Zima

Všude okolo mě bylo bílo. Vítr do mě nemilosrdně narážel a vháněl mi studené a ztuhlé vločky do očí. Měla jsem na sobě pouze šaty z jemné látky a na nohou vysoké kožené boty s tkaničkami. Zuby mi drkotaly zimou a třela jsem dlaněmi o sebe. Už jsem ani nevěděla, kde jsem. To bílo kolem mě mátlo.
„Richarde!“vykřikla jsem, abych přivolala svého koně, a můj hlas se roznesl krajinou jako ozvěna. Chvíli jsem čekala a do očí se mi hrnuly slzy zoufalství, ale v bílé záři se zaleskla černá hříva zdatného hřebce. Rozeběhla jsem se naproti černému hřebci a snažila se nezapadnout do několikacentimetrového sněhu pode mnou. Richard si spokojeně odfrkl a sklonil ke mně svou hlavu. Pohladila jsem ho po nose a poplácala jej po silném krku.
„Richarde,“vydechla jsem a pousmála se. Políbila jsem jej na hlavu, obešla jej a vyhoupla se mu na mokrý hřbet. Přitiskla jsem se k němu, zachytila se jeho hřívy a Richard se rozeběhl. Nechala jsem ho, aby mě nesl zasněženou krajinou někam do bezpečí. Odnesl mě až do zasněženého lesa, někde k jeskyni. Seskočila jsem z Richardova horkého hřbetu a namířila si to do jeskyně, s Richardem za sebou. Tlačil do mě čumákem, aby mě dostal do středu jeskyně, a já mu věřila. Ve středu jeskyně jsem zastavila, Richard mě obešel a lehnul si na prostornou zemi, a já si lehla přímo k němu. „Děkuju.“pošeptala jsem mu do ucha, políbila jej a zavřela oči, abych se nechala unést spánkem.