Tak raději nechte skřítka Nápravníčka spát, a chovejte se tak, aby se nikdy nevzbudil. Zdroj Facebook - Pohádky dědy Martina