Děsné sny 11.

( Minule jsem spletla název, omlouvám se. Mělo tam být Děsné sny 10. :D )


Pluli jsme po klidném moři a večer všichni odpočívali. Já dívala se do dály na nekonečnou hladinu a na hvězdy s měsícem nade mnou. Přišel za mnou. "Nemohu spát. Pořád myslím na tebe. Mohu si přisednout ?" zeptal se."Jistě" odpověděla jsem. V jeho přítomnosti jako bych měla srdce, city a duši plnou lásky.Byl jiný, ale mám strach se znovu někomu oddat. Co když mne zradí? Co když mi ublíží? Tolik otázek, ale život by byl asi až moc lehký, kdyby bylo vše tak snadné.Šanci však dostat může.
"O čem přemýšlíš?"
"Vzpomínám a přemýšlím o budoucnosti."
"Zajímavé, ale není potřeba se tak moc zabývat tím co bylo a ani tím co bude. Osud je nám jasně dán."
Seděli jsme tam spolu a povídaly jsme si. Pomalu začalo vycházet slunce, bylo to tak krásné a já nevěděla co říct. Neměla jsem tolik odvahy abych ho políbila, on však ano. A tak jsme se spojili v krásném a dlouhém polibku plném vášně.Cestou jsme toho spolu zažily opravdu hodně. A já nechtěla ať to někdy skončí.

Dopluli jsme ke břehům a vydali jsme se do vesnice. Každý den jsem prohledávala lesy a každou noc jsme u táboráku proseděli.A v našem stanu jsem se s Derekem oddala své touze. bylo to až hříšně krásné. Plno polibků, oděvy strhané a divoké milování plné vášně. V té době jsem ještě nevěděla co se stane. A bylo to mnohem horší než dříve.