Andělé smrti 12.

Pomalu jsme se blížili k mému druhému domu. Cestou jsme se jeden o druhém tolik dozvěděli. Jak zajímavé události spojili naše životy.Jsme tak odlišní a přece jen stejní. Dojeli jsme k staršímu domu, už dlouho tam nikdo nebyl. Dům byl zahalen do trnitého pláště nádherných rudých růží a vyzařoval temnější aurou. Okolí bylo potemnělé a tmavé. Místo do dnes bez života... alespoň trochu ožilo naší přítomností.
Růže se rozestoupily, jelikož já jsem upír a tohle nejsou obyčejné růže. Jsou to upíří růže. Tyto růže se rozestupují pohledu upíra a koluje v nich krev. Avšak poslouchají myšlenky jejich majitele a ochraňují jej a jeho přátele. Což znamená, že ochrání mne i Akaneho. Nemáme moc času, vím že se Zifiro zase ukáže. Ve sklepě jsem vždy měla pár protiupířích zbraní. Ani jsem nevěděla, že se mi jednou budou tak hodit. Můj děda byl totiž také kdysi lovec upírů. Bylo dobré a zárověeň špatné, že je mám.
Akane musel být silný, a tak jsem zatím pila krev růží. Jen ony mi mohou pomoci. Jediná naděje kvete v růžích...