Vlaštovka a soudce

Jedna vlaštovka si postavila hnízdo pod střechou soudní budovy.
Za ten čas, co tu bydlela, poznala, že soudce je moudrý a spravedlivý.
Ctil právo a každou křivdu uměl potrestat.
Vlaštovka byla šťastná, že si vybrala právě takové místo pro svou
příští rodinu. Nakladla do hnízda vejce a dobře se o ně postarala.
Ale jednou, když odletěla za potravou, připlazil se po střeše had…
a matka už našla hnízdo prázdné. Několik dní žalostně naříkala.
Slétly se vlaštovky z okolních domů a snažily se ji utěšit.
„Přestaň plakat a mysli na další rodinu. Nejsi přece sama. Každá
z nás už někdy přišla o své děti!“ volaly.
A naše vlaštovka jim odpověděla: „Vždyť já snad nenaříkám ani
tak nad ztrátou svých dětí, jako nad tím, že se mi stala křivda právě
tady, před očima soudce, který hájí právo a každé bezpráví hned
potrestá!“
Nu nevím, zda jí vlaštovky rozuměly, ale člověk ví…

… že křivda bolí víc, jestliže k ní dojde tam,
kde by se to nejmíň čekalo.