Děsné povídky 10.

...Ten cizinec strach neměl. Šel až příliš blízko, jako by věděl, že nezemře. Byl si sám sebou tak jistý a jeho sebevědomí by se dalo krájet. Jeho oči byly tak tmavé a hluboké, jeho chůze ladná, krása omamná a kůže chladná. Vlasy plavé a vychování... dokonalost. Ale to bylo nějak moc podezřelé. "Kdo jsi ? A proč jsi tu ?" zeptala jsem se. "Jsem Derek. Náhodou jsem zde. Cestuji."odpověděl. "Tak se přidej k nám, myslím, že by ses k nám hodil." navrhla jsem."Lákavá nabídka. Dobrá tedy." dořekl a byl odveden do jeho komnaty. Večeřel se mnou a jeho charisma a vychování byly dokonalé. Mé city byly probuzeny, částečně, a znovu jsem pociťovala náznak lásky. Ale nechtěla jsem riskovat a proto jsem se mu zcela neoddala. I s ním a jeho silou jsme společně dobyly i zbytek světa. Vše bylo pokořeno a pod mou vládouu. Tedy alespoň zatím...

O rok později...

...Tolik bitev spolu prožitých, tolik dní a nocí spolu zažitých. Co bude dál ? Budu konečně šťastná ? Moc tomu nevěím a tak ptám se. "Žít či umřít, moc či láska, síla nebo slabost ?" Nevím co mám dělat. Ovládám celý svět, ale nedokážu ovládnouti sebe. Jediné co vím je, že po Derekovi bezmezně toužím. Ale touha není láska, lásku jsem zavrhla před lety. Teď vzala bych vše zpět. Musím své srdce najít a znovu probudit ho k životu. Poplujeme tedy zpět do té malé vesnice, snad vzpomenu si kde zakopané jest.