Dotek měsíce

Seděla jsem tam a dívala se na to nádherné noční nebe. Bezpočet hvězd a nádherný měsíc.
V mé zemi je měsíc vždy modrý a hvězdy červené jako krev. Nevím, proč, ale je to asi kvůli pravidlům.
Nejradši mám měsíc, protože je modrý a mě modrá barva uklidňuje. Dokážu se na něj dívat až do rána, kdy zase zajde a pak na něj celý den musím čekat pod tyrkysovým nebem a žlutým sluncem.
Rodiče mě nikdy nechápali a asi proto mě nechcali samotnou. Bydlím se svým bratrem Trionem. Je o trošku starší, ale nevím o kolik, protože u nás je život velmi dlouhý. Narozeniny máme jednou za 50 let. Je to dlouhá doba. Kdybych to všechno měla spočítat, je mi vlastně 14 let a mému bratrovi 16. Máme s ním farmu a pole, na kterém každý den pracuje. Je to těžká práce, ale my pro sebe uděláme všecko.
,, Omerio, uděláš prosím čaj?“ přišel ke mně Trion. Podívala jsem se na něj a usmála se a kývla. Nemůžu mluvit, protože když jsem byla malá, vyprávěla mi jednou nevlastní matka, která zemřela, že jsem si stoupla na útes a začala hlasitě zpívat, ale nevěděla jsem, že mám velmi slabý hlas, takže mi nakonec selhali hlasivky. Byla jsem nešťastná, ale bratr mě vždy uklidňoval, že jednou se mi můj hlas vrátí a já budu moc zpívat.
Slezla jsem ze židle a běžela ke studně pro vodu. Moje blonďaté vlasy za mnou letěly, ale docela mi vadily. Hodněkrát jsem bratrovi říkala, že si je chci ostříhat, ale on mi říkal, že je mám nejhezčí na celém světě a bude škoda si je střítat, ale dnes jsem byla rozhodnutá. Když jsem nabrala vědro plné vody, vzala jsem si nůžky, které jsem používala na látku.
Stoupla jsem si pod měsíc a začal si stříhat vlasy až jsem skončila. Udělala jsem si je po ramena, aby to vypadalo hezky, ale když jsem se vrátila, bratr moc nadšený nebyl. Myslela jsem si, že na mě začne křičet, ale on mě jen pohadil po hlavě a řekl: ,, Vypadáš mnohem líp.“ a usmál se. Skočila jsem mu do objetí a v duchu říkala děkuju.
Večer když jsme vypyli čaj, tak jsme si šli lehnout. Dlouhou dobu jsem nemohla usmout a proto jsem se vydala zase k oknu. Dívala jsem se zase na ten modrý měsíc.
,, Pročpak nespíš?“ zeptal se mě Trion. Otočila jsem se na něj a ústy jsem mu řekla, že nemůžu usnout. Trion přistoupil ke mně a díval se se mnou na noční nebe.
,, Je to pořád pro mě nezvyklé, že máš krátké vlasy, ale teď jsou tak nádherné jako nikdy jindy. Víš, musím ti něco důležitého říct.“ Podívala jsem se na něj.
„ Popravdě nejsem tvůj bratr. Když jsi byla malá a dívala ses pořád na nebe a na měsíc, pochopil jsem, že budeš potřeboval oporu.“ Začala jsem pomalu chápat.
„ Vložil jsem do tvé paměti, že jsem tvůj bratr a také jsem vytvořil člověka jako Adanu, která se pro tebe a možná pro mě stala nevlastní matkou, ale nemohl jsem to zařídit napořád.“
,, Ty jsi Měsíc.“ řekla jsem z ničeho nic. Já mluvím! Mluvím! Trios mě vzal za obličej.
,, Ano, jsem Trios, syn boha Měsíce.“ pronesl a přitiskl své rty k mým. Cítíla jsem jak do mě proniká síla, síla Měsíce. Štěstím mi potekli slzy a poprvé jsem byla šťastná, že jsem se mohla dotknout měsíce.