Chycená v kokainu

'Tak jo, každej není stejnej...' řekla a vykročila vstříct tomu hrobovýmu tichu v místnosti, kterou zaplňovala stovka lidí. Nemůže říct, že je něco víc, že umí něco víc, ale, jak už jednou řekla, každej není stejnej, třeba ona... Třeba. Stoupla si dozadu do místnosti a čekala, až si jí někdo všimne. 'Hele! Co tady do hajzlu děláš?'
'Jdu za Merlinem.'
'Jo tak za Merlinem? Nejsi ta cérka toho krypla Tomase?'
Jo, tak tohle ji nasralo. Ani se nedalo říct, co udělala. Rána do obličeje, kopačka do zátylku a držela ho na zemi v poloze, kdy mu klidně mohla zlomit vaz. 'Říkals něco o mým tátovi?'
'Ne, říkal sem, že Merlin je u sebe...'
'Dík.'
Prošla tou obrovskou místností, která vypadala i celkem nevinně. Znala to tu. Párkrát tu byla s otcem. Nechtěl ji do toho zasvětit, ale když už odhalila jeho tajemství, tak jí do něho zasvětil úplně. Vyšla po starých rozvrzaných kovových schodech a vešla do kanceláře, která byla proti zbytku těhle prostorů až příliš komfortní. A za obrovským stolem s doutníkem v ruse seděl Big Boss tohohle všeho. Merlin. 'Čau kotě. Hezky jsi sundala Jacka. Viděl jsem tě. Teď ti ani nemůžu říct ne na to, že pro mě chceš makat... převzít džob po tatínkovi. Dobře vychoval svoji dceru.'
'Jo. Když myslíte. Ale máte skluz, nemýlím se? Měla bych to odvízt na letiště tomu perskýmu chlápkovi. Za hodinu mu odlítá letadlo.'
'Holka, první den a už tak divá do práce? Jo, to je fajn. Máš to v autě. Audi R8. A jeď. A... však už to znáš. Dávej bacha. A jestli tě chytnou jedeš sama za sebe.'
'Jo, šéfe, je mi to jasný.'
Prošla tím velkým skladištěm a nasedla do auta. Jo, v kufru měla 30 kg koksu. Slušná prácička. Jestli to doručí včas a nikdo ji nechytne bude z toho hodně peněz.
Právě přejížděla přes most, když se za ní objevilo černý auto. Jo, týpek v černým autě, černej oblek, černý brejle, to nebude jen tak. Ne to nebude jen tak...