Tam kde rostl Klokoč - kapitola 7. a 8.

Kapitola sedmá


"Pojďte se podívat ven. Tohle je už poslední obytná místnost kde by váš snoubenec mohl být," řekla paní Krausová při hledání Patrika. "Potom už zbývá jen půda, ale co by tam dělal. Určitě se šel podívat ven. Večer je tady hezky a les má příjemnou vůni."

"Patriku, Patriku !" volala Monika, ale ozvalo se jen houkání sýčka a šumění stromů. Došli až k dřevěnnému přístřešku kde přebývala zraněná srnka. Paní Krausová pomalu otevírala dvířka.

"Jsi tady Roberte !" volala svého muže.

"Roberte !"

"Néééé !!!" vykřikla Monika, když spatřila na seně ležet hajného s vytřeštěnýma očima a krvavým krkem. Přes něho ležela mrtvá srnka se stejnýma dvěma rankama na krku jako měl muž paní Krausové. Všechno seno bylo potřísněno krví. Byl to příšerný pohled. Monika se podívala na paní Krausovou a ta ležela vedle ní bledá a v bezvědomí.


kapitola osmá


Monika doběhla rychle do domu k telefonu, ale ten nefungoval. Byl hluchý. Nevěděla co si má teď počít. Sama uprostřed lesa ve staré hájovně. Kdyby tu byl aspoň Patrik. Ksakru ! Kde je ? Že by to nebyl sen a opravdu odešel s tou záhadnou dívkou ? To je nesmysl. To by jí Patrik nikdy neudělal. V hlavě se jí honily všelijaké myšlenky a nevěděla co dál. Sedla si na židli, hlavu položila na stůl a tiše začala brečet. Zničehonic se ve dveřích objevil Robert Kraus.

"Co se vám stalo slečno ?" zeptal se Moniky, která hned zvedla vylekaně hlavu.

"Co tady...co tady děláte ? Vy nejste...mrtvý ?" koktavě ze sebe vysoukala ještě ubrečená Monika.

"Jak vidíte tak ne a jsem živý tak, že mám i pořádný hlad. Vy už jste po jídle ? Doufám, že vám buchty od mé ženy chutnaly ?" mluvil zlověstně hajný a v očích se mu podivně lesklo.

"Ano, chutnaly. Vás ale nezajímá kde je vaše žena ?" zeptala se s údivem Monika.

"Ale ano zajímá, kde teda je ?" v jeho hlase zněl očividný nezájem.

"Je v té dřevěnné kůlně, co tam máte tu zraněnou srnku. Vlastně už mrtvou. Hledaly jsme s vaší paní mého snoubence, který se zničehonic ztratil a narazily jsme na tu mrtvou srnku a pod ní jste ležel i vy a vaše žena omdlela a tak jsem běžela k telefonu, ale ten nefunguje," vyprávěla Monika.

"Nebojte se maličká, manželka bude zase jako rybička," utěšil ji dost klidně pan Kraus.

"Nepůjdeme ji aspoň odnést do domu ?" zeptala se už vztekle Monika, protože byla vyprovokována tím jeho klidem.

"Když myslíte, ale snad by přišla sama né ?" neochotně vykročil z hájovny pan Kraus.

Když však nahlédli do kůlny paní Krausová tam nebyla, ale na místě kde předtím ležela bylo trochu krve.

"Vidíte, už se jí udělalo zřejmě dobře a odešla do svého pokoje a už sladce spí," snažil se vysvětlit záhadu hajný, i když ne moc věrohodně a jen on věděl co se tady odehrálo.

"To ale není možné, vždyť..."

"Všechno je možné," skočil jí do řeči Robert Kraus. Ještě tak před hodinou tak svědomitý hajný tohoto revíru. Teď mu ale z otvírajících se úst vylézaly ostré špičáky. Už nemohl vydržet pohled na ten mladý, hladký a krásný krk. Stál za ní a pomalu se k ní nakláněl. Monika jakoby vytušila jeho dlouhé zuby a vyběhla ven z kůlny přímo k plotu kde ulomila jednu laťku, která byla na konci seříznuta do špičky.

Ulomila ji, a když už byl hajný, teď už upír, těsně za ní, prudce se otočila a v tom okamžiku upír naletěl na smrtelnou zbraň a padl k zemi. Monika si oddechla. Jednala velmi pohotově a za to vděčí Patrikovi, který ji zasvěcoval do okultních věd. Bylo to jeho hobby a snad ještě je... pokud je naživu.