O zjevení templáře v Liliové ulici

Staří Pražané vypravovali si, že v Liliové ulici na Starém Městě
zjevuje se duch templářského rytíře.
Řád rytířů templářských založen byl v Jeruzalémě ve století XII.
původně k ochraně křesťanských poutníků do Svaté země proti
ukrutné zvůli pohanských Saracénů a Turků. Sídlo rytířů těch
v Jeruzalémě bylo v místech, kde dříve stával chrám čili templ
Šalomounův; odtud jméno jejich templáři. Z Jeruzaléma později
rozšířil se řád zvláště do zemí evropských, kde ovšem neměl tolik
příležitosti hájiti víru křesťanskou jako na východě.
K řádovému rouchu templářů patřil také bílý plášť, červeným
křížem znamenaný.
Do Čech přišli templáři za krále Václava I., roku 1232, a měli
tu několik sídel. Tak vystavěli si i budovu řádovou při kostele
sv. Vavřince, zvanou V Jeruzalémě, to byl pozdější klášter
svatoanenský, jak už dříve bylo pověděno. Také v ulici Celetné měli
sídlo, v domě, který i později zván byl Templ. Roku 1307 z rozkazu
papeže Klimenta řád templářů násilně byl zrušen.
V klášteře templářů u Sv. Vavřince byl prý rytíř jeden pro těžkou
vinu podle přísného řádu odsouzen k smrti a sťat. Povídalo se, že
zemřel s Bohem nesmířen, a že proto byl zaklet. Od té doby každého
pátku zjevovala prý se v Liliové ulici v blízkosti kláštera o půlnoci
podoba rytíře jedoucího na bílém koni, jemuž z nozder oheň sršel.
Jezdec, oděný bílým pláštěm, byl bezhlavý, hlavu držel v ruce při
sedle. Úderem jedné hodiny s půlnoci zjevení zmizelo.
Tak prý čekal zakletý templář na vysvobození, které se mohlo
uskutečnit tehda, kdy by mladý člověk koně za uzdu chytil a jezd–
ce mečem proklál. Ale nebylo srdnatého člověka, který by se toho
odvážil. A tak zjevení templáře bezhlavého po dlouhá léta se
ukazovalo v Liliové ulici, dokavad klášter nebyl zrušen.
To se stalo roku 1782; budovy prodány byly k soukromým účelům.
Na templáře nic už v Liliové ulici neupomíná.