O RYPÁČKOVI

Na dvorku jednoho statku byl velký chlívek, ve kterém žilo prasátko Rypáček. Byl to veselý a krásný čuník. Čuník Rypáček byl ale jiný. Většina prasátek se ráda válela v bahně, užívala si toho mazlavého potěšení. Když byl čas jídla, tak mlaskala a jídlo kolem nich létalo na zem. Nejednou skončilo i na jejich hlavách. Rypáček byl vždycky krásně čisťounký a voňavý. Když jedl, nevyprskla z jeho korýtka ani kapička. A jeho chlívek? Leskl se čistotou! Vždycky, když k němu přišlo nějaké zvířátko na návštěvu, nevěřilo vlastním očím, jak tam má čisto. Rypáček pyšně přikyvoval: „Čistota je půl zdraví.“ ,,A špína celé” smáli se mu ostatní. Prasátko Rypáček to měl takto rád. Byl spokojený, když byl čistý on i jeho chlívek.
Jednou ale na dvorek přijelo neznáme auto. Všechna zvířátka i Rypáček vyšla ze svých domečků a koukala se, co to je za novotu. Bylo to nějaké velké nákladní auto a vzadu v nákladovém prostoru se něco hýbalo, rachotilo a funělo. Z domu vyšel hospodář, který se o zvířátka a statek staral, a namířil si to k náklaďáku. Otevřel zadní dveře a tam čekalo na všechny velké překvapení. Z auta vyskočila dvě nová prasátka. Vyběhla ven na dvorek a už si to pelášila do všech stran. Prasátka běhala splašeně všude možně. Chvíli byla u slepiček, chvíli u plotu, za okamžik u branky, vmžiku skočila do bahna, vyválela se v něm a pak zase běžela jinam. Všechna zvířátka na dvorku jen otáčela hlavou a pozorovala nová prasátka, jak zvědavě pobíhají a všechno zkoušejí. Po chvíli se prasátka zastavila a prohlížela si Rypáčkův domeček, kam předtím ještě nevběhla.
„Jééé, to je ale pěkný chlíveček! Tam se nám bude líbit. To bude super,“ řekla si prasátka a celá špinavá od bahna vběhla do chlívku. Vesele si v něm poskakovala, pak se zase válela a přitom si pochvalovala, jaký hezký chlívek to je. Čuník Rypáček zatím stál venku a překvapeně zíral na svůj chlívek. Nezmohl se ani na slovo, když zpozoroval, jak ho během pár vteřin prasátka zašpinila. Jakmile se vzpamatoval a uvědomil si, co se to vlastně děje, odhodlaně vešel do svého chlívku a řekl: „Tak to tedy ne! Nemůžete si takhle vejít do mého chlívku a udělat tady nepořádek! To se nedělá.“ „Ale no tak, čuníku, nebuď takový. Vždyť nepořádek je fajn, je to legrace válet se v bahně a pak se pěkně uvelebit doma. A hlavně se nemýt. To je to nejlepší,“ odpověděla mu vysmátá prasátka. Rypáček se ale vůbec nesmál. To se mu nelíbilo. Neměl rád nepořádek a už vůbec ne ve svém chlívku. „Musíš si užívat, smát se a radovat, nejen pořád uklízet a být tak přísný na pořádek,“ pokračovala prasátka. Prasátko Rypáček se nadechl a zhurta chtěl prasátkům vynadat. Pak se ale zamyslel a nahlas si řekl: „Ta malá prasátka mají trochu pravdu. Ano, je pravda, že rád uklízím, a to je správně. Čistota je přece půl zdraví. Ovšem zase na druhou stranu, asi jsem opravdu moc přísný na pořádek.“ „Ano, ano, čuníku. Přesně tak. Kdy ses naposledy zasmál tak, že ti tekly slzy? Pořádně se vyválel v blátě a nevadilo ti to?“ odvětila prasátka. Prasátko Rypáček přemýšlel. Po chvíli přišel s nápadem: „Dobře, prasátka. Uděláme dohodu. Vy mě naučíte pořádně se vyblbnout, smát se a radovat a já vás naučím udržovat pořádek. Platí?“ Prasátka chvíli přemýšlela a pak souhlasila. Vzala Rypáčka mezi sebe a začala s ním dovádět. Čuník se nejdříve zdráhal, nechtěl se zašpinit. Ale slib je slib, a tak udělal vše, co mu prasátka řekla. Dokonce se u toho tak nasmál, až mu tekly slzy. Potom se všichni tři hezky umyli a uklidili po sobě. Večer byli všichni spokojení.
Není vám příběh o Rypáčkovi trošičku povědomí? Myslíte si, holky a kluci, že by se měl někdo v vašem okolí více radovat a smát, než jen hudrovat a uklízet?
A co se prasátka a čuník Rypáček naučili? Že je důležité umět se zasmát a hrát si, ale taky dát potom vše do pořádku. Všechno má svá pravidla, ať se nám to líbí nebo ne.
Zdroj Facebook - Pohádky dědy Martina.