Dva odlišné světy nemohou existovat spolu

Chápu tě, chceš přežít.“sklonila hlavu a vlasy spletené do copu spadly z jejích ramen. Pohmožděniny a krvavé rány na jejím těle působily děsivě. Po čele jí tekla rudá krev z čerstvé rány a lehce se třásla. Trápilo ho, že tohle musí skončit, že jí musí ublížit. „Udělej to.“zvedla opět svůj pohled a zahleděla se mu do očí, takže se její ledově modré oči zaleskly. „Nedokážu to.“vydechnul a jeho ruka s dýkou poklesla. Zamrkala očima a otřásla se. Sotva ještě mohla stát na nohou a vnímat ho. Jak dlouho ještě vydrží? „Musíš to udělat, Jacobe!“vyjekla a on sebou trhnul. „Nechci tě zabít! Máš právo na život!“obořil se na ni. „Ale to ty taky.“zašeptala a znovu sklopila svůj pohled, aby neviděl, že se červená. „Lucy,“zašeptal a vykročil k ní. Dvěma prsty zvedl její hlavu a pohlédl do jejích očí, do kterých se pomalu hrnuly slzy. „Nechci tě zabít, nemůžu to udělat.“vydechl a pátral v jejích očích po známkách…lásky? Důvěry? „Můžeš to udělat, stejně jsem na pokraji života a smrti.“pousmála se smutně. „Nemůžu, Lucy! Nemůžu ti jenom tak ublížit!“namítl a opět utichl. Lucy lehce pootevřela ústa a třikrát zamrkala řasami. „Jacobe, ty…“ „Miluju tě, Lucy. Nemůžu to udělat.“zlomil se mu hlas a chytil ji za ruku. Oběma projelo tělem elektrické chvění a Lucy se otřásla. „udělej to.“zašeptala a dál se třásla. „Jacobe, jestli mě miluješ, tak to udělej. Prosím.“vzlykla a po špinavé tváři se jí svezla první horká slza. Jacob ji pohladil po tváři a jeho výraz se nezměnil. „Nemůžu to udělat, chápeš?“zavrtěl hlavou. „Ale já ano.“odpověděla mu, z jeho kapsy mu vytáhla dýku a jedním rychlým pohybem s roztřesenou rukou si ji zabodla přímo do srdce. Ještě si podřízla krk a naposledy se usmála. „Ne!“vykřikl Jacob a pokusil se zachytit její tělo, padající k zemi. „Lucy, ne! Proč jsi to udělala?!“po tvářích se mu svezly slzy a položil si její hlavu do klína. „Usínám klidněji, víc než víš. Už nejsem malá šedá myš…“zpívala Lucy a pohladila jej po tváři. „Miluji tě a ty to víš…“ Její rty se přestaly pohybovat a pohled měla skelný. „Lucy, ne!“vykřikl nahlas Jacob a sklonil hlavu. Prsty a oblečení měl zašpiněné od krve a byl zoufalý. Tohle se nemělo stát.