Vlaštovka v bájích a pověrách lidu českého

VLAŠTOVKA V BÁJÍCH A POVĚRÁCH LIDU ČESKÉHO
Jedna z bájí o příchodu vlaštovek vypráví, že když první lidé byli vyhnáni z ráje smiloval se Bůh nad nimi a poslal na svět jaro, jehož příchodem se stala půda úrodnou a zvěstovateli jara byly vlaštovičky bílé jako padlý sníh. Z počátku je lid ctil, ale postupem času si jich přestal vážit, rozmetal jim hnízda a vlaštovky odletěly, s nimi odešlo i jaro. Když pak na prosbu naříkajících se vrátily, byly pochytány, zavřeny do věže, kde jim lid peří strhal, aby nemohly odletět. Ale do věže udeřil „Boží posel“(blesk) a ptáčkové se vrátili do nebe. Když lid tesknil a litoval svého hříchu, dal se Bůh vlaštovičkami uprosit a poslal je opět na svět, ale na památku bolesti, kterou zakusily, jim dal peří černé.
Proč mají pod zobákem peří červené vypravuje pověst: Když hořel v Jerusalemě chrám, pomáhaly vlaštovičky hasiti, nosily vodu, při čemž se opálily. Na památku toho mají kolem zobáčku ohnivé peří. Někde se bájí, že pomáhaly vytahovat hřeby z ran Kristových a při tom se pod zobáčkem krví potřísnily. Ty hřeby měly obstarat zlí vrabci.
Pomáhala hospodářům ve chlévech, kde chytala obtížné mouchy. Hmyz vlaštovky chytají v letu, k čemuž se hodí široké zobáčky a vynikající letové schopnosti (v rozpětí měří 35 cm, váží pouhých 20 g). V letu se i napijí z vodní hladiny. Z hlíny a slámy, kterou nosí v drobných zobáčcích, staví miskovitá hnízda těsně u stropu. Kdysi hnízdily ve skalách, dnes hnízdí pod střechami. Mezi dubnem a srpnem v něm odchovají jednu nebo dvě až šestičetné snůšky.
O vlaštovkách se píše již ve Starém zákoně, zabývali se jimi starořečtí učenci. Až do 18. století však přetrvávala i taková vysvětlení zimního mizení ptáků, jako že vlaštovky přečkávají zimu v bahně na břehu jezer, nebo v dutinách stromů, ve skalních rozsedlinách stuleny v chomáče po způsobu netopýrů. Vlaštovka, ale podniká dlouhé lety na africká stanoviště, kam odlétá na přelomu září a října a vrací se v dubnu.