Pán a pes

Žil byl kdes zlý pán a ten hrb a psa měl. Dal mu kost. Pes kost sněd a hned zdech. Pán se lek a vzkřik: „ Proč si zdech? Že si moc žral a to je přec tvá věc! Ach ty pse měl jsem tě rád,však přec byl si jen věc a tak to je. Co teď s ním pod zem ho dám.“ Dal psa pod zem a řek: „ Tak a teď si jdu pro chléb, dám si na něj sůl a sýr tak to mám rád.“ A po psu jen vzdech. Pán sněd chléb,sůl a sýr a šel spát. Tu hluk. Pán se kouk a hle duch psa, jež ho dal pod zem. Pán se lek a vzkřik:„ Co ty tu pse? Dal jsem tě pod zem pod ten strom, co tam stál a teď už chci mít od tě klid a spát.“ Však ten duch řek:„ Já měl jsem tě rád jak svou kost a ty mě ne. Vždy si řek jsi jen věc a jed sis ten svůj chléb, sůl a sýr. Ptám se proč? Máš rád jen svůj hrb a jsi sám jak kůl. Já chtěl být tvůj brach, však ty si zlý a to je zas tvá věc.“ Když duch psa vše řek pán brouk:„ A co mi chceš?“ „Chci vždy, když svět jde spát být tu a říct ti pár rad. Když jsem byl živ, tak jsem byl spíš jak vzduch než tvůj pes a brach.Teď ti chci říct vše to, co mám a vím.“ Pán jen řek: „Dnes už jsi řek dost, jdu spát!“ A spal, však zdál se mu zlý sen o tom psu. Pak duch psa šel vždy, když pán šel spát, spát s ním a dát mu pár svých rad. A tak to šlo rok. Pán už si zvyk, však z psa zcvok. A hle sněd chléb, sůl a sýr a pak bum. Zdech jak ten pes. Lid z té vsi kde pán žil a byl ho dal pod zem k psu a tak mu pes zas moh dát svých pár rad.