O sloupu Drahomířině

Na hradčanském náměstí Loretánském stojí starý dům, který se
zove U Sloupu Drahomířina. To proto, že před domem tím až do
století XVIII. stával sloup na památku podivného zahynutí kněžny
Drahomíry, matky svatého Václava. Před dávnými časy stával tam
poblíž kostel sv. Matouše, jenž byl v husitských válkách pobořen.
Kněžna Drahomíra, dcera knížete Stodoranů lutických, rodem
pohanka, provdala se za českého knížete Vratislava a přijala křest.
V srdci však zůstala pohankou. Kde mohla, křesťanům protivenství
činila. Jednou vyjela si vozem z hradu Pražského, aby v háji
nedalekém obětovala bohům pohanským. Když přijela před kostelík
sv. Matouše, zrovna tam k pozdvihování zvonili. Kočí kněžnin,
dobrý křesťan, uslyšev hlas zvonku, zarazil koně, seskočil z vozu,
a pokleknuv v blízkosti dveří chrámových, bil se při pozdvihování
nábožně v prsa. To když uviděla kněžna Drahomíra, rozlítila
se náramně a s velikým křikem počala láti křesťanům a jejich
náboženství. Tu se najednou rozevřela země na místě, kde stál
vůz Drahomířin, plameny vyšlehly a dým vyrazil, zlá kněžna pak
i s vozem do země se propadla. Země se zase hned za ní zavřela
a jen zápach nesnesitelný po síře zůstal; pod zemí pak slyšeti bylo
lomoz a křik hrozný drahnou chvíli.
To místo strašlivého trestu Drahomířina bylo potom ohrazeno
plotem dřevěným, aby na ně žádný nevstupoval; říkalo se, kdo by
tam vstoupil, toho že neštěstí stihne téhož dne. Když plot sešel
a rozpadl se, postaven tam byl sloup, na němž byla ona událost
zaznamenána.
Uplynula sta let od toho zmizení kněžny Drahomíry pod zemí,
ale lidé si stále vypravovali, že se za bouřlivých nocí zlá kněžna
zjevuje na ohnivém voze tam, kde se kdysi propadla, že objíždí
Hradčany. Vůz bez vozky táhnou černí koně, jimž z nozder plameny
šlehají a dým se valí. Drahomíra na voze sedící rukama lomí
a volá: „Zle bude! Zle bude!“ Ale koho by tím chtěla varovati, neví
nikdo. O půlnoci celou hodinu tak ten pekelný vůz objíždí Hradčany,
potom se zase za hrozného hluku propadne do země tam,
kde se objevil.
Tak pověst v lidu z kněžny zlou pohanku učinila, ač dějiny potvrzují,
že Drahomíra po smrti kněžny Ludmily, kterou kázala
zavražditi, litovala krutého činu svého a žila životem dobré křesťanky.