Trubač

Nepřátelské vojsko napadlo jednu zemi a z úrodných polí a luk se
stalo bojiště. Na návrší se vedla bitva a nepřátelský voj hnal do
zteče trubač.
Klusal na koni před vojskem a bojovným hlasem své trubky
pobízel střelce k útoku.
Dostal se ale do zajetí a podle válečného práva měl být zastřelen.
Avšak trubač se vzpouzel, naříkal a takhle se omlouval: „Přátelé,
nezabíjejte nevinného! Vždyť já jsem nikomu z vašich neublížil.
Cožpak jste u mě viděli nějakou zbraň? Jediné, co mám, je tahle
trubka!“
„A právě proto si zasloužíš nejvyšší trest,“ odpověděli mu. „Protože
jsi sám válčit nemohl, popoháněl jsi svou trubkou do boje
ostatní! Oni poslouchali tebe – a proto je tvoje vina větší než těch
ostatních.“
A pak byl trest na trubači vykonán. Pro výstrahu a poučení…

… těm, kteří ještě nevědí,
že kdo podněcuje ke zlu a násilí,
je vinen víc než násilník.