Andělé smrti 13.

Uběhlo pár dní a mi společně trénovali s různými zbraněmi. Snad jsme dostatečně připraveni. Již cítím, že se něco blíží. Venku ticho, plno havranů, stmívá se a vítr lehce fouká. Chlad, mráz a šero. Cítila jsem jeho přitomnost v okolí. Našel nás. Chri jej ochránit. já umřít bych pro něj chtěla, však zemřu-li já, zemře i on a naopak. Krevní pouto nelze přerušit...

-Pohled Akaneho:
Chci aby žila, ochráním ji i kdybych měl umřít já. Pro ni. Však co hledati v růžích , Věčný život či smrt ? Ať již tak nebo tak, budeme spolu navěky.

"Už přichází." oznámila jsem Akanemu. On chytil mne za ruku se slovy.
"Vždy budeme spolu..."
Šli jsme pro zbraně, já však měla obavy. Bojím se o něj. Cítím smutek, strach a smrt..

Zifiro se objevil za mnou.
"Zdravím, tak co ? Máš ze mne strach ? Bojíš se smrti ?
"Ne... nebojím se."
"Ach ano.. zapomněl jsem na tvého přítele."
"Co chceš? Proč nás nenecháš být ?"ustopovala jsem před ním.

-Pohled Zifira:
Ach jak mne tohle baví. Ten strach v jejích očích. Při vraždění její rodiny a teď má zemřít i ona. Jak krásný je pohled na někoho, koho ovládá strach...

Při jeho pohledu jsem se bála, až jsem se nemohla hnout. přivázal mne k ocelovému sloupu, a v tu chvíli mi ani upíří síla nepomohla. A tehdy jsem si uvědomila, jak jsem vlastně slabá.Proč se ale nebojím smrti své, však jeho ano ? Slzy mé pro něj zrozeny, padaly na zem, měnící se do barvy krve.
Akane vstoupil do místnosti. "Kdo ti to provedl ? Kde je ?" chtěl mne rozvázat...
"Za tebou!" křikla jsem.
Zifiro napadl Akaneho. Akane byl silný a dlouho to vypadalo, že nakonec Zifira zabije. Vždyť ho také probodl dýkou. Byl vyčerpaný a tak si chvíli sednul. Byl takový klid. Ale pak se Zifiro s těží zvednul, Akane se netrefil do srdce, při jeho pohledu jsem oněměla a on se Akanemu zakousl do hrdla. Chtěl abych viděla jak umírá, abych trpěla. Sál Akaneho krev a přitom i jeho život a duši. Úplně Akaneho pohltil. Cítila jsem bolest a zármutek. Bolelo to a já umírala také. Pomalu a v bolestech. Jelikož naše krevní pouto se nedá přetnou, on cítí to co já a já cítím to co on. Zifiro odešel jako vítěz. Akane umíral a já s ním.
Vím, že on se dostal do nebe a je tam v klidu a míru. Já jsem se ale stala andělem smrti.
"Patříš mi. teď spolu budeme navěky spojeni jako andělé, kteří smrt přinášejí a duše berou ostatním." řekl Dark.
"Cože ? Ne... jak to? " nechtěla jsem tomu věřit.
"Teď ano. Tvá duše i tělo patří jen mně."
"Ne... já nepatřím tobě, ale Akanemu."
"Neodporuj mi!" uhodil mne.
"A co naše krevní pouto ?" zeptala jsem se.
"V tvém případě neznamená nic..."

Co jsem měla dělat ? Teď už bez citů a duše andělem smrti jsem. Však šťastná již nikdy nebudu...




KONEC CELÉ POVÍDKY!