Vlci a ovce

Hladoví vlci obíhali zdálky stádo ovcí. Pastýř měl dobré a silné psy,
kteří vždy ovce ohlídali. Proto se lupiči uchýlili ke lsti.
Poslali k ovcím svého vyslance a ten k nim promluvil tichým
a vemlouvavým hlasem: „My vlci chceme žít s vámi ovečkami v přátelství.
A kdo tomu bráni? Vaši psi! Když je vyženete, budete se pást
v klidu a míru. A kdyby vám přece jen někdo chtěl ublížit, ochrání
vás naše tesáky!“
Mezi ovcemi vypukl spor, ale jak už to bývá, vyhrál ten, kdo mluvil
sladce, a ne ten, kdo hovořil rozumně.
Ovečky utekly od svých psů pod ochranu vlků.
Ale klidné pastvy si neužily. Vlci část stáda pochytali a zadávili.
A ovce, které utekly a rozběhly se po krajině, ty se staly kořistí jiné
vlčí smečky.

Takový osud potká i lidské stádo,
když se zbaví svých dobrých vůdců
a uvěří licoměrným slibům nepřátel.