Zeus a želva

Bůh Zeus slavil svatbu a pozval všechna zvířata k sobě na velkou
hostinu. Ptáci opustili svá hnízda a přiletěli. Medvědi opustili brlohy
a přišli. Myši opustily své skrýše a přiběhly. Lišky vyšly z nor,
zajíci vyběhli z houštin, hadi z tůní a ještěrky z puklin skal. Všichni
se v daný čas shromáždili v domě pána Olympu.
Hodovali a bydleli tu řadu dní, jen želva nepřišla.
Zeus se rozzlobil a nelenil ji navštívit.
„Proč jsi nepřišla a nehodovala s ostatními v mém paláci?“ zeptal
se.
„Všude dobře, doma nejlíp,“ odpověděla želva a ukusovala dál
svou travičku.
Zeus strnul nad takovou troufalostí. A přikázal: „Abych tě potrestal,
budeš odedneška nosit svůj dům stále s sebou a nikdy
z něho nevyjdeš!“

Jak přikázal, tak se stalo.
Ale jak velký trest to byl,
ať posoudí ten, kdo raději žije skrovně
ve svém než přepychově v cizím příbytku.