Orlice, kočka a divoká svině

V jednom lese stál starý dub, tak vysoký a tak rozložitý, že poskytoval
přístřeší třem rodinám. V koruně měla hnízdo orlice se
svými mláďaty. V kořenech stromu žila divoká svině s podsvinčaty.
A uprostřed v dutině měla pelech kočka se svými koťaty.
Mohly tu žít svorně a spokojeně, kdyby… Kdyby se kočce nezalíbilo
v pomluvách a pletichách.
Nejdřív přišla za orlicí a povídá: „Všimla sis, jak divoká svině celé
dny ryje kolem dubu? Chce nám strom vyvrátit a pak dole na zemi
tvoje děti zahubit!“
Potom zašla za divokou sviní a povídá: „Orlice ti chce sebrat
tvoje děti. Vidíš, jak tě pořád očima sleduje? Až se tvá podsvinčata
rozběhnou po pastvě, spustí se na ně jako blesk, to mi věř!“
Pomluva je jako nemoc. A strach je jako choroba. Důvěřivá orlice
přikryla mláďata svými křídly a přestala lítat na lov. Jen stále očima
hlídala, co se děje pod stromem. A důvěřivá svině také přestala
s podsvinčaty chodit na pastvu. Držela je u sebe v kořenech dubu
a hlídala orlici, aby jim nemohla ublížit.
Tak se stalo, že orlí rodina a rodinka divoké svině pomřely hladem.

Smutný příběh,
smutné varování pro toho,
kdo zlé pomluvě věří
a strachu z ní se neubrání.